čtvrtek 31. ledna 2008

Mario Giacomelli



Dneska jsem se byla podívat na výstavě italských fotografů - bylo to dost mini, zajímavé ale bylo, že to bylo v prostorách paláce, kde se prodává fakt luxusní nábytek - ty fotky byly rozvěšené mezi tím nábytkem, hezké. Zaujal mě tam Mario Giacomelli - www.mariogiacomelli.it, na ukázku přikládám dvě fotky.

středa 30. ledna 2008

Corto Maltese



To je tady vyhlášený podnik, dějiště mnoha erasmus akcí. Tak jsem tamv pondělí byla poprvé, dala jsem si tam sraz s Inou, takže jsme super pokecaly. Jinak místo je to pěkné, ale PLNÉ. Nicméně ještě jsme tam potkaly Matíase a během pěti minut vznikla zajímavá série fotek (sem dám jen dvě, zbytek na albu v nuovo mix bolognese).

Jinak včerešek jsem prostonala, už snad dobrý, ale pro jistotu dnes neteče teplá voda, opravář dorazí během dne.. takže ze sebe nemůžu smejt ten nemocnej hnus, smrdim.. fuj..

Nicola Samori: Smilla


Ještě jsem se v rámci uměleckého víkendu dohrabala do Villa delle Rose, hlavně protože jsem ji chtěla vidět uvnitř - nic moc, pár obrazů, z nichž mě ale jeden dost zaujal - přikládám (nikde nebylo napsaný, že se tam nesmí fotit). Taky se mrkněte na , po prav straně tam běhají další obrazy. Další foto z Villa delle Rose na webalbu.

pondělí 28. ledna 2008

Pablo Neruda

Ala mi poslala mejlem báseň, je moc hezká, tak se podělím. Dole je překlad do angličtiny (takže většina z vás ať rovnou klikne na šipku směrem dolů).

Lentamente muore
chi diventa schiavo dell'abitudine,
ripetendo ogni giorno gli stessi percorsi,
chi non cambia la marcia,
chi non rischia e cambia colore dei vestiti,
chi non parla a chi non conosce.

Muore lentamente chi evita una passione,
chi preferisce il nero su bianco
e i puntini sulle "i"
piuttosto che un insieme di emozioni,
proprio quelle
che fanno brillare gli occhi,
quelle che fanno
di uno sbadiglio un sorriso,
quelle che fanno battere il cuore
davanti all'errore e ai sentimenti.
Lentamente muore
chi non capovolge il tavolo,
chi e' infelice sul lavoro,
chi non rischia la certezza
per l'incertezza per inseguire un sogno,
chi non si permette
almeno una volta nella vita
di fuggire ai consigli sensati.

Lentamente muore chi non viaggia,
chi non legge,
chi non ascolta musica,
chi non trova grazia in se stesso.
Muore lentamente
chi distrugge l'amor proprio,
chi non si lascia aiutare;
chi passa i giorni a lamentarsi
della propria sfortuna o
della pioggia incessante.

Lentamente muore
chi abbandona un progetto
prima di iniziarlo,
chi non fa domande
sugli argomenti che non conosce,
chi non risponde
quando gli chiedono
qualcosa che conosce.
Evitiamo la morte a piccole dosi,
ricordando sempre che essere vivo
richiede uno sforzo
di gran lunga maggiore
del semplice fatto di respirare.
Soltanto l'ardente pazienza porterà
al raggiungimento
di una splendida felicita'.

Dies slowly

Dies slowly he who transforms himself in slave of habit,
repeating every day the same itineraries,
who does not change brand,
does not risk to wear a new color and doesn't talk to whom doesn't know.

Dies slowly he who makes of television his guru.

Dies slowly he who avoids a passion,
who prefers black to white
and the dots on the "i" to a whirlpool of emotions,
just those ones that recover the gleam from the eyes,
smiles from the yawns,
hearts from the stumbling and feelings.

Dies slowly he who does not overthrow the table when is unhappy at work,
who does not risk the certain for the uncertain
to go toward that dream that is keeping him awake.

Who does not allow, at least one time in life, to flee from sensate advises.

Dies slowly he who does not travel, does not read,
does not listen to music, who does not find grace in himself.

Dies slowly he who destroys his self love,
who does not accept somebody's help.

Dies slowly he who passes his days complaining of his bad luck or the incessant rain.

Dies slowly he who abandons a project before starting it,
who does not ask over a subject that does not know
or who does not answer when being asked about something he knows.

Dies slowly he who does not share his emotions, joys and sadness,
who does not trust, who does not even try.

Dies slowly he who does not relive his memories
and continues getting emotional as if living them at that moment.

Dies slowly he who does not intent excelling,
who does not learn from the stones of the road of life,
who does not love and let somebody love.

Let's avoid death in soft quotes,
remembering always that to be alive demands an effort much bigger
that the simple fact of breathing.

neděle 27. ledna 2008

Kulturní víkend

Tenhle víkend je v Boloni Arte fiera = umělecký veletrh. Na samotný veletrh jsem teda nešla, ale byly tu nějaký doprovodný akce, speciální otvírací doby v muzeích zadarmo a i prohlídky zadara. Tak jsem včera byla v Museo Morandi, v Palazzo Comunale, které je, jak jsem zjistila, zadarmo vždycky, ale tak co ;-) Obrazy normálka, hlavně šlechtici a svatí. Víc zajímavá je tam výzdoba a výhled na Piazza Maggiore. Pak jsem byla v muzeu moderního umění (Mambo), kde byl zadarmo vstup na krátkou výstavu mladých evropských umělců, ale jejich díla jsem nějak nepochopila :-/ Kulturní sobotu jsem završila tím, že jsem s Christianem koukala na film Spláchnutej ;-)
Dneska jsem šla do knihovny na výstavu o Giosuem Carduccim (básník, první italský nositel Nobelvy ceny za literaturu) do knihovny Archiginnasio (viz fotky na picasaweb.google.com/lenickaslunicko2), v poledne k tomu byl i výklad, který byl celkem ok, ale trochu zdlouhavý.. ale výstava hezká. A právě jsem si při té příležitosti Archiginnasio pěkně prohlédla, je tam i pitevní sál vyvedený celý ve dřevě, krása. Takový pitevny se už dneska asi nestaví ;-)
No pak odpoledne jsem se ještě šla plácnout do zahrad královny Margherity, sice cestou přestalo svítit sluníčko, ale i tak se mi tam hezky hodinu četlo.. a co tam bylo lidí. 27. ledna!! (cha!)

čtvrtek 24. ledna 2008

Asiže prázdniny

Hu, tak jsem od včerejška asi na prázdninách. Výsledek tý včerejší písemky teda ještě nevim, ale snad jo. Mezinárodní právo (to jak jsem přečetla jen půl knihy) mám za 20/30. vtip. no takže mě čekají dva týdny prázdnin - už se mi něco takovýho strašně dlouho nestalo, jak jsem od začátku VŠ pracovala, tak jsem v těhle volnech většinou akorát víc chodila do práce.. což by se teď teda hodilo, že bych měla hromady peněz to fakt ne.. no zkoušim lehce něco hledat, snad se něco najde. i když je to těžký, nejvíc se tu hledají barmani, ale to já nechci (a taky myslim nemůžu, se svojí nedobrou koordinací pohybů apod.). a taky je v Boloni právě spousta lidí (hlavně studentů, cizinců), kteří hledají takový typ příležitostné práce jako já.. no uvidíme. ovšem abych nevypadala jako chudák, dnes jsem byla v "našem" supermarketu a přitáhla tunu věcí - maj slevy výsledkem čehož jsem utratila víc než bych měla, ale snad mi zas to jídlo chvíli vydrží. Taky jsem si prvně za tu dobu, co tu jsem, koupila rybu - zlevnily totiž tresku :-) tak jsem měla dneska tresku a budu mít i zítra, mňam :-)
taky jsem zjistila, že už za chvíli projde droždí, co jsem si přivezla z Prahy, tak jsem dneska šašila v kuchyni, udělala jsem kynutý koláč (s jablky) a pak kynutý knedlíky (taky s jablky), který tradičně ochutnala jen Ala (Gaia se dost šklebila, Francesca tu nebyla), tak jsem si pěkně nadělala do mrazáku balíčky po dvou knedlících ;-)
mno teď se tady tak poflakuju, asi napíšu nějaký restíkový mejly a půjdu spát, Christian jde zas hrát fotbal (i když předevčírem psal, že si hnu se zádama.. achjono, co nadělám..). no a nebo začnu konečně číst italskou beletrii, od Marisy tu mám Grishamova Lobbyistu, už jsem to četla, tak by to mělo být v poho.
tak už se asi moc rozepisuju a čtenář se začíná nudit, tak to pro dnešek ukončíme. pa
(jo a více fotek z nedělní oslavy tu: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2/compleannodiandrea

pondělí 21. ledna 2008

Studentský život



Tak tenhle víkend byl rozhodně povedený, všechny tři večery (respetive pro nás Východoevropany spíš noci) jsem šla spát kolem čtvrté ráno, v pátek jsme se po městě pohybovali s Christianem, v sobotu byla part u Montse (spousta studentů chemie.. o dio..) a včera slavil narozeniny Christianův kamarád Andrea (viz ilustrační foto, druhý zprava z našeho pohledu, naproti tomu druhý zleva je Christian). Kdybych myslela, že jsem chodí víc lidí, vyhlásím soutěž o to, kdo uhodne kolik slavil, ale takhle asi nic.. bylo by to ale zajímavý. Mezi tím vším jsem se samozřejmě učila minimálně, haha, pozítří zkouška z italské historie.. musím zítra zabrat. Ale dneska jdu brzo spát, nějak mi narůstá deficit..

Jinak je taky vtipný, že sousedi nad námi předělávají koupelnu (nebo kuchyň, rozhodně ale trubky), která je přímo nad Aliným pokojem a krom hluku taky padá spousta prachu a taky se poněkud probourali.. takže chudák Ala má pro studium poněkud stížené podmínky (dneska nicméně zvládla zkoušku na 26/30 a to byla o víkendu ve Florencii), viz druhá ilustrační foto.

úterý 15. ledna 2008

Mezinárodní právo a umělecké fotky







Tak dneska jsem psala zkoušku z mezinárodka - no natože jsem přečetla jen půlku knížky to celkem šlo, ale na jednu otázku jsem vůbec neodpověděla - bylo trošku trapný, když jsem to odevzdávala a asistentka viděla to prázdný místo a nutila mi ať se ještě zeptám docenta dyžtak na objasnění otázky, jsem jí musela decentně vysvětlit, že mi to stejně nepomůže a pomalu rychle jsem se dekovala, abych nemusela říct, že prostě vim, že to nevim, protože tohle jsem vůbec nečetla.. ehm. ale jinak celkem v pohodě. Příští zastávka je 23. italská historie, začínáme zítra.

a tady ukázka jak pěkné fotky člověk nafotí, když se sám v pokoji pilně učí:

neděle 13. ledna 2008

Mimochodem..

Tak mě mezi zoufalym šprtáním napadlo, že jsem se ani nepochlubila - prošla jsem do letadla s pepřákem v příručním zavazadle, haha, bezpečností opatření jsou vtip..

středa 9. ledna 2008

Zpátky v Boloni

Hu, tak jsem tu zase zpátky, na tu "delší půlku". cesta byla ok jak jen může být cesta, na kterou se musí vstávat v půl čtvrté ráno. Příjemné bylo, že ačkoliv jsme vzlétali později (ještě postříkávali letadlo nějakým protimrznoucím sajrajtem, což se jevilo jako dobrý nápad už proto, že uvnit letadla byla děsná kosa), doletěli jsme o 15 dřív, takže jsem stila dřívější vlak v Bergamu a byla jsem doma asi tak o dvě hodiny dřív než jsem si našla předtím online.
Naštěstí mi a letišti uznali lehkou nadváhu, ale teda dotáhnout to tady z nádraží k nám byl děsně, už jsem myslela, že zůstanu někde cestou sedět na chodníku a zavolám si spolubydlící na pomoc.. no každopádně dovežené cukroví udělalou velkou radost, i dárečky (samozřejmě všechno s Prahou) :-) Teď se holky (přítomny Francesca a Ala) pilně učí, tak se u tak poflakuju a přemýšlím, co budu dělat, jestli půjdu spát.. učit se teda asi budu až od zítřka, dneska mám ještě výmluvu ;-)

fotky z Prahy: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2/Praha - ještě tam teď jdu dát zbytek.