První písemka a jiné

Tak jsem napsala první test. Oproti očekávání jsem ani nepoužila slovník, který jsem měla povoleno donést. Což je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu nevim, jestli to neznamená, že jsem psala příliš obecné řeči a žádné konrkténí informace. No uvidíme. Jinak obě italské spolubydlící odjely domů (zítra je svátek, tudíž vzniká čtyřdenní ponte - tj. most, oblíbená italská zvyklost) a Alicje přijela na návštěvu kamarádka z Varšavy. Aspoň oprášim angličtinu, nějak mi ta italština vysává mozek. Jinak jsem dneska byla na aperitivu z mladíkem z řeznictví, což bylo celkem příjemné. Takže fajn. Zítra spim a pak se učim, což už je slabší.. no nějak to dopadne. Zdarec lidi, je tu krásně, ale stejně mi chybíte (alespoň někteří z vás :-) ).

Florencie

Celkem neplánovaně jsem dnes vyrazila na výlet do Florencie - s Carlem, Damianem a jejich třemi kamarádkami (dvě Francouzsky). Byla jsem jediný účastník nemluvící francouzsky, takže jsem byla občas vyřazena z hovoru, ale po měsíci v cizině mi to ani tak nepřišlo.
Počasí bylo naprosto supr, teplíčko (skoro celý týden pršelo, takže ta krása ještě víc vynikla). Město nádhera, samozřejmě jsme stihli jen zlomek, což mě neva - stejně jsem si říkal, že do Florencie vyrazim minimálně dvakrát, vlakem jsem tam za hodinu.. Takže pohoda.
Dóm je neskutečně nádhernej, fakt hrozně moc. Nebyli jsme na zvonici, tm vyrazím příště. Ale taky jsme byli v Battisteru (křtitelnice), což je taky dost krása. Pak jsme taky vylezli na kopec, z kterého je výhled na celou Florencii, takže mám fotky jak z pohledu - ty najdete tady: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2 (v tento moment jen část, dodám během zítřka asi).

Řeznictví

Tak jsem se dneska vydala koupit vepřovou plec, jelikož v neděli přijde na český oběd Carlo. V supermarketu neměli, takže jsem musela do řeznictví. Asi poprvé v životě jsem kupovala maso v řeznictví :-) No dobře, přišla jsem, viděla jsem o chci a řekla si o to. Byla jsem ovšem trochu překvapená, když řezník vytáhl celý flák masa i s nohou. A že jako si musim koupit tohle celý, po kouskách ne. Ale byl tak hodný, že mi to aspoň nařezal, protože představa, jak nesu v podpaží celou tu nohu byla dost vtipná. Takže jsem nenesla nohu, ale čtyřkilovou tašku masa - většina obsahu putovala ihned do mrazáku, kus do lednice na neděli a kopýtko okamžitě do koše.
No kluk za kasou v řeznictví mi pochválil tašku (tu s Beatles) a řekl si mi o číslo. Začíná se mi tu líbit :-)

La festa di laurea di Damiano

Damianova popromoční party. Milá sešlost, na kterou jsme se vydaly s Alicjou. Nicméně všichni mi byli zřejmě tak rozhozeni z toho, že se začíná už v půl osmý, že byli pro jistotu už v půl devátý namol. Celkově akce přpomínala veselou svatbu na východě (typu Balkán), bohužel pro nás dvě svatbu lidí, které neznáme (znaly jsme tam celkem asi šest lidí z takový stovky). Ale stejně jsem se bavila, hudba byla supr (housle a tahací harmonika), jídlo mňam (něco slaného a pak takové minihoblížky a minicroissanty) a lidi veselí a milí. Dokonce mě jeden účastník požádal o telefonní číslo, které jsem sice poskytla, ale moc to nevidim. Sice je milé, když se někdo dvoří, ale pět po tříminutovém rozhovoru na moje oči mi přijde dost laciné..

Nicméně je zajímavé, že tady je vždycky hurá akce hned po závěrečné zkoušce. Nešlo mi to do hlavy, protože co když zkoušku neuděláš? Pošleš rodinu domů a zrušíš party? Ale přišly jsme tomu na kloub, tady totitž státnice (nebo její obdoba) vlastně není ani tak zkouška jako prezentace diplomky a vždycky tedy projdeš. Takže proto.

Pohádka

Prezident Ača

Taky neznáte? Ale jo, není to nikdo jiný než Hácha po italsku. Holt má trochu smůlu, že jeho pžíjmení obsahuje hned dvě hlásky pro běžného Itala nevyslovitelné, tj. H a CH. To CH je snad ještě horší než H, všichni Italové, které jsem viděla při pokusech ho vyslovit, se málem udusili. Takže Ača, prezident Československa.

((Zkušenost z přednášky mezinárodního práva))

Praha drinking team

Denně vídám tak tři lidi s tričkem z Prahy. Což je sice milé, ale absolutně vždycky je to tričko Praha - Drinking team, nikdy nic jiného, žádný Kafka, Golem, Karlův most nebo cokoliv jiného (to myslim, že v Praze prodávaj fakt velký výběr hezkých triček.. asi si nějaký koupim, abych ukázala, že není jen drinking team). Nicméně mi to přijde poněkud smutné. Praha rovná se chlast. Sice máme nejlepší pivo na světě, ale snad nemáme jenom to..

No veselejší je, že jsem v mikině Praha Drinking team viděla i bezdomovce. Bejvala bych si ho vyfotila, ale byl to takový ten akční a prudící, tak jsem se bála, aby mě nesejmul..

Resuscitace počítače

Poklidnou neděli mi narušil kolaps počítače. Po hodině jsem ho celá zpocená a vystresovaná oživila, takže se mi obrovsky ulevilo, vypadalo to fakt bledě. A bez kompu bych tu teda přežívat nechtěla..
No v tuhle chvíli funguje normálně ŤUKŤUKŤUK. Takže jsem stihla strávit odpoledne prolejzáním stránky s filmama a hudbou, kterou našla Alicja (shlédla jsem Ratatouille ((i jsem je u toho jedla)), jedny Simpsonovi, spoustu klipů..) - takže až budete chtít strávit další hodiny u počítače, mrkněte sem www.tv-links.co.uk dost toho nefunguje, ale pořád zbývají hodiny a hodiny zábavy (momentálně mi nejde zadat hyper odkaz, tak musíte kopírovat)..

Chapliniana

Tak dneska jsem vyrazila na výstavu o Chaplinovi, která je tu v rámci celé větší akce o Chaplinovi (ještě divadlo a kino - to jsem viděla Moderní dobu a Diktátora) - . Naštěstí jsem v kině uzmula poukázku na slevenku, takže jsem místo 8 euro platila jen 4,50. Výstava rozhodně pěkná, v příjemných prostorech místní centrální knihovny (Sala Borsa). Trochu mě mrzelo, že popisky a vysvětlivky byly jen italsky, nějak jsem myslela, že už je celkem normální mít i anglickou verzi, ale budiž, celkový příběh a smysl jsem chytla, takže dobrý. Nechyběly ani ukázky z filmů a plakáty, našla jsem i jeden československý na Diktátora. Celkově teda dobrý ;-)

Kuřáci

Taky tu smrdí kuřáci. Uvnitř odniku se tu naštěstí kouřit nesmí, takže se dá všude dýchat a oblečení se nemusí prát po každé návštěvě hospody. Nicméně Italové kouří skoro všichni, takže se shromažďují v hloučcích před hospodama. Anebo před aulama. A to mnohdy tak, že neudělají ani celý krok ze dveří a už si zapalují. Vzhledem k jejich mknožství to pak v leckteré aule či univerzitní chodbě smrdí víc než v hospodě. Vtipné.

Bologna puzza

Bologna smrdí. Abyste si nemysleli, že je to tu město zaslíbené. V centru centru je trávy minimum (většinou oplocená) a je tu hodně psů. A očividně tu ještě nevynalezli pytlíky na extrementy, natož aby tu náhodou někde byl speciální koš. Takže nikdo nesbírá. Tak si to představte.

Momentálně smrdí i naše umyvadlo, protože Gaia usoudila, že je dobrý nápad vyčistit ucpané umyvadlo dle receptu našich babiček bez ohledu na to, že už mezitím Francesca koupila mr. proppera. Recept spočívá v tom, že se do odtoku nasype hrubá mořská sůl a zaleje se to svařeným octem. To se několikrát opakuje. Mňamka. Ale a to funguje, zřejmě to je takovej sajrajt, že rozežere uplně všechno (umyvadlo naštěstí zatím drží).
Salve.

Nové web album

Jelikož album picasaweb.google.com/lenickaslunicko je již plné, založila jsem pokračovací: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2 . Zatím jsou tam fotky z "holčičího" večera se spolubydlícíma.

7. října

Den nezačal nijak valně, ale nakonec byl prima. Sice jsme musely vstávat kvůli paní domácí, která se ohlásila na devátou (nájem) a nakonec přišla v půl dvanáctý, ale čekání jsme si zpestřily hrou se svíčkami. Pak jsme se společně naobědvaly a poté si třikrát vyslechly znělku Šmoulů v italštině (jmenují se Puffi, a stejně jako v češtině je sloveso šmoulit, tady je sloveso puffare).. Pak jsem šla s Martinou a její kamarádkou do kina na 2 dny v Paříži (celkem pěkné, vtipné, příjemné) a pak do baru, kde měli plzeň!! Huráá :-) Sice nejdražší plzeň, co jsem kdy měla (2,50 euro - za třetinku), ale byla mňam (proti těm lektvarům co tu maj za stejnou cenu..) - tak jsem si hned vzala i jednu lahev domů, pro případ krize mám v lednici pocit domova :-)) Cestou domů jsem potkala procesí, ještě tady nějak doznívá svátek San Petronio, páč přímo na Piazza Maggiore byla mše.. Toť vše, jsem unavená, jdu spát, abych příjemně začala třetí týden školy (už!).

Bazén

Tak svůj čtvrtý týden tady jsem zahájila výletem do bazénu. Je poněkud daleko, takže jsem tam ťapkala přes hodinu (protože jsem škrt a nechtěla jsem platit za bus) a pak jsem to čtvrt hodiny hledala, ale výsledek stál za to. Bazén je sice už trochu letitý, ale bylo tam málo lidí, příjemný personál.. Takže jsem si naprosto báječně zaplavčila a i jsem se poctivě učila potápět obličej a dejchat do vody (pro neznalé: sice strašně rád plavu, ale bojim se potápět obličej natož celou hlavu, takže většinu času plavu jak matrona s krkem vyšponovanym nad vodu..). No pohoda. Odtamtud jsem šla na přednášku a tentokrát jsem neodolala autobusu, protože jsem za prvé nestíhala a za druhé jsem si nechtěla hned pokazit příjemně vláčný pocit po plavání. Celkově supr! (a jestli mi občas Alicja půjčí kolo, abych tam dojela na kole, bude to uplně bezva)

San Petronio

Včera, tj. 4. října, měl svátek San Petronio, patron města Boloni. Příjemné je to hlavně v tom, že se nepracuje ani nestuduje :-) Město pořádá několik věcí, pak hlavně pořádá akce církev, jako pocta soše patrona, mše - té jsem se i s Inou a Pauline zúčastnila, byla poměrně dost dlouhá, ale zajímavá. Bazilika je ohromující a byla naprosto přecpaná lidmi. Dojem trochu kazil třeba žvákající karabiniér nebo telefonující paní kousek od nás.. Nejhezčí byly zpěvy, akorát tedy text "jsem vinen, jsem strašně vinen" (hrubý překlad) mě poněkud dráždil (katolíci prominou, ale je to tak). Ale jinak fajn. Měla být ochutnávka boloňských chutí, ale zjistily jsme, že to bude jen mortadella, tak jsme se šly radši najíst domů a pak oslavit patrona tancem, před kterým jsem shlédly ohňostroj (héézký, mooc heezký, řekl by Íjáček). No prostě tak, nic zvláštního, ale nebylo to špatné. Navíc jsem měla večer odvoz na motorce skoro až domů, takže už žiju skoro jako místní (ale mamince to neříkejte).

Ferrara

Váhala jsem, ale nakonec jsem jela na Erasmus výlet do blízké Ferrary. A rozhodně jsem nelitovala! Výlet byl organizován jen tak lehce, takže jsem nakonec strávila celý den jen se třemi erasmačkami (Ina, Pauline, Julie) - pěkně jsme se prošly a byla to legrace. Ferrara je krásné město, jak budete moci vidět na fotkách, které zrovna dávám dohromady (je jich dost hodně). Prošly jsme všechny význačnosti až jsme nakonec byly rády, když jsme padly na zem v parku, kde se odehrával balloon festival, což byla v podstatě pouť a jarmark, kde jednou z atrakcí byly balóny - ty byly teda ale moc pěkné. U několika stánků jsme ochutnaly sýry (to je všeobecně na Itálii pěkné, v gelaterii vám běžně dají zrmzlinu ochutnat, pokud váháte..), i sladké - nakonec jsme neodolaly sicilským mňamkám. Já jsem si (jak jinak) koupila náušnice. Ina si koupila půl kila sýra pecorino :-D
No prostě pohoda, Ferraru doporučuju, i když mě zklamalo, že se nemůže na židovský hřbitov, ale jinak katedrála krásná, hrad taky - to jsme sice nešly na prohlídku, protože stojí 7 euro a to se nám nechtělo, ale na nádvoří jsme chytly stylové představení, takže to bylo fajn. a vůbec, pohoda jazz :-)
(a mimochodem, víte kolik legrace se dá užít s balonky od fiatu?)