Bojkotujte olympiádu v Číně

Konec poklidných Velikonoc

Tak mi dneska končí poklidné Velikonoce, až teď, protože tady si již tak na české poměry dlouhé velikonoční prázdniny docenti všelijak natahují a vůbec tu celé ty dva týdny všechno plynulo pomaleji. Víkendová odpoledne jsem strávila v parku, teoreticky s učením, ale udělala jsem toho tam samozřejmě děsně málo, protože krom čtení Týdne jsem se většinu času zabývala pozorováním přítomných..
Zítra nejenže začínají zase přednášky, ale ještě začíná boloňský festival dětské knihy, kde dostane cenu Petr Sís a já o tom napíšu (snad schopný) článek do Salonu. V úterý je krom toho konkurz na práci na dalším veletrhu, tentokrát Cosmoprof, kadeřníci a tak. Takže bude veselo.

Nakonec několik úryvků z velmi vydařeného sloupku Zrní v časopise Týden ze dne 17. března 2008:
" "A onehdy mi zas napadlo, jak vymyšleně je umístěn vstup do ženy: na každém jiném místě těla, méně decentním, vypadal by.. blbě," napsal Ludvík Vaculík v Posledním slově LN. To samé ale lze říct i o výstupu mužském, že. Ale ten by vypadal ještě.. blběji, když vypadá blbě i tak. Třeba na čele. I když tam někdy jakoby i je."
" I u nás v redakci oblíbený časopis Medvídek Pú a jeho báječný svět přibalil jako dárek svým čtenářům talířek s obrázkem Púa a Tygříka. Měli jsme radost. Avšak jen krátce. Podle chemiků talířek obsahuje čtyřikrát více formaldehydu než dovoluje norma. To oslík Íjáček může i umřít čili zahrabat kopýtky. Báječný svět plný jedů."
A tak..

tak za tím čus bus.
PS: jo a kvůli změně času jsem se dnes kolem jedné ráno ve snaze přeřídit hodiny zřítila z kuchyňského gauče, který je natolik kvalitní, že se pode mnou prostě rozjel. Zrušme letní čas, nedělá dobrotu!
PPS: ohoho, zrovna jsem zjistila, že jsem si dneska v zahradě spálila na sluníčku lýtko. A á co mě to svědí. No takže zítra šupky dupky pro opalovací krém. V březnu, juu.

Máma v Boloni a Ravenna

Na Velikonoce tu byla máma, tak jsme byly za turistky, vylezly jsme na věž, daly si zmrzlinu, tortellini, arancini (taková sicilská věc z rýže) apod. Na jeden den jsme vyrazily do Ravenny, dojely jsme i k moři, to bylo moc prima, sice tam takhle mimo sezonu chcíp' pes, ale moře bylo krásné. A Ravenna je příjemná, mozaiky v kostelích krásné. Foto viz picasaweb.google.com/lenickaslunicko3

Divadlo

Ve čtvrtek konečně taky divadlo v Boloni! Díky Ale, spolupracovala na projektu představení Díry v srdci, monolog ženy, kterou 15 let bil manžel... hezky zpracované, video doplňující představení a tak.

a z písemky mám 24, ještě o bod víc než minule, jupíjajej :-)

Sluníčko!

Hurá, dorazilo slunce a snad už s námi zůstaneme, ale pšt, ať to nezakřikneme. Dneska jsem psala písemku, velmi chytře jsem se na to učila jen včera - je pravda, že jsem asi překonala denní rekord, ale stejně jsem přečetla jen asi 60 % - taky to podle toho vypadalo, odpovědi jsem fakt vypotila. Naštěstí každá otázka zahrnovala delší časový úsek (vývoj politického systému), takže bylo jasné, že člověk nemůže popsat všechno - tak jsem popsala to, co jsem si pamatovala, a že toho mnoho nebylo.. no uvidíme..

Udine, Cividale, Caporetto (Kobarid), Benátky

Výlet na severovýchod proběhl více než dobře, bavila jsem se, papala jsem jako prasátko (pohostinní rodiče jsou vždycky zásah do životosprávy).. Pohodička. Ve sředu Stella odpromovala, je teď doktorka přes jazyky střední Evropy, hlavně teda češtiny. Neuvěřitelné, ten den odpromovalo 8 bláznů studujících češtinu ;-) Večer party byla taky prima, akorát jsem tam pak trochu usínala.. A ve čtrvtek jsem pro jistotu spala do dvou, poněkud ostuda.. ale naštěstí jsme nikam nespěchaly, Stella mi ukázala Udine, což nám zabralo dvě hodiny i s kafem :-) V pátek jsme vyrazily do blízkého městečka Cividale, příjemné, blízko hor.. a pak jsem našeptávala tak dlouho až jsme následovaly šipku SLovenia 18 km :-) Dojely jsme do Caporetta (ve slovenštině Kobarid), osm kilometrů za hranicema. Vtipné bylo, že vzápětí po přejetí hranice auto začalo hrkat a objevila se sněhová pokrývka.. :-)))) no tak jsem byla poprvé v životě ve Slovinsku :-)
V sobotu ráno jsem Udine opustila a strávila příjemné odpoledne v Benátkách, podařilo se mi i chvílema zdrhnout na místa bez turistů, pravda, pak jsem se ztratila, ale aspoň jsem si prohlídla i neturistické Benátky.. fotky zde: picasaweb.google.com/lenickaslunicko3

Pohovor 4. března

Tak pohovor proběhl ok. První štěstí bylo, že jsem se nakonec rozhodla jet autobusem a nikoliv na kole - mraky se mi zdály podezřelé a ukázalo se, že jsem měla pravdu, protože začalo poprchávat - a přesně ve chvíli, kdy jsem vystoupila z busu, se spustil pěkný liják, takže jsem na místo dorazila zmoklá jak slepice, vlásky slepený.. no tak aspoň bylo o čem začít konverzaci. Nakonec jsme se povohoru účastnili tři kromě mě jeden Venezuelan a pak Italka, podle mě trošku postižená, což samozřejmě není problém, ale přišlo mi, že jí chybí schopnost interakce, těžko se to popisuje, ale hned mi přišlo, že zrovna pro práci v turistické vesničce to asi nebude ono (taky nebylo). Nakonec mi pan pohovorovač řekl, že by mě teda vzali a že se mi běhe pár dní ozvou. Zatím se neozvali, nicméně jsem se ještě cestou busem domů rozhodla, že to nevezmu, protože platí málo - tak, že bych si věřila na vyšší výdělek v Praze, člověk si nemůže vybrat, v jaké části Itálie pracovat a navíc by mě z tý vesničky stejně nepouštěli. Takže prostě sice prima job, ale ne pro důvody, pro který si hledám práci já (pokud možno na dosah Boloni, výdělek,..). No takže pro tuto chvíli to vypadá, že mě budete mít na konci června zpátky v Praze.

3. března

Den, který by se dal nazvat "Hektický se spoustou sluníčka a prvky italského chaosu." Den jsem začala rovnou se zpožděním, na ranní přednášku jsem dofuněla uplně na poslední chvíli, jela jsem na kole (Alicjino, protože jsem pak jela na úřad, viz níže), musela jsem to objíždět, přihlouplé jednosměrky, přihlouplý italský chaos, necivilizovaný chodci.. no do chaosu jsem trochu přispěla, pak mi nešel zamknout zámek, kruci, tak jsem fakt dolítla na přednášku na poslední chvíli, spocená jak pes (je tu teď tři dny fakt vedro), naštěstí prof přišel později, on totiž po svém příchodu nenechá nikoho vejít a dělá docházku.. no ale dobrý. Pak jsem za stejného chaosu a většího vedra projela městem na úřad, který je opravdu MIMO centrum, potřebovala jsem zaregistrovat codice fiscale (prostě daňový kód), no celkem v pohodě, úřednice sice milá jak trn v zadku, taky by mě nikdy nenapadlo, že je problém, že se musí napsat, že jsem se narodila v Československu, ne v ČR. no jinak rychlé a pohoda, cesta zpět zase veselá. Cestou domů jsem míjela místní mega hřbitov, tak jsem se zastavila, fotky dám na web, fakt hustý, prošla jsem asi jen čvrtku a stejně mega. Pak jsem se začala bát, nikde nikdo, jen holuby a kočky.. ale zajímavé. pak mi začínal nový předmět, na webu bylo špatné místo (jako ne aula, ale špatná ulice), nakonec jsme to našli, mini přeplněná aula - ale v hlavním sídle univerzity, ha!! no teĎ mě pobolívá hlava, koukáme na film, za chvíli jdu spát, zítra pohovor.