Santiago de Compostela

Tak jsem si splnila svůj sen - tedy alespoň částečně. Moc jsem chtěla vyrazit na camino de Santiago, tedy pouť svatého Jakuba. Nakonec jsem vyrazila alespoň na dvoudenní výšlap a jednodenní pobyt v Santiagu. Počasí sice bylo všelijaké, ale vlastně nikdy nepršelo natolik, aby se nedalo pokračovat v chůzi. Koneckonců lepší než kdyby bylo 40 stupňů, to bych asi neušla vůbec nic. Ale to asi v Galicii není nikdy, jak je chudák vytrčená do Atlantického oceánu, schytá všechen déšť kolem. Celkově se výlet vyvedl. Cesta je suprově značená, jen na asi dvou místech jsem zaváhala, kudy se vydat, ale ztratit se by bylo skutečně obtížné. Poutníků bylo tak akorát - dost na to, abych si nepřipadala opuštěně a ztraceně a dost málo na to, abych neměla pocit davu. Lidé se mezi sebou baví a jsou vstřícní, ale nejsou otravní - pokud člověk chce, může se k někomu připojit, pokud ne, může fungovat celou dobu sám. Nehezký zvyk poutníků je vyrážet na cestu už asi v sedm ráno - což má za důsledek, že v ubytovnách tak nějak předpokládají, že v osm už tam vlastně skoro nikdo není a může se začít uklízet. Krajina, kterou jsem prošla, byla fajn - vlnitá, ale žádné velké výstupy. Všude spousta červených zvonků (jako těch kytek) a taky máty, která rostla skoro podél celé cesty - narvala jsem si dva stonky do lahve s vodou a chuť vydržela celé další dva dny (tj. tak 6 litrů vody). Závěr pochodu: lýtka bolela, zejména vždy než jsem se rozešla, ráno či po delším sezení. Ale celkem rychle to odeznívalo. Myslím, že bez tréninku bych ušla i víc, do týdne určitě. Na delší pochod by to ovšem chtělo trénovat. Santiago samotné je vlastně celkem malé, ale příjemné. Taky jsem vlastně po dlouhé době dorazila do města pěšky, tj. jsem prošla předměstí a postupně dorazila do centra. Což je taky zajímavé a neobvyklé, většinou se jen někde necháme vyplivnout nějakým dopravním prostředkem. Katedrála je krásná zvenčí, zevnitř to je, alespoň pro mě, prostě katedrála. Jinak nabízí město pěkné uličky, mnoho parků a báječný dort svatého Jakuba (tarta de Santiago). Taky mají v Galicii evidentně moc rádi chobotnici, ale hooodně okořeněnou. No příště snad vyrazím na delší cestu!