Random postřehy

1. V Amsterdamu se zdraví. Všude. Koho potkáte, i řidiče v tramvaji.
2. Ptactvo je tu velice pestré, nejen racci, krkavci, labutě, samozřejmě holubi, vypasené husy (v hloučcích na neočekávaných místech), jakýsi lesklý drobnější pták (druh zatím neurčen) a také něco, co vypadá dost jako volavka, ale nevím, jestli to může být volavka. Každopádně na jednoho tohohle jsem narazila ve středu večer cestou domů. Stál na trávníků před jedním z bloků pokojů, kde bydlím. Koukal a odletěl až když jsem se začala přibližovat a dvakrát jsem na něj bleskla foťákem (z fotky samozřejmě nic nebylo). Rozpětí křídel slušné.
3. Potvrzeno, neholandské karty jsou zde v nemilosti. Maximálně ještě maestro. Zřejmě se jimi dá zaplatit jen karta MHD a vlaky (a to dle letáčku nizozemských drah jen v Amsterdamu na hlavní stanici a na letišti). Zřejmě nějaká tajná dohoda s bankami, které na výběrech z bankomatu turisty rýžují naprosto, ale naprosto nehorázné peníze. ((jo a naštěstí berou karty i v kanclu, kde se platí bydlení - ale to je pro cizince, to by asi jinak řešili dost těžko))
4. Je tu k vidění neuvěřitelné množství různých cizokrajných restaurací a obchodů. Kromě klasických indických a čínských, také malajské, indonéské (ty jsou teda celkem pochopitelné) a už jsem viděla dvě tibetské. S tím souvisí i množství různých obchodů se světovou kuchyní a taky bio obchody. A to jsem zatím jen prošla China Townem a Indische buurt mám teprve v plánu.
5. Detailní postřeh, v obchodech zaokrouhlují na pěticenty. Což je zvláštní, centy a dvoucenty se přeci normálně používají. Anebo od července proběhla nějaká měnová reforma, kterou jsem prošvihla? :-)
6. Trhy vedou, je jich tu několik, některé každodenní, některé jednou týdně. Kousek ode mě je jeden, co má i bio část. Kromě větších trhů je tu všude kolem i dost stánků, třeba s kytkama, zeleninou.
7. V cyklostezkách kromě kol jezdí malé motorky, motovozíčkáři, ale také policajti na koních (již jsem měla tu čest předjíždět dva vedle sebe).
8. Po městě jsou rozmístěny pisoáry - takováta věc kulatá, uvnitř je zatáčka tak, aby pán (nebo aspoň jeho podstatná část) nebyl vidět. Na jednu stranu hezké, na druhou stranu to strašně smrdí (zvlášť teď v teple), tak to je snad jedno, jestli páni močí tam nebo jinde na chodníku. A navíc to diskriminuje ženské, kam my půjdeme? Anebo jsme jen menší prasata, tak si poradíme?

Život na vodě

Tak to bylo zvláštní, dnes jsem vyšla z domu a najednou koukám, po vodě loď tlačí dům, co tu stál u vody. Tak asi teda stál spíš na vodě :-) Skoro by mě zajímalo, jak moc bych si všimla, že tam ten dům není, kdybych neviděla tu loď. Teď se to tam totiž tváří, jak kdyby tam nikdy žádný dům nebyl. Trochu jako z Pratechetta, akorátže tady nebyl obchod, ale spíš to vypadalo na nějaký kancly.

Pánev!

Trvá čekání na zaslání stipendia, což sebou nese šetření (naštěstí mám zásoby z Prahy, takže hladovění se nekoná) a vynalézavost. Anebo se taky dá říct, že se ze mě stává socka :-) Dneska dopoledne (opět!) svítilo slunce a tak jsem se chvíli učila venku pod okny a šla kolem spolužačka s odpadky a chtěla vyhodit dost zřízenou pánev. No tak jsem si jí vzala, velice důkladně vydrbala - a ono to šlo, takže mám čupr pánev. Tak ještěže se mi za ni nechtělo utrácet, teď ji mám zadarmo. (Ale kartáček mám svůj)

Back in Amsterdam

Tak zpět v Amsterdamu - tentokrát jako Magor :-) za odměnu mi od příjezdu (tj. včera odpoledne) svítí sluníčko a neprší!! A je teplo, před domem si nějaký další studenti vynesli pohovky a od oběda tam vegetují a chvílemi i hrají na bubny či co (pohovky jsou venkovní - přemisťují se různě kolem protějších bloků, ale stále jsou venku). já jsem suše doma, protože si užívám válení, ale po škole jsme byli se spolužáky na procházce a bylo nám i dost teplo. Procházeli jsme velký trh v Albert Cuypstraat - mooc hezké, skoro jako moje oblíbené jižanské trhy (hadry, jídlo, kosmetika, tretky) obohacený o kola a příslušenství. Dala jsem si zas herinka v sendviči, byl teda dražší než v Leidenu, ale moc mňam. Rozhodně doporučuji dávat si ho vždy s okurkou (klasické nakládané okurky), moc dobře to k té rybě jde. Mají tam i suvenýry (jako magnetky Amsterdam a tak) a vypadalo to dle zběžného pohledu, že za poměrně příjemné ceny, tak si to musim pamatovat.
Doufám, že bude hezky i zítra (alespoň trochu), spolužačka znalec Amsterdamu (je Němka, ale už v Nizozemsku studovala) jde na trh bio potravin a slíbila mi, že mě vezme sebou, abych viděla, kde to je :-))

Leiden

Včera jsem se vydala na výlet do Leidenu. Den to byl pozitivní hned ze tří důvodů: celý den nejenže nepršelo, ale bylo sluníčko a teplo, až vedro (večer pak dusno, bouřka přišla až večer - za to pořádná, ale to už mi nevadilo) + se mi podařilo zaplatit lístek na vlak neholandskou platební kartou (akorát to stálo o euro navíc) a byl den otevřených muzejí a památek, takže jsme (já a Jana, spolužačka, toho času au pair v Leidenu) nikde neplatily vstup (čímž jsme se taky dostaly do medicínského muzea tak, plného nástrojů, které bychom radši bývaly neviděly).
V rámci toho památkového dne jsme se taky zadarmo svezly lodičkou na kanále, což bylo super, protože bylo fakt krásně. K obědu jsme měly holandskou specialitu: sendvič s herinkem. Speciální je to zejména v tom, že je tam ta ryba syrová (ale naštěstí vykuchaná) a jí se to s cibulí a třeba kyselou okurkou. Bylo to dobrý, bylo to sytý a nebylo mi z toho špatně. Jen mi prsty byly celý zbytek dne cítit rybinou, což je zvláštní, protože jsem to snědla asi za tři minuty. Nakonec jsem si taky nakoupila na trhu - zavírali a tak zlevňovali, tak jsem získala velký chleba, dvě cukety a kyblíček jahod za celkem 3,5 eur. Což je celkem fajn. A pak po cestě zpátky v Amsterdamu se mi podařilo dobít kartičku na MHD opět neholandskou platební kartou, i když za pomoci dvou chlapíků, co stáli za mnou, neb mě zmátli dvě věci - kartička MHD se tam jen položí do také díry, nezasunuje se jako všechny normální karty a PIN platební karty se zadává až POTOM co ji vyjmete. Zvláštní. Ale nakonec úspěch, hurá.

Další výzvy městského cyklisty aneb stávám se pirátem silnic

Dvě další výzvy překonány: jet na kole s kabelkou (teda jen malou, ale stejně - něco takového jsem skutečně nikdy neměla potřebu provozovat) a vracet se na kole za tmy. Oboje se ukázalo jako poměrně bezproblémové. I v deset večer byla všude fůra cyklistů a světla a už jsem si snad našla vhodnou cestu do centra, tak ze mě bude za chvíli profík (nebo aspoň nebudu muset na křižovatkách zastavovat a vytahovat mapu).
Důležitý poznatek je ten, že ačkoliv jídlo venku (jako třeba sendvič v baru) je dost drahé, pití ani tak moc ne (malé pivo 2 eura, čaj 2 eura). Takže prima :-)

Do školy na kole podruhé

Tak jsem zvládla podruhé dojet do školy na kole, tentokrát pršelo ještě více a foukal vítr, zejména po cestě do školy. Tak to bylo veselé - zvlášť když jsem se na konci nemohla trefit do správné budovy a ulice. Mapa je trochu zmáčená :-)No tím jsem nabrala zpoždění a nemohla najít volné místo na kolo, tak jsem "zaparkovala" u zábradlí u kanálu. A dostala jsem za dobu výuky varování - viz foto. Botička to naštěstí není :-) Ovšem je vtipné, že ta cedulka by se zřejmě tak za hodinu rozmočila..
No po cestě domů jsem taky zjistila, že je tu skutečně potíž platit jinou než holandskou platební kartou. Což je teda vopruz, protože kartu (a následně nějaký peníze na ní) budu mít až tak za dva týdny. A výběr z bankomatu samozřejmě stojí peníze.

Škola

Začala škola. Předměty mám tři, ale na každý bude týdně hromada úkolů, zejména četba, takže nuda to asi nebude (zejména teď do pražských státnic). Do školy jsem jela na kole a bylo to v pohodě, ani jsem se nijak výrazně neztratila. Cestou tam bylo i sluníčko, takže fajn. Cesto domů jsem zmokla, ale nepříliš. Takže se aspoň můžu cítit hezky holandsky - na kole, po městě, v dešti, s batohem těžkým jak prase kvůli mega zámku na kolo.

Zkouška kola

Zkouška kola proběhla celkem dobře, i když jsem musela dvakrát do obchodu, kde jsem kolo koupila, aby doladili nedostatky. Jinak jsem dojela až do míst, kde bych měla mít vyučování. Až se přestanu ztrácet, měla bych to zvládat tak za 25 min. Naštěstí je už druhý den slunečno a teplo (k údivu všech místních), takže se da pohodlně zkoušet a čučet do mapy. Stezky jsou skutečně vymakané, i když občas najednou končí a to mě mate. No ale zvládla jsem to, cestou zpátky mě jen posral nějaký milý pták - a trefil se na nohu, což při pohybu na kole znamená rozprsknutí exkrementu na druhou nohu a na ruku. Ale jinak dobrý, aspoň mám vyřešené dilema, zda prát dnes nebo až později. No tak teď čekám až se uvolní pračka v prádelně, je tam nával.

Seznamovačka se spolužáky, organizátory a jim podobnými

Včera byl den plný meetingů (můj masters, meeting s místním přidruženým masters, celofakultní orientation meeting, fakultní zahájení školního roku). V našem masters nás je 13 počítám-li dobře, někdo na úvodní schůzku nedorazil. Naprosto převládá východní Evropa a ženy (jako skoro všude, i když na celofakultní schůzce už to působilo genderově vyrovnaněji). Vypadalo to celkem fajn. Dokonce se už zdá být vyřešen i problém, do kterých skupin jednotlivých předmětů patříme, ale to se uvidí až v pondělí ;-)

Kolo

Goedendag, Amsterdam

Z Itálie už nebylo, co na blog psát, a tak zdravím z nové lokace. Bydlení je celkem dobré - slovo kolej zřejmě není úplně adekvátní (v podstatě buňková ubytovna), ale zas pokoj je větší a příjemnější než mnohé z těch, co jsem viděla v Praze. No ono taky za ty peníze aby nebylo. I když levněji evidentně v Amsterdamu být nemůže. Takže nelze remcat a je třeba být vděčný. Navíc je místo pěkné, hned u velkého kanálu (když vylezu hlavním vchodem, jsem skoro hned u vody) a do centra kousek. Supermarket je taky kousek, takže jsem hned včera, potom, co jsem dovlekla svá tři zavadla do pokoje, vyrazila na nákup. Největším objevem byl pudinkovitý dezert s rýží uvnitř za 0,25 eur. Navíc větší než klasický jogurt. A bylo to moc dobré, takže příště rozhodně vezmu víc kousků. Odpoledne jsem se vydala do Ikey, abych trochu doplnila domácnost. Tak jsem jela i metrem, i když jelo celou dobu nad zemí (část pod zemí se do víkendu opravuje). Dorozumím se zatím se všemi, i když ne všichni vypadají s angličtinou až tak sžití jak by napovídal stereotyp. Ale všichni rozumí. Taky bodejť ne, když některá slova v holandštině znějí, jak kdyby se někdo marně učil anglicky. Například sbohem: vaarwel, čteno fárvel. Což je angličtinářům jistě povědomé ;-) G, které se vyslovuje jako CH, je téměř v každém slově, odtud chrochtání.
co se týče kol, jejich tu skutečně nepočítaně. Včera se mi už podařilo vlézt jednomu cyklistovi pod kola, ale zřejmě jsem se při omlouvání tvářila natolik nešťastně, že mě mladý kolař začal utěšovat, že se skutečně nic neděje. Nicméně je to jasné: lépe se k davu kolařů připojit, než se jimi nechat přejet. A vyplatí se to finančně - takže za chvíli se jdu podívat do blízkého obchodu, jestli by tam pro mě něco neměli.
Z města jsem zatím viděla jen útržky - naprosto náhodou jsem objevila čínskou čtvrť (tedy domnívám se, že to byla čínská čtvrť - samý čínský obchod a restaurace a taky nějaký chrám) a pak jsem viděla zvedat se mosty (už dva). Na každém kroku je tu totiž takový malý Tower Bridge. A kanály jsou tu narozdíl od Benátek pěkně vymyšlené, takže tu dokáže fungovat i hustá síť MHD (metro, tramvaje, autobusy).