Podzimní kontrola Boloni

Poštěstilo se a minulý týden jsem strávila v mojí milované Boloni, s mými milovanými a s milovaným jídlem :-) Celkově to byla dost žrací dovolená, půlka setkání probíhala u nějakého jídla (jak už je ostatně vidět z fotek picasaweb.googe.com/lenickaslunicko). Bylo krásné sluníčko - a to do mého příjezdu prý asi týden v kuse pršelo. Takže jsem to pěkně vychytala :-)
Ale abyste věděli, krom toho, že jsem jedla, tak jsem i v neděli byla v divadle - Grande Circo Inferno, hrála tam Ala. Byla to něco jako alegorie, cirkus s despotickým vůdcem, revolucí, prokletím moci, spoustou vtipů a protivládních narážek. Skončilo to ohromným potleskem a bylo to fakt pěkné.
Ve středu jsem byla v kině - Parole sante, o call center v Římě a celkem drsném vykořisťování zaměstnanců. V pátek jsem se vyšplhala ke kostelu an Michele in Bosco, byl sice zavřený (chytře jsem tam dorazila v jednu), ale byl odtamtud hezký výhled a prošla jsem se parkem :-)
Jinak jsem se pořád potulovala po nějakém jídle, nakoupila dárečky, poslala obvyklou kupu pohledů, nakoupila něco knih, nakonec si i zazpívala karaoke, zkoukla několik filmů s Hugh Grantem a celkem i spala (bohužel kromě posledních dvou nocí, takže opět jedu s deficitem). Taky byl v Boloni čokoládový trh, to vidíte z fotek - mňam! koupila jsem tam sicilské cannolli (ta věc co tam s Annou krájíme a jíme), neuvěřitelná dobrota.. Taky jsem viděla demonstraci zemědělců a kvůli páteční stávce mhd jsem se trochu proběhla - jako na truc zrovna jeden ze dvou dnů, kdy jsem potřebovala někam popojet (jinak je v Boloni všechno blízko) - i když ještě ten lepší, divadlo bylo uplně v kelu, tam bych nedošla (i když kvůli své blbosti jsem dost uběhla po svých, protože jsem omylem vystoupila děsně brzo, ještěže v Itálii začíná i divadlo pozdě).
Taky jsem měla to potěšení potkat se s ex-paní domácí, nechtěla jsem se s ní nějak bavit, ale neunikla jsem - už proto, že dorazila v SEDM RÁNO!! a pak měla spoustu blbých keců - prostě una rompicoglioni (laskavý čtenář promine lokální výraz a zalistuje ve slovníku).
Jinak na mě byli všichni hodní, povedlo se mi vidět všechny, hurá! akorát nevim, kdy se tam zas dostanu buuu... (a to víc buuuu po tom šoku po návratu - v Boloni sluníčko a krásně, tady sníh, tma, zima..)

Paříž a oslava Carlových narozenin

Vzhledem k narůstajícímu rozptýlení přátel po světě, jsem se rozhodla pokračovat v blogu i nadále jako v zápisníků z cest.
Včera jsem se tedy vrátila z báječných čtyř dnů v Paříži, resp. Montrouge (předměstí Paříže, kde bydlí Carlo).
Na letiště Charles de Gaulle jsem přistála v půl jedenáctý večer. Nastal poněkud zmatek když na celé stanici vláčku do Paříže (u letiště!) fungoval pouze jeden automat na lístky a bral jen mince. 8 euro jsem v mincích neměla. Lítala jsem kolem, všechno zavřený, nakonec jsem rozměnila a uplně nakonec jela načerno načež jsem musela potom v cílové stanici přeskakovat takovou tu vycházecí závoru (co se otevře, když do ní strčíte lístek). Milá mi přišla pomoc mladíka, který mě beze slova chytil za ruku a pomohl mi přeskočit (s 16 kilovym batohem se neskáče až tak snadno). Nic neřekl a šel dál. Solidarita :-) Předtím jsem se ještě na té letištní stanici seznámila s klukem v mikině z boloňské univerzity, svět je malej.
No nic, na stanici vláčku, který se pod Paříží mění v normální metro, na mě čekal Carlo. Ještě než jsem se vzpamatovala mi na půjčovací stanici kol předplatil na týden kolo (systém 20 minutových jízd, přesáhneš platíš, můžeš jen přicvaknout a hned zas znovu odjet) a jeli jsme směr k němu domů. Sice mi vzal batoh, ale i tak jsem hned málem zahučela k zemi, protože jsem nějak nečekala, jak bude to kolo těžký (vzhledem k tomu mechanismu kvůli půjčování, které je plně automatizované). No s kolem bylo ještě pak spoustu legrace, jednou jsem trochu žuchla a už jsem se viděla, jak přijedu domů znovu s modřinama a zubařka mě zabije za další zlomený zub. Ale dobrý, nakonec jsem si i skoro zvykla na městský provoz a byl jen trochu problém, když jsem jela za Carlem, protože on hází dost myšičky, z kterých mi naskakovala husí kůže. Ale jinak Paříži pochvala za ty kola a za cyklistický cesty, který jsou fakt funkční a ne jen pro dobrou image starosty. Prostě pohoda. A na týden 5 euro :-) (teda pro mě nakonec 6, jednou jsme přetáhli). Jo a za zastavení ve stojanech v kopci máte 15 minut bonus. Je to jako hra :-)))
Mno, čtvrtek a pátek jsem turistovala sama, Pantheon, Notre Dame, Eiffelovka - pěšky do druhého patra. Pěšky proto, že to bylo levnější a taky, že ty výtahy byly taaaaak nacpaný.. a to nechci vidět jaký je to zas plně slunečného počasí! výtah na vršek byl ještě větší masakr, tak jsem si řekla, že netřeba přehánět. I tak byl výhled supr a jak se kolem rychle proháněly mraky, tak bylo každou chvíli jiné osvětlení.. paráda :-) Na závěr mi hezký dojem trošku pokazil krkavec, který přímo uprostřed pod Eiffelovkou trhal a žral mrtvýho holuba. Bleeeee.
Ve čtvrtek jsem po městě viděla spoustu chutně vypadajícího libanonského jídla, ale říkala jsem si, že nebudu jíst u Libanonců v Paříži.. ale pak Carlo večer říkal, že v Paříži je uplně super libanonský jídlo, tak jsem nakonec měla za celý pobyt tři mooooc dobrýýý falafely :-) (akorát jsem je v pátek nemohla najít až pak zas zpátky kolem Notre Dame jich bylo hafo)
Ve čtvrtek měl Carlo narozeniny, na večeři přišla jeho přítelkyně Marie a jedl s námi i Carlův spolubydlící Filippo, příjemné. Ode mě dostal Carlo, krom povinné becherovky (2 lahve) a piva (4 plzně, dva staroprameny), dvd Krtečka a Příběhy obyčejného šílenství - na ty jsme pak koukali v sobotu a myslim, že se Carlovi líbily :-)
V pátek večer měl Carlo party, já jsem byla po celém dni dost kaput, půlce lidí jsem nerozuměla, tak jsem pak celkem brzo zahučela ke Carlovy do postele (jinak jsem spala v obýváku, kde samozřejmě byli hosti) - v noci jsem se pak ještě přesunovala, haha, v takovym bordelu už jsem dlouho nespala, všude kolem gauče lahve, kelímky, vajgly..
v sobotu jsem k obědu dělala vepřo knedlo zelo, chvíle paniky nastala, když jsem zjistila, že Carlovy nejde trouba (nějak mě nenapadlo se na to zeptat dopředu), ale nakonec jsme maso podusili a bylo.
Odpoledne jsme se pak vykolébali a vyjeli ke kanálu St. Martin a pak večer jsme se prošli na Sacre Coeur. Cestou jsme prošli indickou čtvrtí. Ale opravdu indickou. Jasně, nakupovat tam chodí i neindové. Ale tam třeba bylo kadeřnictví, kde bylo asi 20 lidí a všichni Indové! Celá nadšená jsem si koupila 4 bollywoodské filmy s Hrithikem Roshanem za 10 euro. Lenko, včetně toho nového! hurá :-) Zpátky jsme jeli metrem, tak jsem si ho taky užila.
V neděli byla muzea zadarmo (první neděle v měsíci), tak jsme šli do Musee d'Orsay - bývalá vlaková stanice (viděli jste taky takovou tu fotku, jak vlak jakoby vyjel v patře z budovy? tak to je tam :-) ) a pak do Centre Pompidou, všechno super, akorát ke konci už jsem teda byla dost kaput. Dorazil mě terminál dvě letiště Charles de Gaulle - na to, že jsem vyjímečně neletěla s lowcostem, jsem se teda octla na tak hroznym, přeplněnym, mrňavym, zpožděnym a uřvanym terminále s pracovnicí co mě i svojí chabou frenglish málem zprdla za to, že jsem nepochopila, že mám čekat tam a tam až se otevře check-in, který už měl být dávno otevřen.
Takže tak. Eiffelovka byla v noci osvětlená modře, aby vynikly žluté hvězdičky; toť francouzské předsednictví EU. ČSA mají lepší jídlo než AirFrance. Paříž chvílema teda dost chaos, ale krásný chaos. Já chci zpátky!
FOTKY zde: http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko/Paris#

Konec

A je to. Jsem v Praze. V Boloni snad všechno vyřešené, v Praze začíná nová etapa. Jak moc jsem se změnila posuďte sami, podle mě dost. Mějte se.

Moře aj.

Samý fofry, vidět lidi, věci.. dvakrát moře - jednou Ravenna, dnes Riccione (teoreticky by se dalo přeložit jako velký ježek). Dnes pěkně připálená záda. Začátek balení.

Verona

Dneska jsme se ségrou vyrazily do Verony. Na sluníčku je asi 50 stupňů, takže jsme se dost propekly a pustily šťávu ;-) Za 8 euro jsme si koupily vstup na všechno, ale prošly jsme jen to hlavní - Torre Lamberti (83 metrů, uf), Arena (třetí největší amfiteátr v Itálii a jeden z nejzachovalejších), Juliin dům - tam byla legrace, římské divadlo, hrad Castelvecchio a pak Juliin hrob, který byl ovšem podvod na entou, protože se ani nenamáhali dát tam nějaký sarkofág, ale je tam prostě otevřená (a samozřejmě prázdná) kamenná bedna. Fotky snad nějak zítra nebo tak.

Záznam č. 100

Tak od středy prázdninuji, ještě trochu administrativy a Erasmus je skončen. Ve čtvrtek jsme s Annou naložily hermelín na zítřejší aperitiv. Dneska přijela sestra Eva. Uvítala jsem jí zapocená, špinavá a od krve, protože jsem sto metrů od nádraží hodila držku z kola. Nejzávažnější škodou je zlomený zub. Dále mega modřina na stehně a sedřené dlaně. Pak pár dalších odřenin na různých částech těla. Ale jinak fajn, jen to občas různě pálí a bolí.

Uf, takže výsledek dobrý..

Ze včerejší zkoušky 22, dokonce 4 body nad minimum. A jak tak na to koukám, body celkově spíš nižší. Takže jsem vlastně šikulka :-) Tak ještě zítra.

Situace se uklidnila

Tak, už je to trochu klidnější, něco se ujasnilo, táta odvezl spoustu věcí, napsala jsem písemku (i když ještě nevim s jakým výsledkem), zítra ústní, na který nevím, co se učit, poslouchám jekot spolubydlících (zápas Itálie-Francie), piju plzeň a brouzdám po netu. Na webalbu jsou nějaké nové fotky.

dsfhslka

Fofr, učení, balení věcí, který táta odveze do Prahy, experimentální Shakespeare, déšť, vedro, kytka do Bangladéšana, cuketky, učení, Latinská Amerika, ponocování, jídlo, zmatek... !!

Party u sousedů

Tak se ve středu konečně sousedi z našeho patra (3 studenti inženýrství, asi jako naše čvut, a jeden budoucí kadeřník) pozvali na jejich party. Legrace, krásný byt. Akorátže mi nějak nesedlo jejich limoncello, takže mi celý včerejšek bylo ohromně špatně, ale ohromně, jako už dlouho ne.. bleee... (obzválšť prima když se člověk musí učit..) no už jsem to zaspala, opatrně najíždim na normální stravovací režim. (a u toho se učim)

A když už jsme u toho italského národa..

.. máme tu další věc. A tou je fotbal. Včera boloňské mužstvo vyhrálo poslední zápas sezóny a vrátilo se tak do serie A. Bydlíme celkem blízko stadionu, takže mě nějak nepřekvapilo, že nám tu jezdila houkající auta.. Jezdila ovšem o něco déle než jsem čekala. No nakonec jsme se s Francescou rozhodly, že se půjdeme podívat na oslavy. Chaos! Centrum města zahalené do červenomodré (jak jistě vyvodíte, barvy mužstva), davy lidí, dokonce ze San Lucy přivezli zvony (a to teda byl teprve randál).. (někdo věděl, proč dal fontánu Neptuna do ohrádky) Nakonec jsme se s Francescou dohrabaly až do samotného centra, kde jsme se potkali s Christianem a pak jsme koukali i na příjezd a promluvy fotbalistů. A bavily jsme se, atmosféra takovýhle akcí je holt nakažlivá :-) (další fotky na picasaweb.google.com/lenickaslunicko3 - mám i videa, pokud bude zájem, ráda se podělím)

A ještě k nové italské vládě.. (nejen)

Vláda už je v akci. Ministr vnitra, Roberto Maroni, vydal vládní dekret proti nelegálnímu přistěhovalectví. Jasně, zní to logicky, ale podle všeho to poněkud přehání. Dnes byla proti dekretu demonstrace, chtěla jsem tam jít, ale nakonec jsem usoudila, že to nemám zapotřebí a vyrazila na letní procházku (teda spíš upocený výšlap do kopce) k basilice San Luca.
O nové vládě se přirozeně velmi diskutuje, dnes mě zaujal článek deníku La Repubblica zveřejňující dopis Italky žijící v Anglii (pro italsky mluvící spoluobčany zde http://www.repubblica.it/2008/05/sezioni/cronaca/sicurezza-politica-6/lettera-ricercatrice/lettera-ricercatrice.html ). Obrací se na prezidenta republiky s žádostí, aby jednal, a popisuje, jak strašně se poslední dobou změnil (k horšímu) obraz Itálie v zahraničí. K článku je připojené i forum, velmi obsáhlé, přečetla jsem jen posledních pár příspěvků. Okomentovala bych to asi takto. Jasně, ten dopis je poněkud idylický, zasněně hledící do nějaké dávné krásné Itálie, země kultury apod. Ovšem pravdu má v tom, že Itálie poslední dobou působí jako země chaosu, rasistů, odpadků, pak možná fotbalu a pak někde možná té kultury. Jako člověk, který se nachází na půli cesty, tedy nachází se v Itálii a není Ital, mám možná pohled na věc uplně pokřivený, anebo možná právě ne. Itálii mám strašně ráda, kultura, lidé (pohostinnost, kterou zmiňuje dopis - ovšem pravda, jak nadhazuje jeden z účastníků fóra, pohostinnost vůči "nám podobným"), moře, jídlo, města,.. ale za těch několik měsíců tady jsem zjistila (i díky svým italským spolubydlícím), že Itálie je taky plná strachu, z něčeho nového, neobvyklého, neitalského. Přesně proto dostala Liga severu ve volbách 10 % a to i od lidí, kteří by podle jejího projektu rozdělení Itálie zůstali kdesi na jihu (nebo spíš v Africe). Liga severu (a taktéž Berlusconi) se veze na vlně strahcu italské populace, pramenící (podle mého pozorování) z neznalosti - a také z absence zájmu o znalost. Samozřejmě čestně přiznávám, že pokud potkám v noci na ulici skupinu Marokánců, zrychlím a stisknu v kapse pepřák, abych se ujistila, že tam je. Ale neznamená to, že budu mít strach z každého Afričana či Asiata, kterého uvidim, byť je to třeba doručovatel pizzy. Bohužel atmosféra v Itálii je strach z něčeho jiného, může to být Pákistánec nebo homosexuál, všeobecná míra tolerance je pravděpodobně hodně nízko. Mám to štěstí, že většina mých italských přátel do tohoto tradičního rámce nezapadá - což už vyplývá z faktu, že jsou to moji přátelé a taky že je vůbec znám (to jest já jsem cizinka, do nedávna jsem se italsky nedomluvila..). Ale průměr bude někde jinde. Jak píše autorka dopisu, bezpečnost je sice problém, a je jasné, že nelegální imigrace je problém, ale spíš než živit strach z cizinců je potřeba postarat se o jejich sociální integraci. Jasněže je to těžký úkol. Já bych dodala, že by někdo měl Italy vychovávat k tomu, že lidské bytosti se rodí i za italskýma hranicema, že jsou to dobří lidé, kteří nepřichází do Itálie krást a znásilňovat (což může udělat stejně dobře i Ital, i Ital vůči Rumunce, Romce nebo komukoliv, ale noviny to pak tolik nerozmáznou). Že se nemůžeme na Pákistánce prodavajícího v zelenině koukat skrz prsty, protože nějaký jiný Pákistánec (nebo ani to ne, prostě jiný mimoevropan) někoho včera okradl. A dodala bych k tomu, že by se mladí Italové měli věnovat třeba i zeměpisu, já jsem do zeměpisu sice blázen, takže mám asi zkreslený pohled na věc, ale moje spolubydlící vystudovala klasické gymnázium (liší se od věděckého, např. tam mají řečtinu a latinu, méně matiky), ale neukáže na mapě Polsko, možná ani Německo. Nic, nula. A co je hlavní, NEZÁJEM. Je jí jedno, co kde je, když to není v Itálii. Nikdy nebyla v zahraničí a když někdo odjede do na víkend do Paříte, ptá se jako proč. Úplně jiný pohled na věc. Nezájem, projevující se i v každodenním životě, v Boloni je třetím rokem a byla na tak málo místech až to skoro není technicky proveditelný. Chodí po vyšlapaných cestičkách, protože nemá důvod podívat se za roh, co tam asi bude. Můj mozek prostě naprosto nemůže zvládnout, jak tyhle dvě jinak moc sympatický Italky můžou projevovat takový nezájem o nové věci, o svoje okolí.. A vím, že přesně takhle já svoje (nebo sester, alespoň prozatím) děti nesmim nechat vyrůst. Bez zájmu o svět, o jiné lidi. Se strachem pramenícím z tohohle nezájmu a neznalosti. Problém průměrné italské společnosti je podle mě právě v tomhle, konzervuje si svoji provinčnost a nezájem. A strach, zobecňující strach. Bohužel, tenhle problém jeden zákon nevyřeší. Ale rozhodně z něho může těžit několik schopných politických osobností. A tak můžu být jen vděčná, že mým prvním italským kamarádem byl (a je) Carlo, jeden z nejtolerantnějších lidí, které znám. A který pro jistotu studuje v Paříži, protože už to v Itálii nemohl vydržet.

PS: Tímto rozhodně netvrdím, že Češi jsou osvícený národ geniů, to by bylo samozřejmě na jinou debatu. Toto bylo zamyšlení nad novou vládou, italskou image v zahraničí a mojí osobní zkušeností, které se snažím přijít na kloub.
PSS: jinak všechno více méně ok, žiju, mám zkoušku z evropského práva (uf!), je tu vedro a tak.
PSSStttt: jo a na picasawbe.google.com/lenickaslunicko3 pár nových fotek (dort pro Damiana mojí výroby)

Komentář k nové italské vládě..

Krom toho, že v jejím čele je již počtvrté neblaze proslulý Silvio, do křesla ministra reforem usedl Umberto Bossi, předseda Ligy severu, který sice vypadá už nějakou dobu na umření, ale bohužel se k tomu asi ještě nechystá. Na post ministra vnitra byl umístěn Roberto Maroni, taktéž z Ligy severu, který se rozhodl problém s nelegální imigrací (hlavně tou rumunskou) řešit tím, že se bude snažit opět uzavřít italské hranice a nejen to, chce znovu zavést omezení pro občany evropské unie. Těžko říct, jak moc mu to u evropských mocipánů projde, možná se dočkáme vystoupení Itálie z EU. Rozhodně je ale už teď jasné, že tandem Maroni-Bossi nebude váhat a dá se brzy do práce..

Tak nevim, jestli se sem bud chtít nebo budu moct vracet..

Večeře

V pondělí tu byla na večeři Anna, prvně v životě jsem dělala špekový knedlíky - ve skutečnosti byly pancettovomortadellový a rozpadaly se, ale měly ohromný úspěch. Stejně tak zákusek Bebe střecha (jsou v tom sušenky bebe). Tak jsem si zase užívala komplimenty :-)
V sobotu písemka, nic moc, ale doufejme, včera den v pyžamu (z rozličných důvodů), dnes pomalu nájezd na další učení. Venku je krásně!

To se mi může stát..

.. jen tady, abych se nemohla učit, protože pod okny pochoduje procesí, modlitby písně, mikrofony.. tak jsem aspoň pozorovala lid, celkem dav..

A tak dále

Taaak, nějak mi ten čas zas zrychluje.. Od pondělí do středy tu byla Marisa z Curychu (spontánně se rozhodla asi den předtim, že přijede), tak jsem měla omluvu baštit zmrzlinu a tak.. Tak to bylo prima, nafotily jsme nějaké fotky, jsou na obvyklém místě. Z posledního testu mám 26 - zas mi přidal bod oproti minule, asi má rád kreativitu.. Takže výsledně hurá za tenhle semestr prvních 9 kreditů za bodů 25 :-) Velká písemka mě čeká 10. 5. (jo správně sobota), moderní historie, je toho hafo, takže prima.. ale je to jako zajímavý :-)
Na prvního máje jsem se chvíli účastnila pikniku v parku a pak jsem na ještě menší chvilku navštívila místní prvomájový (lehce komunisticky propagandistický, ale jen lehce), nic moc, tak jsme šly s Martinou radši na skleničku - trefily jsme bar se dvěma pěknýma a hovornýma barmanama, tak to bylo prima :-)
Včera večer koncert Pocta pro Fabrizia De Andre (písničkář, umřel 1999), bylo to zadarmo v takovym (pěkným) dvorku, takže trochu lidi. Jenže tam byl chladno, začali o hodinu a čtvrt později (což už mi přišlo poněkud příliš i na Itálii), ze všech lidí, kteří se tvářili, že přijdou, přišla jen MArtina a to asi o hodinu později, a akustika byla špatná, hlavně na začátku, tak mě to celkem otrávilo.. radši si budou poslouchat Fabrizia doma :-) jo a to jsem se ještě skoro nedostala ven, jaký tam byl dav snažící se dostat dovnitř.. no ale pak jsem se viděla s Christianem a jeho kamarády a v jednu v noci si dala kebab, takže jsem si spravila náladu :-)
dnes učení..

Teatro rifugiati

V neděli večer proběhlo v rámci festivalu Human Risghts Nights představení, na kterém se podíleli především imigranti čekající v Boloni na azyl. Na projektu pracovala i Ala, tentokrát i hrála. A bylo to moc pěkný, působivý. Na dvoře artového kina, v podstatě pantomima (jen hudba a chvíli filmy s rozhovory s účastníky) o průběhu takového útěku.. moc hezké.

Nový přírustek do plyšové rodiny

Narozeninový piknik

Moje celotýdenní prosby byly vyslyšeny, takže včera nejenže nepršelo, ale bylo i teplo a svítilo sluníčko. Takže jsme se mohli narozeninově vyvalit do parku, se spoustou jídla - i přesto, že jsme se cpali (teda já určitě) jak prasátka, toho ještě dost zbylo, tak mám jídlo na dva dny a ještě jsem něco zamrazila :-) Dostala jsem náušnice, plyšového ježka, žínku s Púem, která byla v sadě s Pú sprchovým gelem a kytky! Krásný, žlutý chryzantémy :-))
fotky zde: http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko3/Piknik22

Cosmoprof, čili kadeřnický a vůbec kosmetický veletrh

Pro mě dopadl takhle. Ještě by mi za to měli i zaplatit :-)

Praze..

http://www.youtube.com/watch?v=q1moiym6-Nk

a tady: kombinace krásné písničky a krásného města:
http://www.youtube.com/watch?v=jFHdvvPXndU&feature=related

Různě

Tak dneska písemka, tentokrát jsem se i učila (víc než jeden den), takže snad dobrý, i když jsem tam zas psala děsný kecy, ale třeba mi to projde. Včera jsem se byla mrknout na Piazza Maggiore na manifestaci Partito democratico, osm tisíc lidí, Prodi, Veltroni, pařížský starosta. Ale moc dlouho jsem tam nevydržela.
no jinak se snažim vymyslet, jak dopravim domů všechny krámy, co tu mám. to bude ještě legrace..
a všem děkuju za přání, obzvláště ta poštovní!! :-)

Parma

V sobotu jsem byla s Martinou v Parmě, milé městečko, malinké, ale příjemné. Navíc bylo krásně, takže to byla pohoda. Akorát jsme teda chtěly jít na výstavu Andyho Warhola, kterou všude inzerují jakože je v Parmě, jenže až tam jsme zjistily, že je 17 kilometrů od Parmy v nějaký řiti světa a bus tam jede dvakrát denně. Takže jsme to nestihly. No naštěstí je ta výstava do začátku července, tak se tam třeba ještě nějak dopracuju. Ale jsem spokojená i s Parmou, bylo to moc příjemné, baptisterium hezké, pizza dobrá.. :-) fotky už jsou online, dokonce i s popiskama.

Dodatek k boloňskému veletrhu

Bologna children's book fair

Hu, tak díky rodinným vazbám (čili protekci) jsem se na novinářskou akreditaci procpala na boloňský festival vydavatelů dětských knih. Hlavně proto, že tam Petr Sís dostal hlavní cenu v kategorii non fiction za svoji poslední knihu Zeď. Předání cen bylo v pondělí, v Archiginnasiu (taková ta knihovna se všema těma erbama, pilní čtenáři blogu jistě vědí, ti nepilní si mohou dohledat v některém z mých fotoalb), moc hezké prostředí, samozřejmě se začalo se zpožděním, ale jen běžných 20 minut, takže na Itálii pohoda. Při předávání mě teda štvali dva profi fotografové, každej širokej jak vrata od stodoly, kdo přes ně má fotit.. no pak jsem si šla se Sísem pokecat, jenže jsem neměla žádnou kloudnou otázku, takže jsme trochu tlachali, udělala jsem ze sebe asi trochu troubu, musela jsem být rudá až za ušima, rozhovory bych fakt dělat nemohla.. no ale je to sympaťák.
Ve středu byla prezentace knihy, to bylo dobrý, předseda poroty zahrnul Síse chválou, vyznal se v českých autorech.. (což bude asi taky tim, že učí literaturu tady na univerzitě).. tak pohoda. Celkově je veletrh dost mega, pro mě trochu nuda, páč jsem dost laický divák a tohle je fakt dělaný na navazování obchodních kontaktů apod. Ale dobrý, i když 23 euro za lístek bych teda nedala.

Jinak mi poslední dny poněkud chybí Praha, bych se za vámi na skok podívala..

Bojkotujte olympiádu v Číně

Konec poklidných Velikonoc

Tak mi dneska končí poklidné Velikonoce, až teď, protože tady si již tak na české poměry dlouhé velikonoční prázdniny docenti všelijak natahují a vůbec tu celé ty dva týdny všechno plynulo pomaleji. Víkendová odpoledne jsem strávila v parku, teoreticky s učením, ale udělala jsem toho tam samozřejmě děsně málo, protože krom čtení Týdne jsem se většinu času zabývala pozorováním přítomných..
Zítra nejenže začínají zase přednášky, ale ještě začíná boloňský festival dětské knihy, kde dostane cenu Petr Sís a já o tom napíšu (snad schopný) článek do Salonu. V úterý je krom toho konkurz na práci na dalším veletrhu, tentokrát Cosmoprof, kadeřníci a tak. Takže bude veselo.

Nakonec několik úryvků z velmi vydařeného sloupku Zrní v časopise Týden ze dne 17. března 2008:
" "A onehdy mi zas napadlo, jak vymyšleně je umístěn vstup do ženy: na každém jiném místě těla, méně decentním, vypadal by.. blbě," napsal Ludvík Vaculík v Posledním slově LN. To samé ale lze říct i o výstupu mužském, že. Ale ten by vypadal ještě.. blběji, když vypadá blbě i tak. Třeba na čele. I když tam někdy jakoby i je."
" I u nás v redakci oblíbený časopis Medvídek Pú a jeho báječný svět přibalil jako dárek svým čtenářům talířek s obrázkem Púa a Tygříka. Měli jsme radost. Avšak jen krátce. Podle chemiků talířek obsahuje čtyřikrát více formaldehydu než dovoluje norma. To oslík Íjáček může i umřít čili zahrabat kopýtky. Báječný svět plný jedů."
A tak..

tak za tím čus bus.
PS: jo a kvůli změně času jsem se dnes kolem jedné ráno ve snaze přeřídit hodiny zřítila z kuchyňského gauče, který je natolik kvalitní, že se pode mnou prostě rozjel. Zrušme letní čas, nedělá dobrotu!
PPS: ohoho, zrovna jsem zjistila, že jsem si dneska v zahradě spálila na sluníčku lýtko. A á co mě to svědí. No takže zítra šupky dupky pro opalovací krém. V březnu, juu.

Máma v Boloni a Ravenna

Na Velikonoce tu byla máma, tak jsme byly za turistky, vylezly jsme na věž, daly si zmrzlinu, tortellini, arancini (taková sicilská věc z rýže) apod. Na jeden den jsme vyrazily do Ravenny, dojely jsme i k moři, to bylo moc prima, sice tam takhle mimo sezonu chcíp' pes, ale moře bylo krásné. A Ravenna je příjemná, mozaiky v kostelích krásné. Foto viz picasaweb.google.com/lenickaslunicko3

Divadlo

Ve čtvrtek konečně taky divadlo v Boloni! Díky Ale, spolupracovala na projektu představení Díry v srdci, monolog ženy, kterou 15 let bil manžel... hezky zpracované, video doplňující představení a tak.

a z písemky mám 24, ještě o bod víc než minule, jupíjajej :-)

Sluníčko!

Hurá, dorazilo slunce a snad už s námi zůstaneme, ale pšt, ať to nezakřikneme. Dneska jsem psala písemku, velmi chytře jsem se na to učila jen včera - je pravda, že jsem asi překonala denní rekord, ale stejně jsem přečetla jen asi 60 % - taky to podle toho vypadalo, odpovědi jsem fakt vypotila. Naštěstí každá otázka zahrnovala delší časový úsek (vývoj politického systému), takže bylo jasné, že člověk nemůže popsat všechno - tak jsem popsala to, co jsem si pamatovala, a že toho mnoho nebylo.. no uvidíme..

Udine, Cividale, Caporetto (Kobarid), Benátky

Výlet na severovýchod proběhl více než dobře, bavila jsem se, papala jsem jako prasátko (pohostinní rodiče jsou vždycky zásah do životosprávy).. Pohodička. Ve sředu Stella odpromovala, je teď doktorka přes jazyky střední Evropy, hlavně teda češtiny. Neuvěřitelné, ten den odpromovalo 8 bláznů studujících češtinu ;-) Večer party byla taky prima, akorát jsem tam pak trochu usínala.. A ve čtrvtek jsem pro jistotu spala do dvou, poněkud ostuda.. ale naštěstí jsme nikam nespěchaly, Stella mi ukázala Udine, což nám zabralo dvě hodiny i s kafem :-) V pátek jsme vyrazily do blízkého městečka Cividale, příjemné, blízko hor.. a pak jsem našeptávala tak dlouho až jsme následovaly šipku SLovenia 18 km :-) Dojely jsme do Caporetta (ve slovenštině Kobarid), osm kilometrů za hranicema. Vtipné bylo, že vzápětí po přejetí hranice auto začalo hrkat a objevila se sněhová pokrývka.. :-)))) no tak jsem byla poprvé v životě ve Slovinsku :-)
V sobotu ráno jsem Udine opustila a strávila příjemné odpoledne v Benátkách, podařilo se mi i chvílema zdrhnout na místa bez turistů, pravda, pak jsem se ztratila, ale aspoň jsem si prohlídla i neturistické Benátky.. fotky zde: picasaweb.google.com/lenickaslunicko3

Pohovor 4. března

Tak pohovor proběhl ok. První štěstí bylo, že jsem se nakonec rozhodla jet autobusem a nikoliv na kole - mraky se mi zdály podezřelé a ukázalo se, že jsem měla pravdu, protože začalo poprchávat - a přesně ve chvíli, kdy jsem vystoupila z busu, se spustil pěkný liják, takže jsem na místo dorazila zmoklá jak slepice, vlásky slepený.. no tak aspoň bylo o čem začít konverzaci. Nakonec jsme se povohoru účastnili tři kromě mě jeden Venezuelan a pak Italka, podle mě trošku postižená, což samozřejmě není problém, ale přišlo mi, že jí chybí schopnost interakce, těžko se to popisuje, ale hned mi přišlo, že zrovna pro práci v turistické vesničce to asi nebude ono (taky nebylo). Nakonec mi pan pohovorovač řekl, že by mě teda vzali a že se mi běhe pár dní ozvou. Zatím se neozvali, nicméně jsem se ještě cestou busem domů rozhodla, že to nevezmu, protože platí málo - tak, že bych si věřila na vyšší výdělek v Praze, člověk si nemůže vybrat, v jaké části Itálie pracovat a navíc by mě z tý vesničky stejně nepouštěli. Takže prostě sice prima job, ale ne pro důvody, pro který si hledám práci já (pokud možno na dosah Boloni, výdělek,..). No takže pro tuto chvíli to vypadá, že mě budete mít na konci června zpátky v Praze.

3. března

Den, který by se dal nazvat "Hektický se spoustou sluníčka a prvky italského chaosu." Den jsem začala rovnou se zpožděním, na ranní přednášku jsem dofuněla uplně na poslední chvíli, jela jsem na kole (Alicjino, protože jsem pak jela na úřad, viz níže), musela jsem to objíždět, přihlouplé jednosměrky, přihlouplý italský chaos, necivilizovaný chodci.. no do chaosu jsem trochu přispěla, pak mi nešel zamknout zámek, kruci, tak jsem fakt dolítla na přednášku na poslední chvíli, spocená jak pes (je tu teď tři dny fakt vedro), naštěstí prof přišel později, on totiž po svém příchodu nenechá nikoho vejít a dělá docházku.. no ale dobrý. Pak jsem za stejného chaosu a většího vedra projela městem na úřad, který je opravdu MIMO centrum, potřebovala jsem zaregistrovat codice fiscale (prostě daňový kód), no celkem v pohodě, úřednice sice milá jak trn v zadku, taky by mě nikdy nenapadlo, že je problém, že se musí napsat, že jsem se narodila v Československu, ne v ČR. no jinak rychlé a pohoda, cesta zpět zase veselá. Cestou domů jsem míjela místní mega hřbitov, tak jsem se zastavila, fotky dám na web, fakt hustý, prošla jsem asi jen čvrtku a stejně mega. Pak jsem se začala bát, nikde nikdo, jen holuby a kočky.. ale zajímavé. pak mi začínal nový předmět, na webu bylo špatné místo (jako ne aula, ale špatná ulice), nakonec jsme to našli, mini přeplněná aula - ale v hlavním sídle univerzity, ha!! no teĎ mě pobolívá hlava, koukáme na film, za chvíli jdu spát, zítra pohovor.

Situace se stabilizuje

No dobrý, tak už je to lepší. Včera mě poněkud nas.... úředníci na imigračním - alespoň oni by sakra mohli vědět, který země jsou v EU a neptat se pokaždý, když řeknu Česká republika.. a pak po milionech dotazů jsem konečně zjistila, že od dubna 2007 pro občany EU není potřeba karta pobytu, ale stačí zápis do místní matriky - což už by sakra mohli vědět na erasmus kanceláři, kde mi řekli o kartě pobytu.. sice tohle všechno řešim se zpožděním, ale oni mě stejně posílají od čerta k ďáblu...gr!

Giornate di merda

Překlad si najde každý sám.

Dny chaos

O víkendu byl v Boloni Carlo, to bylo super - fotky na picase snad ještě dnes večer. Jinak ale chaos nad chaos, dnes písemka, ze které jsem po přečtení otázek málem utekla (nakonec jsem aplikovala humanistickou metodu vymýšlení si, snad mi to projde) a vůbec.. a dneska jsem na Piazza Maggiore viděla asi deset mrtvejch zkrvavenejch holubů.. jakoby se někdo bavil střílením.. takže asi tak. Pro rozveselení Carlo (měnící se v opravdového rozcuchaného vědce).

Nové foto album

http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko3

S Christianem

Slunečná Bologna

.. mrzne! Je fakt kosa, myslim, že nejen na místní poměry ;-) No já jsem každopádně strávila víkend v posteli s teplotou, dneska už to snad bude ok. Vyrazila jsem jen ráno na jednu přednášku (docent si píše docházku) a cestou domů jsem potkala Romana Prodiho. Se s ním zrovna někdo fotil, sekundu jsem uvažovala, že si taky řeknu o fotku, ale pak jsem usoudila, že nebudu dělat Japonce a šla jsem nám s Alou radši koupit pomeranče a citrony (Alu zase bolí v krku, lazaret..). Christian je taky nemocný, tak jsem mu odpoledne taky vzala jeden pomeranč (romantický dárek). Jo a teda jsem odpoledne prošvihla kněze, který nám to tu přišel požehnat, ehm.. jaká škoda, takový zážitek :-/

Začátek semestru a návštěva doktora

Začátek semestru probíhá zatím dobře, zrovna teď zatahuju přednášku ehm ;-) No akorát mám třikrát týdně od 9,20 s člověkem, který dělá prezenci a nesnáší pozdní příchody, takže se musim fakt mobilizovat, což po dvou týdnech vyspávání není jen tak, ale snad se to brzy srovná. Tenhle stejný člověk dělá ještě navíc 4 průběžný testy, ale zas když je napíšu, tak mám hotovo. Akorát první je za necelý dva týdny, tak už jsem dneska pilně kopírovala kus jeho knihy. Haha.

A dneska jsem byla u doktora, protože jsem potřebovala píchnout poslední vakcínu proti žloutence a proběhlo to překvapivě v pohodě. Studio medico bylo dost vtipný, cedulky asi dvacet let starý, žádná sterilní bílá, ale prostě nábytek a tak.. no těžko se to popisuje, ale do zdravotního střediska našeho typu to mělo daleko. Doktor byl sympaťák, taky byl v Praze, každá druhá věta byla vtip (půlce jsem kvůli rychlé mluvě nerozuměla, ale většinou vzápětí řekl scherzo čili vtip, takže jsem se mohla zdvořile usmívat). Injekci píchnul a nic jsem neplatila - takže je vtipný, že jsem na tom ještě vydělala, protože v Praze jsem za aplikaci musela platit i loni, tj. před zavedením poplatků u lékaře :-))

Puffleanno

Včera jsme oslavili šmoulí padesátku, šmoulili jsme až do tří do rána a šmoulili jsme pěkně. Došlo i na karaoke, naštěstí nás to s Gaiou popadlo až když už hostů bylo jen pár (a opilé jsme nebyly!)..

Dneska ráno přišla domácí, ehm.. ohlásila se včera večer, asi myslíme, že tu běžně máme 2000 euro v hotovosti.. no to by bylo na dlouhý povídání, ale aspoň přivezla dvě poličky, tak tu dočasně mám docela pořád bez komínků knížek..

Le giornate dell'orientamento (informační dny univerzity)

Jsem se rozhodla, že když už tu jednou jsem, zajdu se informovat. Byla to celkem legrace, tolik italských teenagerů není k vidění ani v Praze ;-) Věc se odehrávala na boloňském výstavišti, dost mega záležitost a taky dost známá, myslim, že je jedno z největších v Itálii. Něco jsem se i dozvěděla, i když je fakt, že mluvili spíš o bakalářských programech a já se chtěla dozvědět něco o magisterských, ale tak něco jsem se dozvěděla. Nabrala jsem si milion informačních brožurek, dostala univerzitní propisku (a jednu jsem našla na zemi :-) ).. Takže pohoda.

Večer jsem pak šla na erasmus filmový klub, dávali Una giornata particolare (Marcello Mastroianni, Sophia Loren, překlad asi něco jako Zvláštní den), moc se mi to líbilo, doporučuji :-)

Goodbye večeře s Inou

Proběhla v pondělí a byla velice příjemná. Ukuchtily jsme rizoto s cuketama a mozzarellou, Ina do toho nalila asi půlku flašky vína ;-) Pak byl zákusek, něco jako puding, do který Ina pro jistotu nalila rum a amaretto. Takže už jen po jídle nám těžkla hlava ;-) Pak nám Iny spolubydlící nabídla zmrzlinu a nutellu, uaa. Ina mi darovala na rozloučenou a) moc hezký přání se dvěma našima fotkama b) švestkovou marmeládu :-) c) plastový cylindr, velice elegantní, na fotce s ním blbne Ina. Pak jsme byly v Café Paris, pokecali jsme se dvěma Italama, celkem příjemnýma, ale jeden z nich Ině skočil na to, že nikdy neslyšela o Florencii.. ehm. Ale zase se fakt snažil vysvětlit, kde se to město nachází. No takže supr večer, Ina mi bude chybět, snad se brzo uvidíme. Více foto na picasaweb.google.com/lenickasunicko2.

Pohovor

Málem jsem přes všechny včerejší emoce (od pláče ze smutku až k obrovskému štěstí - důvody však nejsou pro blog, pouze pro deníček) jsem málem zapomněla napsat, že jsem teda absolvovala pracovní pohovor (vnucování fotografových služeb firmám na veletrzích) - dopadl celkem dobře, fotograf je sympaťák, akorát teď zrovna na žádný trh nikoho nepotřebuje, ale ozve se. Takže se buď někdy ozve nebo se neozve. Ale pokecali jsme ;-)

A věděli jste, že Ramazzottimu je už 44?

Mario Giacomelli

Dneska jsem se byla podívat na výstavě italských fotografů - bylo to dost mini, zajímavé ale bylo, že to bylo v prostorách paláce, kde se prodává fakt luxusní nábytek - ty fotky byly rozvěšené mezi tím nábytkem, hezké. Zaujal mě tam Mario Giacomelli - www.mariogiacomelli.it, na ukázku přikládám dvě fotky.

Corto Maltese

To je tady vyhlášený podnik, dějiště mnoha erasmus akcí. Tak jsem tamv pondělí byla poprvé, dala jsem si tam sraz s Inou, takže jsme super pokecaly. Jinak místo je to pěkné, ale PLNÉ. Nicméně ještě jsme tam potkaly Matíase a během pěti minut vznikla zajímavá série fotek (sem dám jen dvě, zbytek na albu v nuovo mix bolognese).

Jinak včerešek jsem prostonala, už snad dobrý, ale pro jistotu dnes neteče teplá voda, opravář dorazí během dne.. takže ze sebe nemůžu smejt ten nemocnej hnus, smrdim.. fuj..

Nicola Samori: Smilla

Ještě jsem se v rámci uměleckého víkendu dohrabala do Villa delle Rose, hlavně protože jsem ji chtěla vidět uvnitř - nic moc, pár obrazů, z nichž mě ale jeden dost zaujal - přikládám (nikde nebylo napsaný, že se tam nesmí fotit). Taky se mrkněte na , po prav straně tam běhají další obrazy. Další foto z Villa delle Rose na webalbu.

Pablo Neruda

Ala mi poslala mejlem báseň, je moc hezká, tak se podělím. Dole je překlad do angličtiny (takže většina z vás ať rovnou klikne na šipku směrem dolů).

Lentamente muore
chi diventa schiavo dell'abitudine,
ripetendo ogni giorno gli stessi percorsi,
chi non cambia la marcia,
chi non rischia e cambia colore dei vestiti,
chi non parla a chi non conosce.

Muore lentamente chi evita una passione,
chi preferisce il nero su bianco
e i puntini sulle "i"
piuttosto che un insieme di emozioni,
proprio quelle
che fanno brillare gli occhi,
quelle che fanno
di uno sbadiglio un sorriso,
quelle che fanno battere il cuore
davanti all'errore e ai sentimenti.
Lentamente muore
chi non capovolge il tavolo,
chi e' infelice sul lavoro,
chi non rischia la certezza
per l'incertezza per inseguire un sogno,
chi non si permette
almeno una volta nella vita
di fuggire ai consigli sensati.

Lentamente muore chi non viaggia,
chi non legge,
chi non ascolta musica,
chi non trova grazia in se stesso.
Muore lentamente
chi distrugge l'amor proprio,
chi non si lascia aiutare;
chi passa i giorni a lamentarsi
della propria sfortuna o
della pioggia incessante.

Lentamente muore
chi abbandona un progetto
prima di iniziarlo,
chi non fa domande
sugli argomenti che non conosce,
chi non risponde
quando gli chiedono
qualcosa che conosce.
Evitiamo la morte a piccole dosi,
ricordando sempre che essere vivo
richiede uno sforzo
di gran lunga maggiore
del semplice fatto di respirare.
Soltanto l'ardente pazienza porterà
al raggiungimento
di una splendida felicita'.

Dies slowly

Dies slowly he who transforms himself in slave of habit,
repeating every day the same itineraries,
who does not change brand,
does not risk to wear a new color and doesn't talk to whom doesn't know.

Dies slowly he who makes of television his guru.

Dies slowly he who avoids a passion,
who prefers black to white
and the dots on the "i" to a whirlpool of emotions,
just those ones that recover the gleam from the eyes,
smiles from the yawns,
hearts from the stumbling and feelings.

Dies slowly he who does not overthrow the table when is unhappy at work,
who does not risk the certain for the uncertain
to go toward that dream that is keeping him awake.

Who does not allow, at least one time in life, to flee from sensate advises.

Dies slowly he who does not travel, does not read,
does not listen to music, who does not find grace in himself.

Dies slowly he who destroys his self love,
who does not accept somebody's help.

Dies slowly he who passes his days complaining of his bad luck or the incessant rain.

Dies slowly he who abandons a project before starting it,
who does not ask over a subject that does not know
or who does not answer when being asked about something he knows.

Dies slowly he who does not share his emotions, joys and sadness,
who does not trust, who does not even try.

Dies slowly he who does not relive his memories
and continues getting emotional as if living them at that moment.

Dies slowly he who does not intent excelling,
who does not learn from the stones of the road of life,
who does not love and let somebody love.

Let's avoid death in soft quotes,
remembering always that to be alive demands an effort much bigger
that the simple fact of breathing.

Kulturní víkend

Tenhle víkend je v Boloni Arte fiera = umělecký veletrh. Na samotný veletrh jsem teda nešla, ale byly tu nějaký doprovodný akce, speciální otvírací doby v muzeích zadarmo a i prohlídky zadara. Tak jsem včera byla v Museo Morandi, v Palazzo Comunale, které je, jak jsem zjistila, zadarmo vždycky, ale tak co ;-) Obrazy normálka, hlavně šlechtici a svatí. Víc zajímavá je tam výzdoba a výhled na Piazza Maggiore. Pak jsem byla v muzeu moderního umění (Mambo), kde byl zadarmo vstup na krátkou výstavu mladých evropských umělců, ale jejich díla jsem nějak nepochopila :-/ Kulturní sobotu jsem završila tím, že jsem s Christianem koukala na film Spláchnutej ;-)
Dneska jsem šla do knihovny na výstavu o Giosuem Carduccim (básník, první italský nositel Nobelvy ceny za literaturu) do knihovny Archiginnasio (viz fotky na picasaweb.google.com/lenickaslunicko2), v poledne k tomu byl i výklad, který byl celkem ok, ale trochu zdlouhavý.. ale výstava hezká. A právě jsem si při té příležitosti Archiginnasio pěkně prohlédla, je tam i pitevní sál vyvedený celý ve dřevě, krása. Takový pitevny se už dneska asi nestaví ;-)
No pak odpoledne jsem se ještě šla plácnout do zahrad královny Margherity, sice cestou přestalo svítit sluníčko, ale i tak se mi tam hezky hodinu četlo.. a co tam bylo lidí. 27. ledna!! (cha!)

Asiže prázdniny

Hu, tak jsem od včerejška asi na prázdninách. Výsledek tý včerejší písemky teda ještě nevim, ale snad jo. Mezinárodní právo (to jak jsem přečetla jen půl knihy) mám za 20/30. vtip. no takže mě čekají dva týdny prázdnin - už se mi něco takovýho strašně dlouho nestalo, jak jsem od začátku VŠ pracovala, tak jsem v těhle volnech většinou akorát víc chodila do práce.. což by se teď teda hodilo, že bych měla hromady peněz to fakt ne.. no zkoušim lehce něco hledat, snad se něco najde. i když je to těžký, nejvíc se tu hledají barmani, ale to já nechci (a taky myslim nemůžu, se svojí nedobrou koordinací pohybů apod.). a taky je v Boloni právě spousta lidí (hlavně studentů, cizinců), kteří hledají takový typ příležitostné práce jako já.. no uvidíme. ovšem abych nevypadala jako chudák, dnes jsem byla v "našem" supermarketu a přitáhla tunu věcí - maj slevy výsledkem čehož jsem utratila víc než bych měla, ale snad mi zas to jídlo chvíli vydrží. Taky jsem si prvně za tu dobu, co tu jsem, koupila rybu - zlevnily totiž tresku :-) tak jsem měla dneska tresku a budu mít i zítra, mňam :-)
taky jsem zjistila, že už za chvíli projde droždí, co jsem si přivezla z Prahy, tak jsem dneska šašila v kuchyni, udělala jsem kynutý koláč (s jablky) a pak kynutý knedlíky (taky s jablky), který tradičně ochutnala jen Ala (Gaia se dost šklebila, Francesca tu nebyla), tak jsem si pěkně nadělala do mrazáku balíčky po dvou knedlících ;-)
mno teď se tady tak poflakuju, asi napíšu nějaký restíkový mejly a půjdu spát, Christian jde zas hrát fotbal (i když předevčírem psal, že si hnu se zádama.. achjono, co nadělám..). no a nebo začnu konečně číst italskou beletrii, od Marisy tu mám Grishamova Lobbyistu, už jsem to četla, tak by to mělo být v poho.
tak už se asi moc rozepisuju a čtenář se začíná nudit, tak to pro dnešek ukončíme. pa
(jo a více fotek z nedělní oslavy tu: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2/compleannodiandrea

Studentský život

Tak tenhle víkend byl rozhodně povedený, všechny tři večery (respetive pro nás Východoevropany spíš noci) jsem šla spát kolem čtvrté ráno, v pátek jsme se po městě pohybovali s Christianem, v sobotu byla part u Montse (spousta studentů chemie.. o dio..) a včera slavil narozeniny Christianův kamarád Andrea (viz ilustrační foto, druhý zprava z našeho pohledu, naproti tomu druhý zleva je Christian). Kdybych myslela, že jsem chodí víc lidí, vyhlásím soutěž o to, kdo uhodne kolik slavil, ale takhle asi nic.. bylo by to ale zajímavý. Mezi tím vším jsem se samozřejmě učila minimálně, haha, pozítří zkouška z italské historie.. musím zítra zabrat. Ale dneska jdu brzo spát, nějak mi narůstá deficit..

Jinak je taky vtipný, že sousedi nad námi předělávají koupelnu (nebo kuchyň, rozhodně ale trubky), která je přímo nad Aliným pokojem a krom hluku taky padá spousta prachu a taky se poněkud probourali.. takže chudák Ala má pro studium poněkud stížené podmínky (dneska nicméně zvládla zkoušku na 26/30 a to byla o víkendu ve Florencii), viz druhá ilustrační foto.

Mezinárodní právo a umělecké fotky

Tak dneska jsem psala zkoušku z mezinárodka - no natože jsem přečetla jen půlku knížky to celkem šlo, ale na jednu otázku jsem vůbec neodpověděla - bylo trošku trapný, když jsem to odevzdávala a asistentka viděla to prázdný místo a nutila mi ať se ještě zeptám docenta dyžtak na objasnění otázky, jsem jí musela decentně vysvětlit, že mi to stejně nepomůže a pomalu rychle jsem se dekovala, abych nemusela říct, že prostě vim, že to nevim, protože tohle jsem vůbec nečetla.. ehm. ale jinak celkem v pohodě. Příští zastávka je 23. italská historie, začínáme zítra.

a tady ukázka jak pěkné fotky člověk nafotí, když se sám v pokoji pilně učí:

Mimochodem..

Tak mě mezi zoufalym šprtáním napadlo, že jsem se ani nepochlubila - prošla jsem do letadla s pepřákem v příručním zavazadle, haha, bezpečností opatření jsou vtip..

Zpátky v Boloni

Hu, tak jsem tu zase zpátky, na tu "delší půlku". cesta byla ok jak jen může být cesta, na kterou se musí vstávat v půl čtvrté ráno. Příjemné bylo, že ačkoliv jsme vzlétali později (ještě postříkávali letadlo nějakým protimrznoucím sajrajtem, což se jevilo jako dobrý nápad už proto, že uvnit letadla byla děsná kosa), doletěli jsme o 15 dřív, takže jsem stila dřívější vlak v Bergamu a byla jsem doma asi tak o dvě hodiny dřív než jsem si našla předtím online.
Naštěstí mi a letišti uznali lehkou nadváhu, ale teda dotáhnout to tady z nádraží k nám byl děsně, už jsem myslela, že zůstanu někde cestou sedět na chodníku a zavolám si spolubydlící na pomoc.. no každopádně dovežené cukroví udělalou velkou radost, i dárečky (samozřejmě všechno s Prahou) :-) Teď se holky (přítomny Francesca a Ala) pilně učí, tak se u tak poflakuju a přemýšlím, co budu dělat, jestli půjdu spát.. učit se teda asi budu až od zítřka, dneska mám ještě výmluvu ;-)

fotky z Prahy: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2/Praha - ještě tam teď jdu dát zbytek.