Paříž a oslava Carlových narozenin

Vzhledem k narůstajícímu rozptýlení přátel po světě, jsem se rozhodla pokračovat v blogu i nadále jako v zápisníků z cest.
Včera jsem se tedy vrátila z báječných čtyř dnů v Paříži, resp. Montrouge (předměstí Paříže, kde bydlí Carlo).
Na letiště Charles de Gaulle jsem přistála v půl jedenáctý večer. Nastal poněkud zmatek když na celé stanici vláčku do Paříže (u letiště!) fungoval pouze jeden automat na lístky a bral jen mince. 8 euro jsem v mincích neměla. Lítala jsem kolem, všechno zavřený, nakonec jsem rozměnila a uplně nakonec jela načerno načež jsem musela potom v cílové stanici přeskakovat takovou tu vycházecí závoru (co se otevře, když do ní strčíte lístek). Milá mi přišla pomoc mladíka, který mě beze slova chytil za ruku a pomohl mi přeskočit (s 16 kilovym batohem se neskáče až tak snadno). Nic neřekl a šel dál. Solidarita :-) Předtím jsem se ještě na té letištní stanici seznámila s klukem v mikině z boloňské univerzity, svět je malej.
No nic, na stanici vláčku, který se pod Paříží mění v normální metro, na mě čekal Carlo. Ještě než jsem se vzpamatovala mi na půjčovací stanici kol předplatil na týden kolo (systém 20 minutových jízd, přesáhneš platíš, můžeš jen přicvaknout a hned zas znovu odjet) a jeli jsme směr k němu domů. Sice mi vzal batoh, ale i tak jsem hned málem zahučela k zemi, protože jsem nějak nečekala, jak bude to kolo těžký (vzhledem k tomu mechanismu kvůli půjčování, které je plně automatizované). No s kolem bylo ještě pak spoustu legrace, jednou jsem trochu žuchla a už jsem se viděla, jak přijedu domů znovu s modřinama a zubařka mě zabije za další zlomený zub. Ale dobrý, nakonec jsem si i skoro zvykla na městský provoz a byl jen trochu problém, když jsem jela za Carlem, protože on hází dost myšičky, z kterých mi naskakovala husí kůže. Ale jinak Paříži pochvala za ty kola a za cyklistický cesty, který jsou fakt funkční a ne jen pro dobrou image starosty. Prostě pohoda. A na týden 5 euro :-) (teda pro mě nakonec 6, jednou jsme přetáhli). Jo a za zastavení ve stojanech v kopci máte 15 minut bonus. Je to jako hra :-)))
Mno, čtvrtek a pátek jsem turistovala sama, Pantheon, Notre Dame, Eiffelovka - pěšky do druhého patra. Pěšky proto, že to bylo levnější a taky, že ty výtahy byly taaaaak nacpaný.. a to nechci vidět jaký je to zas plně slunečného počasí! výtah na vršek byl ještě větší masakr, tak jsem si řekla, že netřeba přehánět. I tak byl výhled supr a jak se kolem rychle proháněly mraky, tak bylo každou chvíli jiné osvětlení.. paráda :-) Na závěr mi hezký dojem trošku pokazil krkavec, který přímo uprostřed pod Eiffelovkou trhal a žral mrtvýho holuba. Bleeeee.
Ve čtvrtek jsem po městě viděla spoustu chutně vypadajícího libanonského jídla, ale říkala jsem si, že nebudu jíst u Libanonců v Paříži.. ale pak Carlo večer říkal, že v Paříži je uplně super libanonský jídlo, tak jsem nakonec měla za celý pobyt tři mooooc dobrýýý falafely :-) (akorát jsem je v pátek nemohla najít až pak zas zpátky kolem Notre Dame jich bylo hafo)
Ve čtvrtek měl Carlo narozeniny, na večeři přišla jeho přítelkyně Marie a jedl s námi i Carlův spolubydlící Filippo, příjemné. Ode mě dostal Carlo, krom povinné becherovky (2 lahve) a piva (4 plzně, dva staroprameny), dvd Krtečka a Příběhy obyčejného šílenství - na ty jsme pak koukali v sobotu a myslim, že se Carlovi líbily :-)
V pátek večer měl Carlo party, já jsem byla po celém dni dost kaput, půlce lidí jsem nerozuměla, tak jsem pak celkem brzo zahučela ke Carlovy do postele (jinak jsem spala v obýváku, kde samozřejmě byli hosti) - v noci jsem se pak ještě přesunovala, haha, v takovym bordelu už jsem dlouho nespala, všude kolem gauče lahve, kelímky, vajgly..
v sobotu jsem k obědu dělala vepřo knedlo zelo, chvíle paniky nastala, když jsem zjistila, že Carlovy nejde trouba (nějak mě nenapadlo se na to zeptat dopředu), ale nakonec jsme maso podusili a bylo.
Odpoledne jsme se pak vykolébali a vyjeli ke kanálu St. Martin a pak večer jsme se prošli na Sacre Coeur. Cestou jsme prošli indickou čtvrtí. Ale opravdu indickou. Jasně, nakupovat tam chodí i neindové. Ale tam třeba bylo kadeřnictví, kde bylo asi 20 lidí a všichni Indové! Celá nadšená jsem si koupila 4 bollywoodské filmy s Hrithikem Roshanem za 10 euro. Lenko, včetně toho nového! hurá :-) Zpátky jsme jeli metrem, tak jsem si ho taky užila.
V neděli byla muzea zadarmo (první neděle v měsíci), tak jsme šli do Musee d'Orsay - bývalá vlaková stanice (viděli jste taky takovou tu fotku, jak vlak jakoby vyjel v patře z budovy? tak to je tam :-) ) a pak do Centre Pompidou, všechno super, akorát ke konci už jsem teda byla dost kaput. Dorazil mě terminál dvě letiště Charles de Gaulle - na to, že jsem vyjímečně neletěla s lowcostem, jsem se teda octla na tak hroznym, přeplněnym, mrňavym, zpožděnym a uřvanym terminále s pracovnicí co mě i svojí chabou frenglish málem zprdla za to, že jsem nepochopila, že mám čekat tam a tam až se otevře check-in, který už měl být dávno otevřen.
Takže tak. Eiffelovka byla v noci osvětlená modře, aby vynikly žluté hvězdičky; toť francouzské předsednictví EU. ČSA mají lepší jídlo než AirFrance. Paříž chvílema teda dost chaos, ale krásný chaos. Já chci zpátky!
FOTKY zde: http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko/Paris#