"Meet Latvia" - 1. díl, vydařená série videí o Lotyšsku (s titulky v AJ, RU aj.)

Lotyšský patriotismus

Minulý týden byl takovým týdnem lotyšské národní hrdosti. Začal v neděli 11. 11., což je všude na světě den veteránů. V Česku to většinou moc lidí neví a den se vyznačuje hlavně položenými věnci a udělenými vyznamenáními, která tak moc nikoho nezajímají. Tady se den jmenuje po hrdinovi bájných legend (Lāčplēsis čili Medvědobijec)a pro Lotyše je to den významný. U pamatníků padlým bratrům se zapalují svíčky a průvod s pochodněmi pak jde do centra k pomníku svobody, kde se zpívají národní písně. Svíčky se zapalují i na dalších místech, zejména pak (logicky) v ulici 11. listopadu. Tradicí jsou také svíčky v oknech. Kromě toho jsou na všech domech vlajky - jako na každý státní svátek. A opravdu jen na málo domech vlajka nevisí. Vlaječky mají také prostředky hromadné dopravy - a protože je za týden další svátek, vlaječky zůstávají celý týden (kdo by se s tím taky sundával, že). To samé platí o mnoha lidech - 11. 11. přišpendlí na bundu stužku a odšpendlí ji až za týden (nebo vůbec). Týden je uzavřen státním svátkem 18. 11., který je výročím vyhlášení nezávislosti Lotyšska v roce 1918. Opět se zapalují svíčky, hlavně u všech možných pomníků všemožným politikům. Přes den je vojenská přehlídka, večer projev prezidenta a písně (jak jinak než u pomníku svobody) a na závěr ohňostroj. A hlavně je všude hodně, ale opravdu hodně lidí. Velmi příjemné je ovšem to, že se volno přesunuje na pondělí, pokud svátek vyjde na neděli. A taky byla doprava po celé Rize zadarmo. Tak je to svátek skutečně pro lidi :-)

Ježek v mlze (1975) - další animovaný příběh ze SSSR, který nás minul

Staré fotografie..

Při "přípravě" projektu do školy narazíte na spoustu věcí (jen ne na to, co potřebujete). Tak tady odkaz na staré pohlednice Lotyšska: http://www.letonika.lv/groups/default.aspx?g=3&r=1101173&f=1 A jedna pěkná fotka. Na ceduli je napsáno: Chci žít ve svobodném Lotyšsku.

Sníh

26. 10. mě probudil překvapivý výhled z okna! Kdo by to byl řekl, že když je v předpovědi nějaký ten sníh, znamená to hned tohle. Celé dopoledne padaly velké vloky (něco mezi vločkami a kroupami), odpoledne už nesněží a trochu i svítí sluníčko. Zítra má být celý den slunečno, tak to asi zase roztaje. Ale zatím to celkem drží. Meteorologické podmínky mě donutily urychlit plánovaný nákup obuvi - což se mi potvrdilo během cesty do školy, kdy mi do stávajících bot začal vnikat sníh. Koupe se naštěstí podařila, stejně jako nákup dvou párů teplých ponožek. Cestou na autobus domů mě nicméně potkalo ještě jedno nepříjemné překvapení - na schodech do podchodu (tedy za zídkou!) se mi dostalo mohutné sprchy od projíždějícího auta. Jelikož jsem již byla na schodech dolů, dostala jsem sprchu velmi doslova od hlavy až k patě. Nejenže voda byla totálně hnědá, ale taky totálně studená. Čili šoková terapie v praxi. Aneb jak říká doktor Vlach ze Saturnina, osud by nám učinil velkou službu, kdyby nás občas chytil za pačesy a vyhodil na mráz. No naštěstí jsem byla na cestě domů, z autobusu mě taky nevyhodili, tak jsem se hned vrhla do horké sprchy a všechno mokré a blátivé oblečení šlo do pračky.

Sovětské stereotypy o životě v Africe aneb co nás minulo

Pohanka (griķi)

Dnes jsem si v rámci integrace poprvé v životě uvařila pohanku. Tady se prodává všude, mnoho druhů - je to tu oblíbená příloha. Tak jsem se rozhodla ji vyzkoušet. Taky proto, že všude na ní pějí chválu, jak je zdravá, spousta minerálů a tak. A bylo to dobré! Abych to s integrací nepřeháněla, tak jsem si k tomu dala kuře na paprice. Kombinace to byla skvělá! Mňam!

Sigulda

Včera jsme byli na výletě v Siguldě. Počasí se vydařilo nad očekávání - nejenže nepršelo, ale dokonce většinu čas svítilo a i hřálo sluníčko. Sigulda je asi 70 minut vlakem od Rigy a jedná se o oblíbenou destinaci pro turisty i obyvatele Rigy. V Siguldě najdete několik zámků/hradů, které jsou po obou březích řeky Gauja. Zvládli jsme jen jednu stranu, zbytek příště. Na druhou stranu údolí se dá přejet lanovkou, takže příště určitě lanovka :-) Místo je to příjemné, údolí je plné stromů, které jsou právě teď nádherně barevné. Takže výlet zdařený.

Židovské ghetto

Včera jsem navštívila muzem lotyšského holocaustu a zjistila jsem, že bydlím na hlavní ulici bývalého ghetta, náš dům tam je dokonce na fotce. Tahle část Rigy má zdá se velmi zajímavou historii - za Sovětškého svazu byla zas oblast osidlována Rusy (a jinými obyvateli svazu), kteří byli do Lotyšska přesidlováni za prací. Dneska se tu ale žije dobře, je tu spousta fakult, kolej, obchodní centrum. A baráky stejně oprýskané jako jinde ve městě ;-) Na obrázku muzeum.

Jūrmala

První výlet zavedl mě, Sandru a Antonia do Jūrmaly. Pod názvem se skrývá shluk vesnic na pobřeží Baltského moře, asi půl hodiny vlakem z Rigy. Je to lázeňská oblast, kdysi oblíbená destinace komunistických papalášů. Dnes kombinace bohatých vil a rozpadajících se ruin. Prošli jsme jen část, nicméně lze shrnout: koček i zde hodně, na rozdíl od Rigy tu mají na každém rohu kontejner na plast a sklo a je tu živo i mimo sezónu. Poměrně dost domů je na prodej, některé opravdu ve strašném stavu, některé ale v pohodě.

Es atvainojos, es nerunāju latviski

Potvrzuji postřeh z předchozího příspěvku - opravdu musím vypadat, jak místní. Pořád na mě někdo mluví, v obchodě, na ulici, v autobuse.. No ještěže dost lidí umí anglicky alespoň natolik, aby pochopili, že jim říkám, že nerozumím. Rusky to sice zvládnu, ale lotyšsky si to zatím nejsem schopná zapamatovat. Es atvainojos, es nerunāju latviski. No ale včera už jsme měli první hodinu lotyštiny, tak se to třeba zlepší. Zatím jsme prošli abecedu (pro Čechy myslím v zásadě bez problémů) a zpívali jsme lidovou píseň, což mi přišlo trapné - zvlášť proto, že jsme ani neměli kazeťák. Tak to snad nebudeme provozovat moc často.

Postřehy

Takže už mám vlastní bydlení - bydlím sama, v 1+kk. Byteček je pěkný, na některých místech se mu loupou tapety a tak, ale jinak fajn. Je ve starém a poněkud zašlém baráku, ale to je tady většina bytů, takže se s tím nic moc nedá dělat. Ačkoliv se zatím spíš snažím zabydlet, nakoupit jídlo a tak, můžu shrnout pár úvodních dojmů z Rigy. 1. Mimo centrum (které je pěkné) je většina baráků zašlých a město působí spíše šedivě. Při bližším pohledu je ale vidět, že v dost bytech jsou nová plastová okna, stropy jsou natřené a na ulici je bordel jen výjimečně. Riga tedy není špinavá, ale prostě nejsou prachy na rekonstrukce. A když někdo prachy má, opraví si svůj byt. Taky je ale pravda, že některé domy (a není jich zase až tak málo) jednoduše postupně padají. Taky je tu překvapivě (alespoň pro mě) dost domů s dřevěnou vnější fasádou. 2. Je tu spousta koček. Vypadají bezprizorně, ale nikoliv hladově. 3. Vypadám zřejmě jako místní, za tu krátkou chvilku už na mě několikrát začli lidi mluvit s úplnou samozřejmostí, rusky i lotyšsky. Tak nevim, je to trochu stresující. Rusky ale aspoň umím říct, že nerozumím. Lotyšsky to zatím trénuju. 4. Rozdíly v ekonomické situaci obyvatel musí být velké, soudě z toho, jak různé oblečení nosí lidé na ulici. 5. Jo a zřejmě díky nedostatku peněz (a tedy nemožnosti stavět, stavět a zase stavět) je v Rize mnoho nečekaných zákoutí s hustou zelenou travou - nejčastěji pozemky na prodej, které nikdo nekupuje. A taky je tu docela dost parků.

Riga!

A je to tady, po rychlé návštěvě Amsterdamu jsem dorazila do Rigy. Po konferenci a ponocování s přáteli a taky po cestě s kufrem (26,5 kg plus tak 10 kg batoh, bot pro AirBaltic - zaplatila jsem jen 25 kg a nebyl to žádný problém) jsem byla dost kaput, tak jsem byla velmi ráda, že jsem dorazila do hostelu. Hostel je supr - hezký, čistý (včetně kuchyně), na klidném místě. Na rohu je malý obchod s potravinami a taky trafika, kde jsem si za pomoci pantomimy koupila simkartu. Cestou do hostelu působilo město trochu zaprášeně, ale celkem pěkně. Měla jsem pocit, že je v chodnících spousta děr, ale to mohl způsobit i kufr, který jsem za sebou vlekla :-) Celou dobu mě znervózňovali cyklisti, kteří, zdá se, jezdí zásadně po chodnících. Dnešek zatím trávím mejlováním kvůli bydlení, dneska snad budou dvě prohlídky.

Ženeva

Tak se mi konečně podařilo dorazit do Švýcarska! Pravda, jen na necelé tři dny, ale i tak, nová zem odškrtnutá :-) Na cestě z Bilbaa do Prahy jsem navštívila kamarádku Annu, se kterou jsem se už dlouho neviděla a která je na stáži v OSN. Primární účel byl tedy strávit čas s ní a až druhotně zkoumat Ženevu. Ono nakonec centrum Ženevy je poměrně malé a tak se to dá stihnout celkem rychle. První den mojí návštěvy jsme ve skupince vyrazili na cyklovýlet, kde jsem málem vypustila duši - ve vedru a v tísici metrech nad mořem mě dokázal zničit i velmi mírný kopec. Za odměnu jsme pak mohli zběsile jet z kopce a testovat brzdy vypůjčených kol, což taky nebylo uplně ideální. Si nevybereš. Druhý den pršelo, tak jsme se lehce procházely po městě, daly jsme si marocký čaj (a při té příležitosti shlédly část marocké soap opery, i beze slov dost nářez) a tak. Večer bylo finále Eura a po konci zápasu to vypadalo, že jsem zase ve Španělsku.. Třetí den už nebyl celý, ale na oběd jsem šla za Annou do OSN a šly jsme na oběd do hlavního paláce, kde jsem se i vyfotila v General Assembly. Odškrtnuto :-) Ženeva jako taková nijak nevyniká, ale je příjemná. Krásné je panorama hor a jezero. A draho tam je - nechala jsem se trochu ukolébat jízdenkou zdarma z letiště, ale nakonec byla pověst potvrzena.

Saint Jean de Luz a jiné krásy francouzského Baskicka

Saint Jean de Luz jsme s Evou vyhlásily jako nejhezčí místo našeho malého auto výletu po krásách baskické země. Přejely jsme i do francouzského Baskicka, kde jsme navštívily právě Saint Jean de Luz, Biarritz a horu La Rhune. Sain Jean de Luz nás okouzlil i přes počáteční déšť - má prostě všechno: moře, pěkné uličky, hory kousek, trh, sýry a obchody s hromadou mnoha druhů čokolády (měli ochutnávky!). Prostě paráda. Biarritz se nám taky líbil, ale nedohnal to. Na vrch La Rhune jsme se vyvezly turistický vláčkem a kopec sešly dolů. Výhledy byly nádherné - hory, pobřeží, koníci a jiná zvířátka. Závěr: celé historické Baskicko je ztělesněná krása. Taky bych se za něj bila.

Santiago de Compostela

Tak jsem si splnila svůj sen - tedy alespoň částečně. Moc jsem chtěla vyrazit na camino de Santiago, tedy pouť svatého Jakuba. Nakonec jsem vyrazila alespoň na dvoudenní výšlap a jednodenní pobyt v Santiagu. Počasí sice bylo všelijaké, ale vlastně nikdy nepršelo natolik, aby se nedalo pokračovat v chůzi. Koneckonců lepší než kdyby bylo 40 stupňů, to bych asi neušla vůbec nic. Ale to asi v Galicii není nikdy, jak je chudák vytrčená do Atlantického oceánu, schytá všechen déšť kolem. Celkově se výlet vyvedl. Cesta je suprově značená, jen na asi dvou místech jsem zaváhala, kudy se vydat, ale ztratit se by bylo skutečně obtížné. Poutníků bylo tak akorát - dost na to, abych si nepřipadala opuštěně a ztraceně a dost málo na to, abych neměla pocit davu. Lidé se mezi sebou baví a jsou vstřícní, ale nejsou otravní - pokud člověk chce, může se k někomu připojit, pokud ne, může fungovat celou dobu sám. Nehezký zvyk poutníků je vyrážet na cestu už asi v sedm ráno - což má za důsledek, že v ubytovnách tak nějak předpokládají, že v osm už tam vlastně skoro nikdo není a může se začít uklízet. Krajina, kterou jsem prošla, byla fajn - vlnitá, ale žádné velké výstupy. Všude spousta červených zvonků (jako těch kytek) a taky máty, která rostla skoro podél celé cesty - narvala jsem si dva stonky do lahve s vodou a chuť vydržela celé další dva dny (tj. tak 6 litrů vody). Závěr pochodu: lýtka bolela, zejména vždy než jsem se rozešla, ráno či po delším sezení. Ale celkem rychle to odeznívalo. Myslím, že bez tréninku bych ušla i víc, do týdne určitě. Na delší pochod by to ovšem chtělo trénovat. Santiago samotné je vlastně celkem malé, ale příjemné. Taky jsem vlastně po dlouhé době dorazila do města pěšky, tj. jsem prošla předměstí a postupně dorazila do centra. Což je taky zajímavé a neobvyklé, většinou se jen někde necháme vyplivnout nějakým dopravním prostředkem. Katedrála je krásná zvenčí, zevnitř to je, alespoň pro mě, prostě katedrála. Jinak nabízí město pěkné uličky, mnoho parků a báječný dort svatého Jakuba (tarta de Santiago). Taky mají v Galicii evidentně moc rádi chobotnici, ale hooodně okořeněnou. No příště snad vyrazím na delší cestu!

Madrid

Tak se zpožděním dojmy z Madridu. Pro mě třetí návštěva, pro Camilu první. Město je pořád pohodové, i když nemá jasný okouzlující šarm jako města jiná (třeba Amsterdam). Přívítalo nás ohromné vedro, další dny bylo počasí aprílové (v Bilbau celou dobu pršelo, takže jsme to stejně měly lepší). Jednou jsme přespaly u kamaráda Luise, další dvě noci jsme spaly v hostelu (Luis bydlí fakt hodně daleko od centra) - hostel byl hned vedle nádraží Atocha, odkud je všechno blízko, tak to bylo fajn. Věnovaly jsme se klasickým turistickým činnostem, já jsem teda tentokrát vynechala Museo del Prado, protože jsme nestihly čas, kdy je zadarmo (podařilo se nám to s muzeem královny Sofie), a já už jsem ho viděla dvakrát, tak jsem radši psala pohledy a tak. Vrcholem výletu byl koncert Coldplay, který téměř proběhl za deště (pozn. bylo to na otevřeném stadionu) - ale kluci z kapely to maj asi tam nahoře dobrý, po prvních předskokanech pršet přestalo, chvíli byla duha a pak už vůbec nepršelo. I když teplo kdovíjaký teda nebylo. A bylo to moc pěkný.

Urdaibai

Urdaibai je chráněná krajinná oblast vzdálená od Bilbaa hodinu jízdy autobusem. Je zapsaná v seznamu UNESCO, především proto, že zde přebývá mnoho vzácných stěhovavých ptáků. Zaujímá plochu 220 km² a její osou je řeka Oka, která ústí do Biskajského zálivu. Ústí řeky je širokánské a podléhá odlivu a přílivu. Zatím jsme do této oblasti vyrazily na výlet dvakrát - dnes a minulou sobotu. A byla to krása. Fascinující propojení téměř středoevropské flóry a výhledů na moře a vlny rozbíjející se o skalnaté pobřeží. Malebná městečka na pobřeží. Ústí řeky, které se při odlivu mění v pláž se spousto malých jezírek. Koně. Ovce. Krávy za nimiž je opět vidět moře. Platany. Pán, který se tu narodil, ale sotva mluví španělsky, evidentně je Bask jako řemen. No prostě nádhera.

Jak trávit dlouhé deštivé dny ve Španělsku..

San Sebastián

Přijela na návštěvu máma a tak jsme se vydaly do nejvýznamnějšího turistického cíle v okolí: do San Sebastiánu (baskicky Donostia). A myslím, že mohu za nás obě říct, že si místo chválu zaslouží. Pravda, v plné sezóně tam musí být asi hrozně narváno, protože i teď se tam různě pohybovalo docela dost lidí.
Prošly jsme si staré město, daly jsme si kafe a zmrzlinu dobrou jako v Itálii, pak jsme zuly botky a po pláži La Concha jsme se vydaly na druhou stranu města, ke kopci Monte Igeldo. Tam jsme vyjely lanovkou a kromě krásného výhledu jsme objevily i zábavný park s klasickými atrakcemi (autodrom, poníci), ale i např. s překvapivou věcí, kterou jsme nazvaly vododrom - funguje na stejném principu jako autodrom, jen se vše odehrává na vodě. Jsem na to vlezla a když mi přestala fungovat lodička, přijel mě zachránit chlapík v kachničce, já i máma na břehu jsme smíchy nemohly :-) Taky tam měli horskou dráhu, která vedla tak divně na kraji toho kopce na evidentně starých sloupech, že na to bych teda nevlezla - i když z vláčku byl výhled na celý širý Biskajský záliv.

Procesiones

Každý den tu teď máme alespoň jedno velikonoční procesí (procesión). Účastníci vypadají vzhledem k zakrytým obličejům a špičatým čepicím jako z Ku-Klux-Klanu (jen mají kápě různě barevné podle své farnosti), někteří chodí bosky a vždy mají nejméně bubny, někdy trubky a další hudební nástroje. V pondělí jsme šli na Procesión del Nazareno - procesí poměrně velké, s velkou figurínou Panny Marie a Ježíše. Procesí také doprovázely "saetas" - písně právě pro tyto dvě figuríny, zpívané z oken okolních domů (saetas jsou ale typické zejména pro Andalucii).
Více fotek a snad i video na picasa.

Výšlap na Arnotegi a Pagasarri

Tentokrát jsem ve čtyřech vyrazili na výšlap hned za městem, konkrétně za naší částí města. Cílem byl vrch Arnotegi. Nakonec jsme vyšlápli i na sousední vyšší Pagasarri, takže se nám celá akce protáhla a domů jsme teda pak spěchali, což nás donutilo udělat dvě větší zkratky - první přes kraví pastvinu, druhou podél (asi) ohromného vodovodu. Což se ale tady dá - sice kopce nejsou nejmenší, ale nejsou to nějaké velehory, všude je skoro tráva a tak. A celou dobu bylo pěkně - svítilo sluníčko a jen trochu pofukovalo (takže při šlofíku na vrchu bylo trochu chladno), čímž to pádem ale zas nebylo vyloženě vedro, což by na výšlap taky nebylo dobře. Celkem jsme ušli asi 16 km a viděli jsme nejen krávy, kozy, ale i srny. A tak :-)

Lekeitio

Víkend jsme se spolubydlícími/spolužáky strávili v přímořské vesnici Lekeitio. Počasí bylo naprosto nádherné, na sluníčku bylo až vedro (až jsem z toho měla následně úpal). Vesnice je moc pěkná: úzké uličky, přístav s lodičkama, nádherná pláž, ostrov (dostupný jen za odlivu) a kopce kolem. A plno lidí (místních) užívajících si víkend a počasí. Všude kolem taky byly baskické nápisy - nasprejované, ale i ty oficiální tu byly dvojjazyčně jen občas, převládala baskičtina. A baskických vlajek tam bylo taky hodně, ale to je i v Bilbau.

Jedna fotka na ochutnávku zde, zbytek na picasa.

Svatý Patrik - irský koláč podle Jamieho Olivera

Athletic Bilbao

Jaro je tu

La Arboleda

Se spolubydlícími plus dvěma dalšími spolužačkami jsme chytily poslední den superjarního počasí a vyrazily jsme na výlet do okolí vesnice La Arboleda. Vesnice měla lomy, které jsou teď zatopené a tvoří krásné rybníčky. Byla slunečná sobota, tak tam bylo relativně dost lidí, ale zdaleka ne tolik, aby nás to extra obtěžovalo. Když jsme dorazily do vesnice na náměstí, vypadalo to, že jsou tam snad všichni obyvatelé, ale pak se rozptýlili. Tak asi jen zašli na skleničku před oběděm, nebo po obědě..
Celkově to bylo vydařené, navíc jsme se svezly lanovkou. Akorát mi cestou zpět mašinka sežrala nový lístek a následně mě seřvala paní z reklamací za špatně vyplněný formulář (ačkoliv dobře viděla, že španělsky v podstatě neumím). Paní z reklamací jsou asi všude stejné.

Plaza de toros

Úplnou náhodou se nám s Inou podařilo prohlédnout si celou místní arénu na corridu. V rámci procházky jsme ji šly obhlídnout. Zvenku je to nic moc, ono ani zevnitř to není zas takový zázrak. Ale když jsme se poflakovaly kolem vchodu, objevil se malý mužík a pustil nás dovnitř. Nenápadně jsme nakukovaly, na něco zeptaly a nakonec to dopadlo tak, že nás provedl po celé aréně, včetně míst, o kterých tvrdil, že jsou veřejnosti striktně nepřístupné. Teď mimo sezónu tam byl jen a dva psy, takže to nikdo neviděl :-) Sice jsme z výkladu (španělsky) nepochytily zdaleka všechno, ale stejně to bylo neobyčejně zajímavé. Nakonec jsme ještě dostaly plakáty z loňského roku. S mužíkem jménem Jorge mám i fotku, ale zatím mi ji Ina neposlala, takže ji sem dám později.

Bakio

Mám tu na návštěvě kamarádku Inu a tak jsme v sobotu vyrazily na výlet. Nakonec jsme jako destinaci zvolily vesnici Bakio na pobřeží a nedaleký kostel, který je úmístěný na skále v moři. V Bakiu jsme se nejprve procházely po pláži a skalách - byl odliv a tak ve skalách bylo spoustu malých jezírek se sasankami, ježky, škeblemi apod. Pak jsme si daly (pro změnu) v baru u pláže pintxos a rabas, což jsou smažené kalamáry. Pak jsme se vydaly na cestu ke kostelu. Celkem jsme se zapotily, ale nakonec jsme to zvládly celkem rychle. I když mě teda druhý den bolely nožičky. Musely jsme jít z vesnice na kopec, odtud dolů k moři a téměř z úrovně moře po schodech na skálu ke kostelu. No a to samé zase zpátky. Ale každopádně to stálo za to. Výhled na Biskajský záliv je nádherný, pobřeží lemují skály, o které se tříští velké vlny (záliv je rájem surfařů), prostě paráda. Sem dávám ilustrační foto, doporučuji navštívit picasu.

Karneval!

Karneval je tu!! Celý pátek a sobotu nepršelo (!) a tak se mohla rozjet zábava v ulicích, všude se procházeli lidé v maskách, hrála hudba a tak. Včera večer byl průvod hlavní ulicí, na který jsme se šli podívat. Fakt se mi líbí, že si tu lidi dají záležet na kostýmu a pak se v něm prostě jdou projít do ulic. Jo a v pátek jsme se vetřely (tři holky, tvrdé Y) na akci pro děti na Plaza Nueva a dostaly jsme moc dobrou horkou čokoládu zadarmo. Za cenu hromady dětí kolem ;-)

Angličtina

Čas v Bilbau se začal zrychlovat. Kromě španělštiny máme už i přednášky (zatím to ujde, ale žádný zázrak) a dneska jsem poprvé učila angličtinu jako dobrovolník v neziskovce, která pracuje s imigranty. Samozřejmě jsem byla nervózní - jedná se o úplné začátečníky, z různých zemí (i když většinou umí španělsky zdá se), takže takové nízkoprahové kurzy (pozdrav do CICu!). Nakonec to proběhlo celkem fajn. Snad i něco pochytili. Uvidíme v pátek na další hodině :-)

Puente Vizkaya

Včera jsme se byli podívat na Puente Vizkaya, most přes řeku Ría de Bilbao, který je vysokánský - nahoře se dá projít pěšky (to stojí 5 euro, tak to jsme si nechali na hezčí počasí) a dole jezdí závěsný vozík vozící lidi a auta, to stojí 0,30 eur. Moc hezké. A kousek odtamtud už je pláž, ale my se zastavili jen na jedné malé, která ještě není na otevřeném moři. Pak už nám byla zima a měli jsme hlad, tak jsme se stavili na pintxos a jeli jsme domů (několik zastávek metrem).

http://www.puente-colgante.com/

Spolubydlící

Tak to jsme my, obyvatelé bytu. Zleva: Sandra (Litva), Agne (Litva), Marifer (Mexiko), Franz (Brazílie), Mira (Tchajwan), Camila (Brazílie) a moje růžová maličkost.

Přežila jsem první lekci španělštiny. A ode dneška mám nejen simky ze čtyř států, ale i sociální pojištěnecké číslo ze čtyř států. Nové hobby :-)

Plaza nuova a pintxos

Dnes jsem ve starém městě (Casco viejo) došla na náměstí Plaza Nuova. Je to uzavřené náměstí s podloubími kolem dokola. A dneska tam byl trh. Hlavně knihy, dvd, cinkrlátka, ale i známky, bankovky a papoušci. Paráda! Dokonce jsem tam narazila na knihu od Pavla Kohouta.
Pak jsem byla na pintxos /pinčos/, což je místní verze tapas. Jsou to krásně nazdobené a dobroučké jednohubky, mňam. Jedna teda stojí kolem dvou eur, takže jich člověk nemůže sníst dvacet, ale dobré to tedy je. Spoustu druhů je s mořskými potvorami :-)

Konečně trochu španělské počasí

Tak dnes konečně vysvitlo slunko! Ve středu skoro celý den pršelo, včera skoro celý den padaly obří vloky (naštěstí bylo relativně teplo, tak to hned tálo) a dnes konečně modrá obloha a slunce! Juhů!

Bilbao

Další štace je tu! Bilbao! Po cestě busem, která potvrdila opět a znovu, jak mohou být zdánlivě neviditelné vnitroschengenské hranice velmi viditelné až hmatatelné - tentokrát nás kontrolovali na francouzských hranicích a nutno říci, že dost důkladně. Ale aspoň nikoho z autobusu nevyhodili.
Do Bilbaa jsme dorazily v šest ráno, tedy ještě za tmy. Byt jsme našly v pohodě. Od našeho příjezdu v podstatě skoro pořád prší, dneska venku létají vločky sněhu. Ale zas není zas taková zima. (mimochodem v Amsterdamu svítí slunce)
První zkoumání města ukazuje na město se starými uličkami, které se z nenadání mění na moderní prosklené budovy a naopak. Dneska jsem v jedno videu na youtube viděla, že tu měli v roce 1983 velké záplavy, tak to možná s tím bude souviset, protože pak toho samozřejmě museli dost přestavět apod.
Nápisy jsou všude dvojjazyčně a z baskičtiny občas běhá mráz po zádech ;-)

Nemo

Nemo je interaktivní jakože vědecké muzeum. Má i takovou dost technickou část, ale nejzábavnější jsou věci, které mají (dětem) vysvětlit, jak se odráží světlo apod. Včera jsem tam strávila dvě hodiny a nebýt pocitu, že musím balit, bych tam byla i déle :-)

Den Haag

Dnes jsme se Sophií vyrazily do Haagu. Počasí bylo výrazně lepší než v Groningenu - nepršelo, foukalo jen trochu a většinu času i svítilo sluníčko. Což určitě taky přispělo k tomu, že se nám v Haagu líbilo. Haag toho nabízí dost, docela dost museí, královské paláce, budovy mezinárodních soudů, parky a dále od centra i pláž. Stihly jsme museum jedno - Mauritshuis, kde je slavná Dívka s perlou od Vermeera. I zbytek muzea stojí za prohlídku. Zaujal nás také obraz "Demokritos, smějící se filosof" od Johannese Moreelse (viz obrázek). Jinak jsme se prošly po městě a došly i k Vredespaleis, neboli paláci míru, kde sídlí Mezinárodní soudní dvůr. Taky jsme minuly spoustu ambasád, včetně residence českého velvyslance. K moři jsme to bohužel nestihly, tak snad příště.