Jak trávit dlouhé deštivé dny ve Španělsku..

San Sebastián

Přijela na návštěvu máma a tak jsme se vydaly do nejvýznamnějšího turistického cíle v okolí: do San Sebastiánu (baskicky Donostia). A myslím, že mohu za nás obě říct, že si místo chválu zaslouží. Pravda, v plné sezóně tam musí být asi hrozně narváno, protože i teď se tam různě pohybovalo docela dost lidí.
Prošly jsme si staré město, daly jsme si kafe a zmrzlinu dobrou jako v Itálii, pak jsme zuly botky a po pláži La Concha jsme se vydaly na druhou stranu města, ke kopci Monte Igeldo. Tam jsme vyjely lanovkou a kromě krásného výhledu jsme objevily i zábavný park s klasickými atrakcemi (autodrom, poníci), ale i např. s překvapivou věcí, kterou jsme nazvaly vododrom - funguje na stejném principu jako autodrom, jen se vše odehrává na vodě. Jsem na to vlezla a když mi přestala fungovat lodička, přijel mě zachránit chlapík v kachničce, já i máma na břehu jsme smíchy nemohly :-) Taky tam měli horskou dráhu, která vedla tak divně na kraji toho kopce na evidentně starých sloupech, že na to bych teda nevlezla - i když z vláčku byl výhled na celý širý Biskajský záliv.

Procesiones

Každý den tu teď máme alespoň jedno velikonoční procesí (procesión). Účastníci vypadají vzhledem k zakrytým obličejům a špičatým čepicím jako z Ku-Klux-Klanu (jen mají kápě různě barevné podle své farnosti), někteří chodí bosky a vždy mají nejméně bubny, někdy trubky a další hudební nástroje. V pondělí jsme šli na Procesión del Nazareno - procesí poměrně velké, s velkou figurínou Panny Marie a Ježíše. Procesí také doprovázely "saetas" - písně právě pro tyto dvě figuríny, zpívané z oken okolních domů (saetas jsou ale typické zejména pro Andalucii).
Více fotek a snad i video na picasa.

Výšlap na Arnotegi a Pagasarri

Tentokrát jsem ve čtyřech vyrazili na výšlap hned za městem, konkrétně za naší částí města. Cílem byl vrch Arnotegi. Nakonec jsme vyšlápli i na sousední vyšší Pagasarri, takže se nám celá akce protáhla a domů jsme teda pak spěchali, což nás donutilo udělat dvě větší zkratky - první přes kraví pastvinu, druhou podél (asi) ohromného vodovodu. Což se ale tady dá - sice kopce nejsou nejmenší, ale nejsou to nějaké velehory, všude je skoro tráva a tak. A celou dobu bylo pěkně - svítilo sluníčko a jen trochu pofukovalo (takže při šlofíku na vrchu bylo trochu chladno), čímž to pádem ale zas nebylo vyloženě vedro, což by na výšlap taky nebylo dobře. Celkem jsme ušli asi 16 km a viděli jsme nejen krávy, kozy, ale i srny. A tak :-)