Inaugurační řeč Saskie Sassen

Uznávám, tohle je asi příspěvek, který moc čtenářů neosloví. Nicméně dnes proběhla inaugurace institutu... ha, potíže s překladem: urban studies, to si každý jistě rozlouskne i bez znalosti angličtiny :-) Na inauguraci měla přednášku Saskia Sassen a bylo to dost dobré a ještě vypadá jako správná ženská.
Pro zájemce oficiální stránky zde: http://www.saskiasassen.com/

Rijksmuseum

Královské či národní museum. Obsahuje zejména malby z období kolem 17. století. Nejvíce vynikají Rembrandt a Vermeer. Tahákem je "Mlékařka" (dost stupidní český název) - viz foto. Celkově pěkné, příjemné poskládané, dobré popisy.

Amsterdam Historical Museum

Muzeum je obrovské a podobné labyrintu, takže jsme se spolužačkou Valerie měly po dvou hodinách pocit, že už se nikdy nedostaneme ven. V důsledku téhož jsme také část spíš tak proběhly. Ale něco bylo dost zajímavé - třeba animace růstu Amsterdamu, což člověku osvětlí, jak to bylo se všema těma řekama, co dneska vypadají jako kanály apod.

Povidlové tašky

Delft

Dnes jsem se vydala se spolužačkou Sophií na výlet do Delftu. Den jsme vybraly báječně - celý den svítilo sluníčko a ani nebyla moc zima. Takže ideální na courání po venku :-) Centrum Delftu je poměrně malé, ale malebné. Po holandsku je protkané kanály a cyklistickými stezkami. Navštívily jsme starý a nový kostel, muzeum Prinsenhof a několik suvenýr shopů :-) V novém kostele se od 16. století pohřbívají členové královské rodiny - zajímavé je, že většina z nich nemá žádný zvláštní náhrobek. Ve stejném kostele je také pohřben Hugo Grotius (pro neznalé - je považován za zakladatele mezinárodního práva). Kostel má taky věž, na kterou jsme vylezly - 367 prudce točitých schodů, celkem jsme funěly :-) Ale stálo to za to, výhled byl krásný. V muzeu byla výstava maleb portrétů (nějaké 16. století), celkem dobré.

Ermitáž Amsterdam

Včera návštěva amsterdamské pobočky Ermitáže. Stále je přítomna pouze malá expozice o historii budovy a historii nizozemsko-ruských vztahů - zajímavá, nejvíc mě překvapilo, že Ermitáž má současnou (obrovskou a pěknou) budovu až někdy od roku 2004, do té doby (od někdy 17. století) tam byl domov pro staré paní. V současnosti to funguje tak, že je tam vždy půl roku výstava něčeho z Ermitáže v Petěrburgu. Teď jsou tam vlámští malíři 17. století, což znamená sice i baculaté andělíčky, ale taky nějaké fakt pěkné věci.
Taky bylo sluníčko, takže jsem záměrně jela do muzea oklikou a byla to paráda. Narazila jsem taky na větrný mlýn stranou turistických cest - a zřejmě proto poněkud rozpadlý.

2:1

Midterm výsledky jsou na světě v plné kráse:
8.7
8
4.5
Takže jedno opáčko (minimum je 5.5), hahahaaa.... no snad se to nějak poddá.

Židovské muzeum a Saul Leiter

Na dnešním muzejním programu bylo historické židovské muzeum a zejména výstava fotografií Saula Leitera. Fotky byly krásné (viz vzorek), zbytek muzea byl také zajímavý. Mají také poměrně vychytanou část pro děti, kde je spousta věcí moc pěkně vysvětlená a v kuchyni si tam děti mohou upéct chleba. Se Sophie jsme si taky upekly :-) Asi by to ale zas chtělo návštěvu zopakovat a znovu si projít zejména historické věci.

Marken

Mámina návštěva byla dobrým důvodem k dalšímu výletu. Cílem byla tentokrát vesnice Marken ležící na malém ostrově severně od Amsterdamu. Od 60. let vede na ostrov cesta, takže je to teď vlastně takový poloostrov. Sice bylo dost chladno a museum a kostel mají otvírací sezónu jen do října, ale bylo tam krásně. Domečky jako z pohádky, výhled na moře, přístav a v suvenýr šopu moc sympatický pán a ještě sympatičtější pes, který si nás během minuty omotal kolem prstu ;-)

První výsledek z midterm papers

Je to sice jen jeden výsledek, ale dal mi naději, že to třeba nebyl takový průšvih - max bodů je 10, 5,5 je minimum pro projití. Pro angličtinu ovládající čtenáře může být zachycené zadání důvodem k vydatnému "cháchá" :-)

Sinterklaas přijel!

Dnes přijel do Amsterdamu Sinterklaas - historicky stejná postava jako náš Mikuláš, dárky dává také ve stejný den. Pro Holanďany je téměř důležitější než oslava Vánoc (pro děti určitě :-) ), takže je napjatě očekáván. Do Amsterdamu přijíždí ze Španělska, kde bydlí (rozhodně příjemnější než severní pól - což mě přivádí k otázce: víme my vlastně, odkud přijíždí Mikuláš?) a jedná se o velkou slávu (nebo spíš taškařici). Přijede na lodi a projede centrem města, doprovázen pomocníky rozdávajícími zázvorová cukrátka. Pomocníci se jmenují Zwarte Piet a, jak název napovídá, jde o černochy - což dnes vzbuzuje diskuze o politické korektnosti tradice, což je celkem pochopitelné (původně to snad byli přímo otroci, nejen pomocníci). Zajímavé je v této souvislosti, že během dnešní slávy byly všechny postavy Zwarte Pieta představovány bělochy, takže byly namalované a často měly modré oči. Proč nenajmou černochy? By aspoň ušetřili za barvičky :-D
Já jsem se vydala sledovat průvod na náměstí před královským palácem. Dorazila jsem hodinu předem, abych urvala místo, což se celkem vyplatilo, protože už tou dobou tam vyčkávala hromada rodičů s dětmi. O zábavu se mezitím starali zwarte pietové a moderátor a písničky o Sinterklaasovi na sto různých způsobů. Děti postupně byly více a více hysterické, ty dvě nejblíž mě, bratři, se samozřejmě začaly pošťuchovat, neustále podávaly (přese mě) lahve s pitím, když je nechtěly držet nebo když naopak měly žízeň. Sice mluvily holandsky, ale scénář byl evidentně stejný jako jinde. K tomu se asi každých 10 minut ptaly tatínka, jestli už je Sinterklaas vidět.
No nakonec Sinterklaas přijel - vypadá vlastně stejně jako náš Mikuláš, jen přijel na bílém koni (jak se přepravuje Mikuláš krom toho, že do domu přijde pěšky?) a na oděvu měl znak Amsterdamu (on je taky patron města). Na náměstí promluvil společně se starostou, chvíli různě mával a pak pokračoval v průvodu přes město.
No a teď se můžeme těšit na dárečky! A pokud jsme zlobili, tak nás odveze s sebou do Španělska - což není zas tak špatné. A já se stejně chystám, tak bych aspoň nemusela platit cestu :-D

Společenský život

Aby si náhodou někdo nemyslel, že pořád sedim doma a čučim do kompu (což tak může vypadat), tak dodám fotku ze společenského života. Samozřejmě z toho publikovatelného :-)))

Česko-slovenský bar

Včera jsem se konečně vydala prozkoumat česko-slovenský bar, který jsem náhodou objevila. Majitel sice není Čech, je to Kurd žijící v Nizozemsku, ale část rodiny má nějak v Česku. Čepuje Budvar a Plzeň má v hlavi, pak má becherovku, slivovici, rum Božkov :-D,.. pouští tam hokejové zápasy ČR a na přání mi i pustil českou hudbu. Takže celkově dobré :-)

Podzim

Amsterdam je podle mě velmi zelené město - aleje podél kanálů, malé a velké parky a tak. No a jako takový se momentálně oblékl do oranžovo-žluto-hnědo-zeleno-červeno-atd. kabátu a je to nádhera. Dnes jsem se jela na kole projet do parku Vondelpark. Obrázky ani zdaleka nezachycují tu krásu.

Dýně!

http://allrecipes.com/Recipe/iced-pumpkin-cookies/detail.aspx

Haarlem, Zandvoort a duny

Příjel za mnou na návštěvu táta autem a tak jsme vyrazili na výlet. Cílem bylo město Haarlem, hlavní město provincie Severní Holandsko. Bylo to tam pěkné, ne moc velké, akorát na procházku. Podívala jsem se do Teylers Museum, což je prý nejstarší muzeum v Nizozemsku. Je celkem malé, mají tam hlavně přírodní věci (fosilie, minerály), měřící nástroje a globusy a nějaké malby (ale ne dvakrát zdařilé). Hezká je docela ta budova, uvnitř i zvenku. Pak jsme jeli do Zandvoort aan Zee, což je přímořské letovisko - podle toho tam jsou taky takové velké stavby, fuj, navíc styl socík, to by člověk na západě nečekal. Ale hezky jsme se prošli po pláži, sice byl takový zvláštní opar, ale zas to bylo takové umělecké. Nakonec jsme se stavili podívat na duny - mají tam i národní park. Už jsme tam dojeli skoro za šera, tak jsme se jen chvilku prošli, ale musí to být hezké na celodenní výlet, mají tam vyznačené trasy, pak se tam dá najíst v restauraci s výhledem na moře.. no škoda, že už na to tenhle semestr asi nebude počasí.

Van Goghovo muzeum

Dneska jsem byla ve Van Goghově museu. Byla tam sice fronta (díky kartičce bych jí stát nemusela, ale táta musel), ale rychle ubíhala, tak to šlo. Lidí bylo uvnitř trochu víc než by bylo radno, ale s tím se asi nic nenadělá. Expozice je pěkná, s vysvětlivkami i v angličtině. A těch obrazů je tam skutečně dost. Z prodávaných suvenýrů u mě vede guma ve tvaru Van Goghovy hlavy :-) Celkově pěkné, ale určitě se vydám znova, třeba se podívat jen na některé obrazy. Jo a zábavná je taky vystavená fotografie, která má být jedna z mála zachycujících Van Gogha - je na ní zezadu, v rozhovoru s dalším člověkem. Trochu Cimrman, no ne?

Zaanse Schans

O víkendu tu byla na návštěvě moje drahá sestra a jelikož bylo naprosto krásné počasí (pravda, trochu chladno, ale slunečno celou dobu), tak jsme v sobotu vyrazily na výlet. Dlouho jsme řešili kam jet, ptali jsme se různě (Holanďani nám v podstatě řekli, že máme zůstat v Amsterdamu, protože je to tam nejlepší) a nakonec vyhrál skanzen Zaanse Schans kousek na sever od Amsterdamu (jako bonus proto byla levná jízdenka vlakem). Bylo to sice trochu turistické, ale příjemné, svítíčko slunilo, tak jsme se tam pěkně prošly, ochutnaly sýry, vylezly na mlýn a tak. Navíc jsme ještě stihly procházku večer po Amsterdamu.

Het Scheepvaartmuseum - the National Maritime Museum

Pořídila jsem si tzv. museum kaart, která umožňuje na rok vstup zdarma do spousty muzeí po celém Nizozemsku. Stojí sice 45 euro, což je dost pálka, ale vyplatí se už po návštěvě těch nejvýznamnějších muzeí (do Van Goghova muzea je vstup 14 eur, dům Anny Frankové 8,5 eur atd.) a navíc se do nich můžete podívat opakovaně a třeba jen na chvilku. Dnes jsem tedy muzejní řetězec zahájila návštěvou námořního musea, kam je jinak vstup 15 eur (to bych za to rozhodně nedala). Prošla jsem jen jedno křídlo a bylo to pěkné - spousta glóbusů, maleb lodí (nejvíc se mi líbila skupina někdy z 18. století - v podstatě černobílé, moc hezky prokreslené), modelů a nádobí s loděmi, zdobení lodí. I docela interaktivní - ono taky za ty peníze ;-) Mají tam taky část celou pro děti, tam jsem teda nešla. Ještě by mě zajímala část o věku zámořských objevů. Tak třeba příště :-)

Ad ptactvo 2

Ad ptactvo

Sobotní projížďka

Stále je naprosto krásně, tak jsem po ránu vyrazila na kole. Hlavní cíl bylo prozkoumat vlakovou a metrovou stanici Sloterdijk, ale nakonec se to protáhlo na nějakých 18 km. Ze Sloterdijku jsem totiž zajela k nádrži (aspoň to vypadá jako nádrž, voní to jako jihočeské rybníky, takže tipuji na sladkou vodu) Sloterplas a tam jsem zjistila, že kolem vede cyklostezka, tak jsem si nádrž i objela. Skoro celou dobu je dokola park, tak to bylo hezké. Navíc je to už novější Amsterdam, takže tam vypadá i jinak výstvba a tak.

Random postřehy

1. V Amsterdamu se zdraví. Všude. Koho potkáte, i řidiče v tramvaji.
2. Ptactvo je tu velice pestré, nejen racci, krkavci, labutě, samozřejmě holubi, vypasené husy (v hloučcích na neočekávaných místech), jakýsi lesklý drobnější pták (druh zatím neurčen) a také něco, co vypadá dost jako volavka, ale nevím, jestli to může být volavka. Každopádně na jednoho tohohle jsem narazila ve středu večer cestou domů. Stál na trávníků před jedním z bloků pokojů, kde bydlím. Koukal a odletěl až když jsem se začala přibližovat a dvakrát jsem na něj bleskla foťákem (z fotky samozřejmě nic nebylo). Rozpětí křídel slušné.
3. Potvrzeno, neholandské karty jsou zde v nemilosti. Maximálně ještě maestro. Zřejmě se jimi dá zaplatit jen karta MHD a vlaky (a to dle letáčku nizozemských drah jen v Amsterdamu na hlavní stanici a na letišti). Zřejmě nějaká tajná dohoda s bankami, které na výběrech z bankomatu turisty rýžují naprosto, ale naprosto nehorázné peníze. ((jo a naštěstí berou karty i v kanclu, kde se platí bydlení - ale to je pro cizince, to by asi jinak řešili dost těžko))
4. Je tu k vidění neuvěřitelné množství různých cizokrajných restaurací a obchodů. Kromě klasických indických a čínských, také malajské, indonéské (ty jsou teda celkem pochopitelné) a už jsem viděla dvě tibetské. S tím souvisí i množství různých obchodů se světovou kuchyní a taky bio obchody. A to jsem zatím jen prošla China Townem a Indische buurt mám teprve v plánu.
5. Detailní postřeh, v obchodech zaokrouhlují na pěticenty. Což je zvláštní, centy a dvoucenty se přeci normálně používají. Anebo od července proběhla nějaká měnová reforma, kterou jsem prošvihla? :-)
6. Trhy vedou, je jich tu několik, některé každodenní, některé jednou týdně. Kousek ode mě je jeden, co má i bio část. Kromě větších trhů je tu všude kolem i dost stánků, třeba s kytkama, zeleninou.
7. V cyklostezkách kromě kol jezdí malé motorky, motovozíčkáři, ale také policajti na koních (již jsem měla tu čest předjíždět dva vedle sebe).
8. Po městě jsou rozmístěny pisoáry - takováta věc kulatá, uvnitř je zatáčka tak, aby pán (nebo aspoň jeho podstatná část) nebyl vidět. Na jednu stranu hezké, na druhou stranu to strašně smrdí (zvlášť teď v teple), tak to je snad jedno, jestli páni močí tam nebo jinde na chodníku. A navíc to diskriminuje ženské, kam my půjdeme? Anebo jsme jen menší prasata, tak si poradíme?

Život na vodě

Tak to bylo zvláštní, dnes jsem vyšla z domu a najednou koukám, po vodě loď tlačí dům, co tu stál u vody. Tak asi teda stál spíš na vodě :-) Skoro by mě zajímalo, jak moc bych si všimla, že tam ten dům není, kdybych neviděla tu loď. Teď se to tam totiž tváří, jak kdyby tam nikdy žádný dům nebyl. Trochu jako z Pratechetta, akorátže tady nebyl obchod, ale spíš to vypadalo na nějaký kancly.

Pánev!

Trvá čekání na zaslání stipendia, což sebou nese šetření (naštěstí mám zásoby z Prahy, takže hladovění se nekoná) a vynalézavost. Anebo se taky dá říct, že se ze mě stává socka :-) Dneska dopoledne (opět!) svítilo slunce a tak jsem se chvíli učila venku pod okny a šla kolem spolužačka s odpadky a chtěla vyhodit dost zřízenou pánev. No tak jsem si jí vzala, velice důkladně vydrbala - a ono to šlo, takže mám čupr pánev. Tak ještěže se mi za ni nechtělo utrácet, teď ji mám zadarmo. (Ale kartáček mám svůj)

Back in Amsterdam

Tak zpět v Amsterdamu - tentokrát jako Magor :-) za odměnu mi od příjezdu (tj. včera odpoledne) svítí sluníčko a neprší!! A je teplo, před domem si nějaký další studenti vynesli pohovky a od oběda tam vegetují a chvílemi i hrají na bubny či co (pohovky jsou venkovní - přemisťují se různě kolem protějších bloků, ale stále jsou venku). já jsem suše doma, protože si užívám válení, ale po škole jsme byli se spolužáky na procházce a bylo nám i dost teplo. Procházeli jsme velký trh v Albert Cuypstraat - mooc hezké, skoro jako moje oblíbené jižanské trhy (hadry, jídlo, kosmetika, tretky) obohacený o kola a příslušenství. Dala jsem si zas herinka v sendviči, byl teda dražší než v Leidenu, ale moc mňam. Rozhodně doporučuji dávat si ho vždy s okurkou (klasické nakládané okurky), moc dobře to k té rybě jde. Mají tam i suvenýry (jako magnetky Amsterdam a tak) a vypadalo to dle zběžného pohledu, že za poměrně příjemné ceny, tak si to musim pamatovat.
Doufám, že bude hezky i zítra (alespoň trochu), spolužačka znalec Amsterdamu (je Němka, ale už v Nizozemsku studovala) jde na trh bio potravin a slíbila mi, že mě vezme sebou, abych viděla, kde to je :-))

Leiden

Včera jsem se vydala na výlet do Leidenu. Den to byl pozitivní hned ze tří důvodů: celý den nejenže nepršelo, ale bylo sluníčko a teplo, až vedro (večer pak dusno, bouřka přišla až večer - za to pořádná, ale to už mi nevadilo) + se mi podařilo zaplatit lístek na vlak neholandskou platební kartou (akorát to stálo o euro navíc) a byl den otevřených muzejí a památek, takže jsme (já a Jana, spolužačka, toho času au pair v Leidenu) nikde neplatily vstup (čímž jsme se taky dostaly do medicínského muzea tak, plného nástrojů, které bychom radši bývaly neviděly).
V rámci toho památkového dne jsme se taky zadarmo svezly lodičkou na kanále, což bylo super, protože bylo fakt krásně. K obědu jsme měly holandskou specialitu: sendvič s herinkem. Speciální je to zejména v tom, že je tam ta ryba syrová (ale naštěstí vykuchaná) a jí se to s cibulí a třeba kyselou okurkou. Bylo to dobrý, bylo to sytý a nebylo mi z toho špatně. Jen mi prsty byly celý zbytek dne cítit rybinou, což je zvláštní, protože jsem to snědla asi za tři minuty. Nakonec jsem si taky nakoupila na trhu - zavírali a tak zlevňovali, tak jsem získala velký chleba, dvě cukety a kyblíček jahod za celkem 3,5 eur. Což je celkem fajn. A pak po cestě zpátky v Amsterdamu se mi podařilo dobít kartičku na MHD opět neholandskou platební kartou, i když za pomoci dvou chlapíků, co stáli za mnou, neb mě zmátli dvě věci - kartička MHD se tam jen položí do také díry, nezasunuje se jako všechny normální karty a PIN platební karty se zadává až POTOM co ji vyjmete. Zvláštní. Ale nakonec úspěch, hurá.

Další výzvy městského cyklisty aneb stávám se pirátem silnic

Dvě další výzvy překonány: jet na kole s kabelkou (teda jen malou, ale stejně - něco takového jsem skutečně nikdy neměla potřebu provozovat) a vracet se na kole za tmy. Oboje se ukázalo jako poměrně bezproblémové. I v deset večer byla všude fůra cyklistů a světla a už jsem si snad našla vhodnou cestu do centra, tak ze mě bude za chvíli profík (nebo aspoň nebudu muset na křižovatkách zastavovat a vytahovat mapu).
Důležitý poznatek je ten, že ačkoliv jídlo venku (jako třeba sendvič v baru) je dost drahé, pití ani tak moc ne (malé pivo 2 eura, čaj 2 eura). Takže prima :-)

Do školy na kole podruhé

Tak jsem zvládla podruhé dojet do školy na kole, tentokrát pršelo ještě více a foukal vítr, zejména po cestě do školy. Tak to bylo veselé - zvlášť když jsem se na konci nemohla trefit do správné budovy a ulice. Mapa je trochu zmáčená :-)No tím jsem nabrala zpoždění a nemohla najít volné místo na kolo, tak jsem "zaparkovala" u zábradlí u kanálu. A dostala jsem za dobu výuky varování - viz foto. Botička to naštěstí není :-) Ovšem je vtipné, že ta cedulka by se zřejmě tak za hodinu rozmočila..
No po cestě domů jsem taky zjistila, že je tu skutečně potíž platit jinou než holandskou platební kartou. Což je teda vopruz, protože kartu (a následně nějaký peníze na ní) budu mít až tak za dva týdny. A výběr z bankomatu samozřejmě stojí peníze.

Škola

Začala škola. Předměty mám tři, ale na každý bude týdně hromada úkolů, zejména četba, takže nuda to asi nebude (zejména teď do pražských státnic). Do školy jsem jela na kole a bylo to v pohodě, ani jsem se nijak výrazně neztratila. Cestou tam bylo i sluníčko, takže fajn. Cesto domů jsem zmokla, ale nepříliš. Takže se aspoň můžu cítit hezky holandsky - na kole, po městě, v dešti, s batohem těžkým jak prase kvůli mega zámku na kolo.

Zkouška kola

Zkouška kola proběhla celkem dobře, i když jsem musela dvakrát do obchodu, kde jsem kolo koupila, aby doladili nedostatky. Jinak jsem dojela až do míst, kde bych měla mít vyučování. Až se přestanu ztrácet, měla bych to zvládat tak za 25 min. Naštěstí je už druhý den slunečno a teplo (k údivu všech místních), takže se da pohodlně zkoušet a čučet do mapy. Stezky jsou skutečně vymakané, i když občas najednou končí a to mě mate. No ale zvládla jsem to, cestou zpátky mě jen posral nějaký milý pták - a trefil se na nohu, což při pohybu na kole znamená rozprsknutí exkrementu na druhou nohu a na ruku. Ale jinak dobrý, aspoň mám vyřešené dilema, zda prát dnes nebo až později. No tak teď čekám až se uvolní pračka v prádelně, je tam nával.

Seznamovačka se spolužáky, organizátory a jim podobnými

Včera byl den plný meetingů (můj masters, meeting s místním přidruženým masters, celofakultní orientation meeting, fakultní zahájení školního roku). V našem masters nás je 13 počítám-li dobře, někdo na úvodní schůzku nedorazil. Naprosto převládá východní Evropa a ženy (jako skoro všude, i když na celofakultní schůzce už to působilo genderově vyrovnaněji). Vypadalo to celkem fajn. Dokonce se už zdá být vyřešen i problém, do kterých skupin jednotlivých předmětů patříme, ale to se uvidí až v pondělí ;-)

Kolo

Goedendag, Amsterdam

Z Itálie už nebylo, co na blog psát, a tak zdravím z nové lokace. Bydlení je celkem dobré - slovo kolej zřejmě není úplně adekvátní (v podstatě buňková ubytovna), ale zas pokoj je větší a příjemnější než mnohé z těch, co jsem viděla v Praze. No ono taky za ty peníze aby nebylo. I když levněji evidentně v Amsterdamu být nemůže. Takže nelze remcat a je třeba být vděčný. Navíc je místo pěkné, hned u velkého kanálu (když vylezu hlavním vchodem, jsem skoro hned u vody) a do centra kousek. Supermarket je taky kousek, takže jsem hned včera, potom, co jsem dovlekla svá tři zavadla do pokoje, vyrazila na nákup. Největším objevem byl pudinkovitý dezert s rýží uvnitř za 0,25 eur. Navíc větší než klasický jogurt. A bylo to moc dobré, takže příště rozhodně vezmu víc kousků. Odpoledne jsem se vydala do Ikey, abych trochu doplnila domácnost. Tak jsem jela i metrem, i když jelo celou dobu nad zemí (část pod zemí se do víkendu opravuje). Dorozumím se zatím se všemi, i když ne všichni vypadají s angličtinou až tak sžití jak by napovídal stereotyp. Ale všichni rozumí. Taky bodejť ne, když některá slova v holandštině znějí, jak kdyby se někdo marně učil anglicky. Například sbohem: vaarwel, čteno fárvel. Což je angličtinářům jistě povědomé ;-) G, které se vyslovuje jako CH, je téměř v každém slově, odtud chrochtání.
co se týče kol, jejich tu skutečně nepočítaně. Včera se mi už podařilo vlézt jednomu cyklistovi pod kola, ale zřejmě jsem se při omlouvání tvářila natolik nešťastně, že mě mladý kolař začal utěšovat, že se skutečně nic neděje. Nicméně je to jasné: lépe se k davu kolařů připojit, než se jimi nechat přejet. A vyplatí se to finančně - takže za chvíli se jdu podívat do blízkého obchodu, jestli by tam pro mě něco neměli.
Z města jsem zatím viděla jen útržky - naprosto náhodou jsem objevila čínskou čtvrť (tedy domnívám se, že to byla čínská čtvrť - samý čínský obchod a restaurace a taky nějaký chrám) a pak jsem viděla zvedat se mosty (už dva). Na každém kroku je tu totiž takový malý Tower Bridge. A kanály jsou tu narozdíl od Benátek pěkně vymyšlené, takže tu dokáže fungovat i hustá síť MHD (metro, tramvaje, autobusy).

Trieste Liberty

Včera jsem konečně došla na výstavu Trieste Liberty, která je v bývalém rybářském trhu a pojednává o architektuře začátku 20. století v Terstu. Bylo to moc pěkné. Vzala jsem sebou spolubydlící Evu, pro kterou výstava znamenala objev secese :-D

Vedro a moře

Přišlo vedro, během několika dní se teploty vyšvihly nad 30 - klasický příklad přeskočení několika stupňů garderóby (od džín a svetru k sukni a tílku). Takže se zapotím i když jen vylezu na balkon. Ale zase se otepluje moře, v kterém se už dá plavat, i když taky ještě studí. V sobotu jsem byla se Stellou v Lignanu, tak už jsme si i trochu zaplavaly. A viděly jsme kraby, byly super, vtipně běhají po boku a dost rychle, jeden mi během focení zajel do písku neuvěřitelně hladkým ponorem.. :-)

Květnová návštěva

Na víkend přijeli Daniela s Radimem, takže hurá zase pauza! :-) bylo to moc prima, uvařili jsme chobotnici, prošli napoléonskou stezku, snědli pizzu, dojeli na zámek Miramare a prohlídli si ho i uvnitř tentokrát (mooc pěkné), vymáchali nohy v moři, vypili několik lahví vína a objevili báječnou rybí restauraci s ultrasympatickým panem číšníkem/kuchařem. prostě paráda, teď zpět k dílu.

Aquileia-Grado

V úterý jsem byla se Stello v Aquileji a nakonec i v Gradu. Aquileia byla za dob Římanů jedno z nejdůležitějších měst impéria - opět mě překvapilo, jak byla zásadní města malá, prostě úplně jiné měřítko. Dneska Aquileju přehlédnete celou z věže baziliky a přijde vám jako vesnička. Bazilika je moc pěkná, krásné mozaiky. Výstup na věž byl poněkud strmý, ale výhled stál za to. Zvony naštěstí začaly zvonit až po našem odchodu, jinak bychom asi ohluchly. Ostatní památky v Aquileji jsou spíše typu "kameny kameny kus sloupu", i ta řeka, na které měla Aquileia přístav zmizela. Ale místo rozhdoně příjemné, i ty školní výlety jsme nějak přežily.
Grado je na ostrově, takže se tam jede po mostě skoro jako do Benátek (akorát jsou tu silnice dvě a žádná železnice), místo vcelku turistické, ale také příjemné, díky kanálům jsou někde lodě zaparkované vlastně ve městě a tak.

Srbská ortodoxní komunita

Dneska jsem se tak nějak neočekávaně dostala na oslavu ortodoxního dne dětí za přítomnosti nejen starosty. Oslava spočívala zejména z tanečních a pěveckých vystoupení (kromě Srbů také ruští a ukrajinští hosté - zřejmě poprvé v životě jsem slyšela někoho z Ruska zpívat Kaťušu ;-) ). Moc pěkné to bylo - sice jsem si neodnesla žádný vyplněný dotazník, ale vizitku a zážitek ano. A taky takovou hrůzu jakože ozdobnou. Fotky nejsou, bylo to skutečně neočekávané.

Velikonoční návštěva

Na Velikonoce přijela máma, a tak jsme výletovaly a nachodily jsme toho hromadu. V neděli jsme procházkou došly ke krasové jeskyni (Grotta gigante) - což je největší turistům přístupná krasová jeskyně na světě. Moooc hezký! Odtud jsme pak pokračovaly ke Castello di Miramare (Sissino letní sídlo). Na velikonoční pondělí jsme se jeli válet na pláž do Sistiany - moře je sice pořád studené, ale sluníčko už pěkně peče! Ve středu jsme pak byly v Gorizii a překročily jsme i hranici do Nove Gorice (skoro jsme si hranice nevšimly, tady Schengen funguje - ne tak moc, když se chcete dostat z Terstu do Slovinska hromandou dopravou..). V Nove Gorici (resp. ve Slovinsku)byl státní svátek, takže jsme si daly jen sladoled a šly jsme zpět. Zaznamenaly jsme nicméně rozdíl v architektuře - některé domy v Gorici jak kdyby vypadly z oka českým maloměstským domům.

Portogruaro&Venezia

Pondělí ve znamení výletu: dopoledne Portogruaro, odpoledne Benátky a hlavně Carlo tam.
Portogruaro je příjemné, malé městečko. V centru jsou podloubí a zároveň říčky a kanály, tak chvílema působí jako směs Boloni a Benátek.
Benátky byly stejné jako jindy, šli jsme s Carlem do Scuola San Rocco, umělecká škola, dost slušná výzdoba uvnitř, zejména ta vyřezávaná ze dřeva. Taky jsme si dali zmrzku a tak. Pohoda.

Carso

Dnes jsme se spolubydlící podnikly výlet na místní kopečky, respektive na ten nejbližší, jehož vršek vidíme z bytu (z mého balkonu). Bylo krásné a bylo to příjemné, pár lidí, ale zas se člověk neztratí, protože je všechno blízko a nejsou to hory, ale kopečky. Zdolaly jsme asi 8 km a přes 300 m převýšení, celkem pohodová jarní rozcvička. Mám mapu Krasu (Carso), takže budu zřejmě každou návštěvu nutit k nějaké procházce :-)

Inglese

A tak se, zdá se, zadařilo a bude mi dopřáno si i vydělat nějaké to euro. A to doučováním angličtiny. Dala jsem si inzerát, ozvala se maminka hledající doučování pro svoji dceru. Tak jsme se sešly, vypadalo to dobře. Pak se neozývala, tak už jsem zas nedoufala, a pak se ozvala. A pak jsme se ve čtvrtek měly sejít všechny tři a nějak se v klidu domluvit. A ve středu večer volá dcera, že jí přesunuli test, a jestli nemůžu ráno v osm. Vtipné, tak jsem přestala stahovat tabulky z italského statistického úřadu, a začala jsem smolit cvičení (protože v osm vám nikde nikdo nic nevytiskne, s čímž jsem skončila až v jednu. Nicméně to stálo za to, hodina dopadla dobře, slečna je sympatická velmi. A teď mi přišel e-mail od její mámy, že moc děkuje a že doufá, že další týden se domluvíme na další hodinu (resp. teda dvě). Takže super!
Jo a ta hodina první proběhla v baru - a to jsem si chvíli těžce připadala jako cizinec - protože vedle někoho, kdo si objedná cappuccino tím, že řekne "Ka e bi", nemůžu vypadat jako místní ani omylem ;-)

Caffe San Marco

Součástí včerejšího průzkumu města byla i návštěva historické kavárny/baru San Marco. Bar je známý tím, že se tam před první světovou válkou scházeli intelektuálové (James Joyce a další) a i různí protirakouští aktivisté (proto byl podnik zavřen). Více o historii zde http://it.wikipedia.org/wiki/Caff%C3%A8_San_Marco (pouze italsky ovšem).
Kavárna stylem dost připomíná Louvre nebo Slavii, akorát je na první pohled o moc méně snobská (židle jsou stylově oprýskané). Armosféra nedělního odpoledne byla příjemná, málo lidu, milý číšník. Čaj stál sice 4 euro, což je dost, ale zas čaj je v Itálii trochu úchylka, takže jsem si zvykla, že za nepijáctví kávy často musím platit. Na druhou stranu jsem dostala tři cukrovíčka a taky si samozřejmě přečetla noviny. Takže to bylo dobré, jen si příště dám spíš víno.
Fotka nebude, snažila jsem se tvářit neturisticky ;-)

Itálie má narozeniny

Dnes Itálie slaví 150 let od prohlášení Viktora Emanuela II. prvním králem sjednocené Itálie. Itálie vznikla asi tak stejně uměle jako Československo, ale když jsem ráno koukala z okna, moje skepse vůči oslavám sjednoceného národa nenároda trochu klesla - napočítala jsem 9 vyvěšených vlajek, za hodinu už jich bylo 11. K tomu nějaký soused pěl árie (zřejmě společně s televizním přenosem). Tak už italský národ asi přeci jen existuje (ať si Liga Severu říká, co chce, a bojkotuje hymnu, jak chce). I když jde evidentně o národ poněkud neuvědomělý - ve výzkumu sienské univerzity, který se uskutečnil asi před měsícem, jen třetina Italů věděla, v kterém roce Itálie vznikla. A hodně respondentů umístilo rok až kamsi do 20. století.

Opicina

Na kopci nad Terstem leží Opicina. Administrativně se jedná o část Terstu, ale je to docela bokem a bydlí tam převážně Slovinci (nápisy jsou tam dvojjazyčně).Z Terstu tam kromě autobusu jezdí (v rámci hromadné dopravy) poslední zbylá tramvaj (která se chvílemi mění v lanovku). Tramvaj je turistická atrakce - nejen protože je to stará tramvajka, ale i proto, že vede k výhledu na celý terstský záliv a k několika pěším stezkám, které tu vedou po kopcích.

Karneval v Benátkách

Dnes byl poslední den karnevalu v Benátkách a tak jsem se nakonec rozhodla vyrazit. žádný organizovaný průvod či představení jsem sice nezastihla, ale masky byly krásné (to budou ta léta praxe), sluníčko svítilo a Benátky jsou krásné a fotogenické vždycky. Lidí bylo strašně, ale na Benátky to zas konec konců bylo jen o něco více než jindy (pravda, při cestě zpět na nádraží jsem narazila na "objížďku" - jeden průchod se ucpal a tak paní policajtka odkláněla dopravu). Druhou horší věcí byla cena záchoda - nejdražší čurání v mém životě bylo za 1,50 EURO. Uf. Naštěstí jsem musela jen jednou, jinak bych asi šla do kanálu.
Jinak to byl ve skrze pozitivní výlet, nechala jsem si na obličej namalovat květiny, abych zapadla do davu. Trochu jsem i (jako obvykle) zabloudila, ale zase jsem se našla a aspoň jsem si užila uliček s minimem (jeden až dva v dohledu) turistů. Takže prima!

Karneval

Karneval je prima věc. V Praze mi přišlo nemožné donutit více lidí, aby přišli na maškarní skutečně v maskách. Tady celé období karnevalu chodí lidi v maskách, takže jen tak potkáte medvěda, čaroděje, supermana (pravda, pokud půjdete na procházku v sobotu večer, může se stát, že se medvěd bude poněkud kymácet). Prostě pohoda, pojďme využít toho, že si můžeme hrát! Ovšem nemusely by se pořád rozhazovat konfety, v tom větru je to trochu vopruz, ale jinak radost pohledět!

Jako doma

Tak vítr Bora už snad dofukuje, sluníčko svítí na plný pecky a včera nebylo po medúzách ani vidu ani slechu. Navíc jsem se nastěhovala do nového bydlení, skříň sice dorazí až zítra, ale jinak už můžu plně bydlet. V kuchyni není trouba, to je nedostatek, ale holt to 4 měsíce vydržim bez koláčů a zapečených dobrůtek. Za to mám balkon, na kterém jsem dneska ráno posnídala :-)
Terst se jinak tváří přívětivě, zítra půjdu vyřizovat nějaké papíry do školy, tak jsem na to zvědavá.

Obnovený deník

Deník byl dlouho dost zanedbáván a tak se ho pokusím obnovit u příležitosti pobytu v Terstu.
Do Terstu jsem dojela dnes, zatím se snažím najít nějaký pěkný pokojíček, v kterém bych tu mohla strávit několik měsíců. Město vypadá pěkně, i když tu pěkně fučí - vítr má jméno Bora a podle novin lze soudit, že se rozhodl se trochu vyřádit. Ale zítra už by to mělo být lepší, takže se bude snáz procházet a vylezu třeba i na molo (což jsem si v tom vichru netroufla).