Dvě další výzvy překonány: jet na kole s kabelkou (teda jen malou, ale stejně - něco takového jsem skutečně nikdy neměla potřebu provozovat) a vracet se na kole za tmy. Oboje se ukázalo jako poměrně bezproblémové. I v deset večer byla všude fůra cyklistů a světla a už jsem si snad našla vhodnou cestu do centra, tak ze mě bude za chvíli profík (nebo aspoň nebudu muset na křižovatkách zastavovat a vytahovat mapu).
Důležitý poznatek je ten, že ačkoliv jídlo venku (jako třeba sendvič v baru) je dost drahé, pití ani tak moc ne (malé pivo 2 eura, čaj 2 eura). Takže prima :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
nemas kosik na kabelku?
Ne. Ani nechci, zastavim na červený a někdo mi ji vyhrábne, to určitě. (No dobře, nejsme sice ve východní Evropě, ale člověk stejně nikdy neví)
no je sice pravda,ze toho se taky trochu bojim... ale prece jenom... rikam si, ze jsem v Dansku...
Tak Ti držim palce :-) je fakt, že v Boloni jsem párkrát jela s taškou v košíku, ale trnula jsem a měla jsem ji za ucho omotanou kolem řidítek (což se s kabelkou dělá těžko). Tady maj taky ty kapsy přes nosič a spousta lidí je má narvaný a prakticky otevřený.. no holt to dědictví z východní Evropy je na mém údivu asi celkem vidět.
Okomentovat