Kuřáci

Taky tu smrdí kuřáci. Uvnitř odniku se tu naštěstí kouřit nesmí, takže se dá všude dýchat a oblečení se nemusí prát po každé návštěvě hospody. Nicméně Italové kouří skoro všichni, takže se shromažďují v hloučcích před hospodama. Anebo před aulama. A to mnohdy tak, že neudělají ani celý krok ze dveří a už si zapalují. Vzhledem k jejich mknožství to pak v leckteré aule či univerzitní chodbě smrdí víc než v hospodě. Vtipné.

Bologna puzza

Bologna smrdí. Abyste si nemysleli, že je to tu město zaslíbené. V centru centru je trávy minimum (většinou oplocená) a je tu hodně psů. A očividně tu ještě nevynalezli pytlíky na extrementy, natož aby tu náhodou někde byl speciální koš. Takže nikdo nesbírá. Tak si to představte.

Momentálně smrdí i naše umyvadlo, protože Gaia usoudila, že je dobrý nápad vyčistit ucpané umyvadlo dle receptu našich babiček bez ohledu na to, že už mezitím Francesca koupila mr. proppera. Recept spočívá v tom, že se do odtoku nasype hrubá mořská sůl a zaleje se to svařeným octem. To se několikrát opakuje. Mňamka. Ale a to funguje, zřejmě to je takovej sajrajt, že rozežere uplně všechno (umyvadlo naštěstí zatím drží).
Salve.

Nové web album

Jelikož album picasaweb.google.com/lenickaslunicko je již plné, založila jsem pokračovací: picasaweb.google.com/lenickaslunicko2 . Zatím jsou tam fotky z "holčičího" večera se spolubydlícíma.

7. října

Den nezačal nijak valně, ale nakonec byl prima. Sice jsme musely vstávat kvůli paní domácí, která se ohlásila na devátou (nájem) a nakonec přišla v půl dvanáctý, ale čekání jsme si zpestřily hrou se svíčkami. Pak jsme se společně naobědvaly a poté si třikrát vyslechly znělku Šmoulů v italštině (jmenují se Puffi, a stejně jako v češtině je sloveso šmoulit, tady je sloveso puffare).. Pak jsem šla s Martinou a její kamarádkou do kina na 2 dny v Paříži (celkem pěkné, vtipné, příjemné) a pak do baru, kde měli plzeň!! Huráá :-) Sice nejdražší plzeň, co jsem kdy měla (2,50 euro - za třetinku), ale byla mňam (proti těm lektvarům co tu maj za stejnou cenu..) - tak jsem si hned vzala i jednu lahev domů, pro případ krize mám v lednici pocit domova :-)) Cestou domů jsem potkala procesí, ještě tady nějak doznívá svátek San Petronio, páč přímo na Piazza Maggiore byla mše.. Toť vše, jsem unavená, jdu spát, abych příjemně začala třetí týden školy (už!).

Bazén

Tak svůj čtvrtý týden tady jsem zahájila výletem do bazénu. Je poněkud daleko, takže jsem tam ťapkala přes hodinu (protože jsem škrt a nechtěla jsem platit za bus) a pak jsem to čtvrt hodiny hledala, ale výsledek stál za to. Bazén je sice už trochu letitý, ale bylo tam málo lidí, příjemný personál.. Takže jsem si naprosto báječně zaplavčila a i jsem se poctivě učila potápět obličej a dejchat do vody (pro neznalé: sice strašně rád plavu, ale bojim se potápět obličej natož celou hlavu, takže většinu času plavu jak matrona s krkem vyšponovanym nad vodu..). No pohoda. Odtamtud jsem šla na přednášku a tentokrát jsem neodolala autobusu, protože jsem za prvé nestíhala a za druhé jsem si nechtěla hned pokazit příjemně vláčný pocit po plavání. Celkově supr! (a jestli mi občas Alicja půjčí kolo, abych tam dojela na kole, bude to uplně bezva)

San Petronio

Včera, tj. 4. října, měl svátek San Petronio, patron města Boloni. Příjemné je to hlavně v tom, že se nepracuje ani nestuduje :-) Město pořádá několik věcí, pak hlavně pořádá akce církev, jako pocta soše patrona, mše - té jsem se i s Inou a Pauline zúčastnila, byla poměrně dost dlouhá, ale zajímavá. Bazilika je ohromující a byla naprosto přecpaná lidmi. Dojem trochu kazil třeba žvákající karabiniér nebo telefonující paní kousek od nás.. Nejhezčí byly zpěvy, akorát tedy text "jsem vinen, jsem strašně vinen" (hrubý překlad) mě poněkud dráždil (katolíci prominou, ale je to tak). Ale jinak fajn. Měla být ochutnávka boloňských chutí, ale zjistily jsme, že to bude jen mortadella, tak jsme se šly radši najíst domů a pak oslavit patrona tancem, před kterým jsem shlédly ohňostroj (héézký, mooc heezký, řekl by Íjáček). No prostě tak, nic zvláštního, ale nebylo to špatné. Navíc jsem měla večer odvoz na motorce skoro až domů, takže už žiju skoro jako místní (ale mamince to neříkejte).

Ferrara

Váhala jsem, ale nakonec jsem jela na Erasmus výlet do blízké Ferrary. A rozhodně jsem nelitovala! Výlet byl organizován jen tak lehce, takže jsem nakonec strávila celý den jen se třemi erasmačkami (Ina, Pauline, Julie) - pěkně jsme se prošly a byla to legrace. Ferrara je krásné město, jak budete moci vidět na fotkách, které zrovna dávám dohromady (je jich dost hodně). Prošly jsme všechny význačnosti až jsme nakonec byly rády, když jsme padly na zem v parku, kde se odehrával balloon festival, což byla v podstatě pouť a jarmark, kde jednou z atrakcí byly balóny - ty byly teda ale moc pěkné. U několika stánků jsme ochutnaly sýry (to je všeobecně na Itálii pěkné, v gelaterii vám běžně dají zrmzlinu ochutnat, pokud váháte..), i sladké - nakonec jsme neodolaly sicilským mňamkám. Já jsem si (jak jinak) koupila náušnice. Ina si koupila půl kila sýra pecorino :-D
No prostě pohoda, Ferraru doporučuju, i když mě zklamalo, že se nemůže na židovský hřbitov, ale jinak katedrála krásná, hrad taky - to jsme sice nešly na prohlídku, protože stojí 7 euro a to se nám nechtělo, ale na nádvoří jsme chytly stylové představení, takže to bylo fajn. a vůbec, pohoda jazz :-)
(a mimochodem, víte kolik legrace se dá užít s balonky od fiatu?)