Srbská ortodoxní komunita

Dneska jsem se tak nějak neočekávaně dostala na oslavu ortodoxního dne dětí za přítomnosti nejen starosty. Oslava spočívala zejména z tanečních a pěveckých vystoupení (kromě Srbů také ruští a ukrajinští hosté - zřejmě poprvé v životě jsem slyšela někoho z Ruska zpívat Kaťušu ;-) ). Moc pěkné to bylo - sice jsem si neodnesla žádný vyplněný dotazník, ale vizitku a zážitek ano. A taky takovou hrůzu jakože ozdobnou. Fotky nejsou, bylo to skutečně neočekávané.

Velikonoční návštěva

Na Velikonoce přijela máma, a tak jsme výletovaly a nachodily jsme toho hromadu. V neděli jsme procházkou došly ke krasové jeskyni (Grotta gigante) - což je největší turistům přístupná krasová jeskyně na světě. Moooc hezký! Odtud jsme pak pokračovaly ke Castello di Miramare (Sissino letní sídlo). Na velikonoční pondělí jsme se jeli válet na pláž do Sistiany - moře je sice pořád studené, ale sluníčko už pěkně peče! Ve středu jsme pak byly v Gorizii a překročily jsme i hranici do Nove Gorice (skoro jsme si hranice nevšimly, tady Schengen funguje - ne tak moc, když se chcete dostat z Terstu do Slovinska hromandou dopravou..). V Nove Gorici (resp. ve Slovinsku)byl státní svátek, takže jsme si daly jen sladoled a šly jsme zpět. Zaznamenaly jsme nicméně rozdíl v architektuře - některé domy v Gorici jak kdyby vypadly z oka českým maloměstským domům.

Portogruaro&Venezia

Pondělí ve znamení výletu: dopoledne Portogruaro, odpoledne Benátky a hlavně Carlo tam.
Portogruaro je příjemné, malé městečko. V centru jsou podloubí a zároveň říčky a kanály, tak chvílema působí jako směs Boloni a Benátek.
Benátky byly stejné jako jindy, šli jsme s Carlem do Scuola San Rocco, umělecká škola, dost slušná výzdoba uvnitř, zejména ta vyřezávaná ze dřeva. Taky jsme si dali zmrzku a tak. Pohoda.

Carso

Dnes jsme se spolubydlící podnikly výlet na místní kopečky, respektive na ten nejbližší, jehož vršek vidíme z bytu (z mého balkonu). Bylo krásné a bylo to příjemné, pár lidí, ale zas se člověk neztratí, protože je všechno blízko a nejsou to hory, ale kopečky. Zdolaly jsme asi 8 km a přes 300 m převýšení, celkem pohodová jarní rozcvička. Mám mapu Krasu (Carso), takže budu zřejmě každou návštěvu nutit k nějaké procházce :-)

Inglese

A tak se, zdá se, zadařilo a bude mi dopřáno si i vydělat nějaké to euro. A to doučováním angličtiny. Dala jsem si inzerát, ozvala se maminka hledající doučování pro svoji dceru. Tak jsme se sešly, vypadalo to dobře. Pak se neozývala, tak už jsem zas nedoufala, a pak se ozvala. A pak jsme se ve čtvrtek měly sejít všechny tři a nějak se v klidu domluvit. A ve středu večer volá dcera, že jí přesunuli test, a jestli nemůžu ráno v osm. Vtipné, tak jsem přestala stahovat tabulky z italského statistického úřadu, a začala jsem smolit cvičení (protože v osm vám nikde nikdo nic nevytiskne, s čímž jsem skončila až v jednu. Nicméně to stálo za to, hodina dopadla dobře, slečna je sympatická velmi. A teď mi přišel e-mail od její mámy, že moc děkuje a že doufá, že další týden se domluvíme na další hodinu (resp. teda dvě). Takže super!
Jo a ta hodina první proběhla v baru - a to jsem si chvíli těžce připadala jako cizinec - protože vedle někoho, kdo si objedná cappuccino tím, že řekne "Ka e bi", nemůžu vypadat jako místní ani omylem ;-)

Caffe San Marco

Součástí včerejšího průzkumu města byla i návštěva historické kavárny/baru San Marco. Bar je známý tím, že se tam před první světovou válkou scházeli intelektuálové (James Joyce a další) a i různí protirakouští aktivisté (proto byl podnik zavřen). Více o historii zde http://it.wikipedia.org/wiki/Caff%C3%A8_San_Marco (pouze italsky ovšem).
Kavárna stylem dost připomíná Louvre nebo Slavii, akorát je na první pohled o moc méně snobská (židle jsou stylově oprýskané). Armosféra nedělního odpoledne byla příjemná, málo lidu, milý číšník. Čaj stál sice 4 euro, což je dost, ale zas čaj je v Itálii trochu úchylka, takže jsem si zvykla, že za nepijáctví kávy často musím platit. Na druhou stranu jsem dostala tři cukrovíčka a taky si samozřejmě přečetla noviny. Takže to bylo dobré, jen si příště dám spíš víno.
Fotka nebude, snažila jsem se tvářit neturisticky ;-)

Itálie má narozeniny

Dnes Itálie slaví 150 let od prohlášení Viktora Emanuela II. prvním králem sjednocené Itálie. Itálie vznikla asi tak stejně uměle jako Československo, ale když jsem ráno koukala z okna, moje skepse vůči oslavám sjednoceného národa nenároda trochu klesla - napočítala jsem 9 vyvěšených vlajek, za hodinu už jich bylo 11. K tomu nějaký soused pěl árie (zřejmě společně s televizním přenosem). Tak už italský národ asi přeci jen existuje (ať si Liga Severu říká, co chce, a bojkotuje hymnu, jak chce). I když jde evidentně o národ poněkud neuvědomělý - ve výzkumu sienské univerzity, který se uskutečnil asi před měsícem, jen třetina Italů věděla, v kterém roce Itálie vznikla. A hodně respondentů umístilo rok až kamsi do 20. století.