Květnová návštěva

Na víkend přijeli Daniela s Radimem, takže hurá zase pauza! :-) bylo to moc prima, uvařili jsme chobotnici, prošli napoléonskou stezku, snědli pizzu, dojeli na zámek Miramare a prohlídli si ho i uvnitř tentokrát (mooc pěkné), vymáchali nohy v moři, vypili několik lahví vína a objevili báječnou rybí restauraci s ultrasympatickým panem číšníkem/kuchařem. prostě paráda, teď zpět k dílu.

Aquileia-Grado

V úterý jsem byla se Stello v Aquileji a nakonec i v Gradu. Aquileia byla za dob Římanů jedno z nejdůležitějších měst impéria - opět mě překvapilo, jak byla zásadní města malá, prostě úplně jiné měřítko. Dneska Aquileju přehlédnete celou z věže baziliky a přijde vám jako vesnička. Bazilika je moc pěkná, krásné mozaiky. Výstup na věž byl poněkud strmý, ale výhled stál za to. Zvony naštěstí začaly zvonit až po našem odchodu, jinak bychom asi ohluchly. Ostatní památky v Aquileji jsou spíše typu "kameny kameny kus sloupu", i ta řeka, na které měla Aquileia přístav zmizela. Ale místo rozhdoně příjemné, i ty školní výlety jsme nějak přežily.
Grado je na ostrově, takže se tam jede po mostě skoro jako do Benátek (akorát jsou tu silnice dvě a žádná železnice), místo vcelku turistické, ale také příjemné, díky kanálům jsou někde lodě zaparkované vlastně ve městě a tak.

Srbská ortodoxní komunita

Dneska jsem se tak nějak neočekávaně dostala na oslavu ortodoxního dne dětí za přítomnosti nejen starosty. Oslava spočívala zejména z tanečních a pěveckých vystoupení (kromě Srbů také ruští a ukrajinští hosté - zřejmě poprvé v životě jsem slyšela někoho z Ruska zpívat Kaťušu ;-) ). Moc pěkné to bylo - sice jsem si neodnesla žádný vyplněný dotazník, ale vizitku a zážitek ano. A taky takovou hrůzu jakože ozdobnou. Fotky nejsou, bylo to skutečně neočekávané.

Velikonoční návštěva

Na Velikonoce přijela máma, a tak jsme výletovaly a nachodily jsme toho hromadu. V neděli jsme procházkou došly ke krasové jeskyni (Grotta gigante) - což je největší turistům přístupná krasová jeskyně na světě. Moooc hezký! Odtud jsme pak pokračovaly ke Castello di Miramare (Sissino letní sídlo). Na velikonoční pondělí jsme se jeli válet na pláž do Sistiany - moře je sice pořád studené, ale sluníčko už pěkně peče! Ve středu jsme pak byly v Gorizii a překročily jsme i hranici do Nove Gorice (skoro jsme si hranice nevšimly, tady Schengen funguje - ne tak moc, když se chcete dostat z Terstu do Slovinska hromandou dopravou..). V Nove Gorici (resp. ve Slovinsku)byl státní svátek, takže jsme si daly jen sladoled a šly jsme zpět. Zaznamenaly jsme nicméně rozdíl v architektuře - některé domy v Gorici jak kdyby vypadly z oka českým maloměstským domům.

Portogruaro&Venezia

Pondělí ve znamení výletu: dopoledne Portogruaro, odpoledne Benátky a hlavně Carlo tam.
Portogruaro je příjemné, malé městečko. V centru jsou podloubí a zároveň říčky a kanály, tak chvílema působí jako směs Boloni a Benátek.
Benátky byly stejné jako jindy, šli jsme s Carlem do Scuola San Rocco, umělecká škola, dost slušná výzdoba uvnitř, zejména ta vyřezávaná ze dřeva. Taky jsme si dali zmrzku a tak. Pohoda.

Carso

Dnes jsme se spolubydlící podnikly výlet na místní kopečky, respektive na ten nejbližší, jehož vršek vidíme z bytu (z mého balkonu). Bylo krásné a bylo to příjemné, pár lidí, ale zas se člověk neztratí, protože je všechno blízko a nejsou to hory, ale kopečky. Zdolaly jsme asi 8 km a přes 300 m převýšení, celkem pohodová jarní rozcvička. Mám mapu Krasu (Carso), takže budu zřejmě každou návštěvu nutit k nějaké procházce :-)

Inglese

A tak se, zdá se, zadařilo a bude mi dopřáno si i vydělat nějaké to euro. A to doučováním angličtiny. Dala jsem si inzerát, ozvala se maminka hledající doučování pro svoji dceru. Tak jsme se sešly, vypadalo to dobře. Pak se neozývala, tak už jsem zas nedoufala, a pak se ozvala. A pak jsme se ve čtvrtek měly sejít všechny tři a nějak se v klidu domluvit. A ve středu večer volá dcera, že jí přesunuli test, a jestli nemůžu ráno v osm. Vtipné, tak jsem přestala stahovat tabulky z italského statistického úřadu, a začala jsem smolit cvičení (protože v osm vám nikde nikdo nic nevytiskne, s čímž jsem skončila až v jednu. Nicméně to stálo za to, hodina dopadla dobře, slečna je sympatická velmi. A teď mi přišel e-mail od její mámy, že moc děkuje a že doufá, že další týden se domluvíme na další hodinu (resp. teda dvě). Takže super!
Jo a ta hodina první proběhla v baru - a to jsem si chvíli těžce připadala jako cizinec - protože vedle někoho, kdo si objedná cappuccino tím, že řekne "Ka e bi", nemůžu vypadat jako místní ani omylem ;-)