Seznamovačka se spolužáky, organizátory a jim podobnými

Včera byl den plný meetingů (můj masters, meeting s místním přidruženým masters, celofakultní orientation meeting, fakultní zahájení školního roku). V našem masters nás je 13 počítám-li dobře, někdo na úvodní schůzku nedorazil. Naprosto převládá východní Evropa a ženy (jako skoro všude, i když na celofakultní schůzce už to působilo genderově vyrovnaněji). Vypadalo to celkem fajn. Dokonce se už zdá být vyřešen i problém, do kterých skupin jednotlivých předmětů patříme, ale to se uvidí až v pondělí ;-)

Kolo

Goedendag, Amsterdam

Z Itálie už nebylo, co na blog psát, a tak zdravím z nové lokace. Bydlení je celkem dobré - slovo kolej zřejmě není úplně adekvátní (v podstatě buňková ubytovna), ale zas pokoj je větší a příjemnější než mnohé z těch, co jsem viděla v Praze. No ono taky za ty peníze aby nebylo. I když levněji evidentně v Amsterdamu být nemůže. Takže nelze remcat a je třeba být vděčný. Navíc je místo pěkné, hned u velkého kanálu (když vylezu hlavním vchodem, jsem skoro hned u vody) a do centra kousek. Supermarket je taky kousek, takže jsem hned včera, potom, co jsem dovlekla svá tři zavadla do pokoje, vyrazila na nákup. Největším objevem byl pudinkovitý dezert s rýží uvnitř za 0,25 eur. Navíc větší než klasický jogurt. A bylo to moc dobré, takže příště rozhodně vezmu víc kousků. Odpoledne jsem se vydala do Ikey, abych trochu doplnila domácnost. Tak jsem jela i metrem, i když jelo celou dobu nad zemí (část pod zemí se do víkendu opravuje). Dorozumím se zatím se všemi, i když ne všichni vypadají s angličtinou až tak sžití jak by napovídal stereotyp. Ale všichni rozumí. Taky bodejť ne, když některá slova v holandštině znějí, jak kdyby se někdo marně učil anglicky. Například sbohem: vaarwel, čteno fárvel. Což je angličtinářům jistě povědomé ;-) G, které se vyslovuje jako CH, je téměř v každém slově, odtud chrochtání.
co se týče kol, jejich tu skutečně nepočítaně. Včera se mi už podařilo vlézt jednomu cyklistovi pod kola, ale zřejmě jsem se při omlouvání tvářila natolik nešťastně, že mě mladý kolař začal utěšovat, že se skutečně nic neděje. Nicméně je to jasné: lépe se k davu kolařů připojit, než se jimi nechat přejet. A vyplatí se to finančně - takže za chvíli se jdu podívat do blízkého obchodu, jestli by tam pro mě něco neměli.
Z města jsem zatím viděla jen útržky - naprosto náhodou jsem objevila čínskou čtvrť (tedy domnívám se, že to byla čínská čtvrť - samý čínský obchod a restaurace a taky nějaký chrám) a pak jsem viděla zvedat se mosty (už dva). Na každém kroku je tu totiž takový malý Tower Bridge. A kanály jsou tu narozdíl od Benátek pěkně vymyšlené, takže tu dokáže fungovat i hustá síť MHD (metro, tramvaje, autobusy).

Trieste Liberty

Včera jsem konečně došla na výstavu Trieste Liberty, která je v bývalém rybářském trhu a pojednává o architektuře začátku 20. století v Terstu. Bylo to moc pěkné. Vzala jsem sebou spolubydlící Evu, pro kterou výstava znamenala objev secese :-D

Vedro a moře

Přišlo vedro, během několika dní se teploty vyšvihly nad 30 - klasický příklad přeskočení několika stupňů garderóby (od džín a svetru k sukni a tílku). Takže se zapotím i když jen vylezu na balkon. Ale zase se otepluje moře, v kterém se už dá plavat, i když taky ještě studí. V sobotu jsem byla se Stellou v Lignanu, tak už jsme si i trochu zaplavaly. A viděly jsme kraby, byly super, vtipně běhají po boku a dost rychle, jeden mi během focení zajel do písku neuvěřitelně hladkým ponorem.. :-)

Květnová návštěva

Na víkend přijeli Daniela s Radimem, takže hurá zase pauza! :-) bylo to moc prima, uvařili jsme chobotnici, prošli napoléonskou stezku, snědli pizzu, dojeli na zámek Miramare a prohlídli si ho i uvnitř tentokrát (mooc pěkné), vymáchali nohy v moři, vypili několik lahví vína a objevili báječnou rybí restauraci s ultrasympatickým panem číšníkem/kuchařem. prostě paráda, teď zpět k dílu.

Aquileia-Grado

V úterý jsem byla se Stello v Aquileji a nakonec i v Gradu. Aquileia byla za dob Římanů jedno z nejdůležitějších měst impéria - opět mě překvapilo, jak byla zásadní města malá, prostě úplně jiné měřítko. Dneska Aquileju přehlédnete celou z věže baziliky a přijde vám jako vesnička. Bazilika je moc pěkná, krásné mozaiky. Výstup na věž byl poněkud strmý, ale výhled stál za to. Zvony naštěstí začaly zvonit až po našem odchodu, jinak bychom asi ohluchly. Ostatní památky v Aquileji jsou spíše typu "kameny kameny kus sloupu", i ta řeka, na které měla Aquileia přístav zmizela. Ale místo rozhdoně příjemné, i ty školní výlety jsme nějak přežily.
Grado je na ostrově, takže se tam jede po mostě skoro jako do Benátek (akorát jsou tu silnice dvě a žádná železnice), místo vcelku turistické, ale také příjemné, díky kanálům jsou někde lodě zaparkované vlastně ve městě a tak.