Další výzvy městského cyklisty aneb stávám se pirátem silnic

Dvě další výzvy překonány: jet na kole s kabelkou (teda jen malou, ale stejně - něco takového jsem skutečně nikdy neměla potřebu provozovat) a vracet se na kole za tmy. Oboje se ukázalo jako poměrně bezproblémové. I v deset večer byla všude fůra cyklistů a světla a už jsem si snad našla vhodnou cestu do centra, tak ze mě bude za chvíli profík (nebo aspoň nebudu muset na křižovatkách zastavovat a vytahovat mapu).
Důležitý poznatek je ten, že ačkoliv jídlo venku (jako třeba sendvič v baru) je dost drahé, pití ani tak moc ne (malé pivo 2 eura, čaj 2 eura). Takže prima :-)

Do školy na kole podruhé

Tak jsem zvládla podruhé dojet do školy na kole, tentokrát pršelo ještě více a foukal vítr, zejména po cestě do školy. Tak to bylo veselé - zvlášť když jsem se na konci nemohla trefit do správné budovy a ulice. Mapa je trochu zmáčená :-)No tím jsem nabrala zpoždění a nemohla najít volné místo na kolo, tak jsem "zaparkovala" u zábradlí u kanálu. A dostala jsem za dobu výuky varování - viz foto. Botička to naštěstí není :-) Ovšem je vtipné, že ta cedulka by se zřejmě tak za hodinu rozmočila..
No po cestě domů jsem taky zjistila, že je tu skutečně potíž platit jinou než holandskou platební kartou. Což je teda vopruz, protože kartu (a následně nějaký peníze na ní) budu mít až tak za dva týdny. A výběr z bankomatu samozřejmě stojí peníze.

Škola

Začala škola. Předměty mám tři, ale na každý bude týdně hromada úkolů, zejména četba, takže nuda to asi nebude (zejména teď do pražských státnic). Do školy jsem jela na kole a bylo to v pohodě, ani jsem se nijak výrazně neztratila. Cestou tam bylo i sluníčko, takže fajn. Cesto domů jsem zmokla, ale nepříliš. Takže se aspoň můžu cítit hezky holandsky - na kole, po městě, v dešti, s batohem těžkým jak prase kvůli mega zámku na kolo.

Zkouška kola

Zkouška kola proběhla celkem dobře, i když jsem musela dvakrát do obchodu, kde jsem kolo koupila, aby doladili nedostatky. Jinak jsem dojela až do míst, kde bych měla mít vyučování. Až se přestanu ztrácet, měla bych to zvládat tak za 25 min. Naštěstí je už druhý den slunečno a teplo (k údivu všech místních), takže se da pohodlně zkoušet a čučet do mapy. Stezky jsou skutečně vymakané, i když občas najednou končí a to mě mate. No ale zvládla jsem to, cestou zpátky mě jen posral nějaký milý pták - a trefil se na nohu, což při pohybu na kole znamená rozprsknutí exkrementu na druhou nohu a na ruku. Ale jinak dobrý, aspoň mám vyřešené dilema, zda prát dnes nebo až později. No tak teď čekám až se uvolní pračka v prádelně, je tam nával.

Seznamovačka se spolužáky, organizátory a jim podobnými

Včera byl den plný meetingů (můj masters, meeting s místním přidruženým masters, celofakultní orientation meeting, fakultní zahájení školního roku). V našem masters nás je 13 počítám-li dobře, někdo na úvodní schůzku nedorazil. Naprosto převládá východní Evropa a ženy (jako skoro všude, i když na celofakultní schůzce už to působilo genderově vyrovnaněji). Vypadalo to celkem fajn. Dokonce se už zdá být vyřešen i problém, do kterých skupin jednotlivých předmětů patříme, ale to se uvidí až v pondělí ;-)

Kolo

Goedendag, Amsterdam

Z Itálie už nebylo, co na blog psát, a tak zdravím z nové lokace. Bydlení je celkem dobré - slovo kolej zřejmě není úplně adekvátní (v podstatě buňková ubytovna), ale zas pokoj je větší a příjemnější než mnohé z těch, co jsem viděla v Praze. No ono taky za ty peníze aby nebylo. I když levněji evidentně v Amsterdamu být nemůže. Takže nelze remcat a je třeba být vděčný. Navíc je místo pěkné, hned u velkého kanálu (když vylezu hlavním vchodem, jsem skoro hned u vody) a do centra kousek. Supermarket je taky kousek, takže jsem hned včera, potom, co jsem dovlekla svá tři zavadla do pokoje, vyrazila na nákup. Největším objevem byl pudinkovitý dezert s rýží uvnitř za 0,25 eur. Navíc větší než klasický jogurt. A bylo to moc dobré, takže příště rozhodně vezmu víc kousků. Odpoledne jsem se vydala do Ikey, abych trochu doplnila domácnost. Tak jsem jela i metrem, i když jelo celou dobu nad zemí (část pod zemí se do víkendu opravuje). Dorozumím se zatím se všemi, i když ne všichni vypadají s angličtinou až tak sžití jak by napovídal stereotyp. Ale všichni rozumí. Taky bodejť ne, když některá slova v holandštině znějí, jak kdyby se někdo marně učil anglicky. Například sbohem: vaarwel, čteno fárvel. Což je angličtinářům jistě povědomé ;-) G, které se vyslovuje jako CH, je téměř v každém slově, odtud chrochtání.
co se týče kol, jejich tu skutečně nepočítaně. Včera se mi už podařilo vlézt jednomu cyklistovi pod kola, ale zřejmě jsem se při omlouvání tvářila natolik nešťastně, že mě mladý kolař začal utěšovat, že se skutečně nic neděje. Nicméně je to jasné: lépe se k davu kolařů připojit, než se jimi nechat přejet. A vyplatí se to finančně - takže za chvíli se jdu podívat do blízkého obchodu, jestli by tam pro mě něco neměli.
Z města jsem zatím viděla jen útržky - naprosto náhodou jsem objevila čínskou čtvrť (tedy domnívám se, že to byla čínská čtvrť - samý čínský obchod a restaurace a taky nějaký chrám) a pak jsem viděla zvedat se mosty (už dva). Na každém kroku je tu totiž takový malý Tower Bridge. A kanály jsou tu narozdíl od Benátek pěkně vymyšlené, takže tu dokáže fungovat i hustá síť MHD (metro, tramvaje, autobusy).