Sníh

26. 10. mě probudil překvapivý výhled z okna! Kdo by to byl řekl, že když je v předpovědi nějaký ten sníh, znamená to hned tohle. Celé dopoledne padaly velké vloky (něco mezi vločkami a kroupami), odpoledne už nesněží a trochu i svítí sluníčko. Zítra má být celý den slunečno, tak to asi zase roztaje. Ale zatím to celkem drží. Meteorologické podmínky mě donutily urychlit plánovaný nákup obuvi - což se mi potvrdilo během cesty do školy, kdy mi do stávajících bot začal vnikat sníh. Koupe se naštěstí podařila, stejně jako nákup dvou párů teplých ponožek. Cestou na autobus domů mě nicméně potkalo ještě jedno nepříjemné překvapení - na schodech do podchodu (tedy za zídkou!) se mi dostalo mohutné sprchy od projíždějícího auta. Jelikož jsem již byla na schodech dolů, dostala jsem sprchu velmi doslova od hlavy až k patě. Nejenže voda byla totálně hnědá, ale taky totálně studená. Čili šoková terapie v praxi. Aneb jak říká doktor Vlach ze Saturnina, osud by nám učinil velkou službu, kdyby nás občas chytil za pačesy a vyhodil na mráz. No naštěstí jsem byla na cestě domů, z autobusu mě taky nevyhodili, tak jsem se hned vrhla do horké sprchy a všechno mokré a blátivé oblečení šlo do pračky.

Sovětské stereotypy o životě v Africe aneb co nás minulo

Pohanka (griķi)

Dnes jsem si v rámci integrace poprvé v životě uvařila pohanku. Tady se prodává všude, mnoho druhů - je to tu oblíbená příloha. Tak jsem se rozhodla ji vyzkoušet. Taky proto, že všude na ní pějí chválu, jak je zdravá, spousta minerálů a tak. A bylo to dobré! Abych to s integrací nepřeháněla, tak jsem si k tomu dala kuře na paprice. Kombinace to byla skvělá! Mňam!

Sigulda

Včera jsme byli na výletě v Siguldě. Počasí se vydařilo nad očekávání - nejenže nepršelo, ale dokonce většinu čas svítilo a i hřálo sluníčko. Sigulda je asi 70 minut vlakem od Rigy a jedná se o oblíbenou destinaci pro turisty i obyvatele Rigy. V Siguldě najdete několik zámků/hradů, které jsou po obou březích řeky Gauja. Zvládli jsme jen jednu stranu, zbytek příště. Na druhou stranu údolí se dá přejet lanovkou, takže příště určitě lanovka :-) Místo je to příjemné, údolí je plné stromů, které jsou právě teď nádherně barevné. Takže výlet zdařený.

Židovské ghetto

Včera jsem navštívila muzem lotyšského holocaustu a zjistila jsem, že bydlím na hlavní ulici bývalého ghetta, náš dům tam je dokonce na fotce. Tahle část Rigy má zdá se velmi zajímavou historii - za Sovětškého svazu byla zas oblast osidlována Rusy (a jinými obyvateli svazu), kteří byli do Lotyšska přesidlováni za prací. Dneska se tu ale žije dobře, je tu spousta fakult, kolej, obchodní centrum. A baráky stejně oprýskané jako jinde ve městě ;-) Na obrázku muzeum.

Jūrmala

První výlet zavedl mě, Sandru a Antonia do Jūrmaly. Pod názvem se skrývá shluk vesnic na pobřeží Baltského moře, asi půl hodiny vlakem z Rigy. Je to lázeňská oblast, kdysi oblíbená destinace komunistických papalášů. Dnes kombinace bohatých vil a rozpadajících se ruin. Prošli jsme jen část, nicméně lze shrnout: koček i zde hodně, na rozdíl od Rigy tu mají na každém rohu kontejner na plast a sklo a je tu živo i mimo sezónu. Poměrně dost domů je na prodej, některé opravdu ve strašném stavu, některé ale v pohodě.

Es atvainojos, es nerunāju latviski

Potvrzuji postřeh z předchozího příspěvku - opravdu musím vypadat, jak místní. Pořád na mě někdo mluví, v obchodě, na ulici, v autobuse.. No ještěže dost lidí umí anglicky alespoň natolik, aby pochopili, že jim říkám, že nerozumím. Rusky to sice zvládnu, ale lotyšsky si to zatím nejsem schopná zapamatovat. Es atvainojos, es nerunāju latviski. No ale včera už jsme měli první hodinu lotyštiny, tak se to třeba zlepší. Zatím jsme prošli abecedu (pro Čechy myslím v zásadě bez problémů) a zpívali jsme lidovou píseň, což mi přišlo trapné - zvlášť proto, že jsme ani neměli kazeťák. Tak to snad nebudeme provozovat moc často.