Litva

Před koncem února jsem vyrazila na pár dní do Litvy. Ač únor, počasí mi vyšlo nádherně (zejména v porovnání s dneškem v Rize - půl dne děsivá vánice), sníh a sluníčko, teploty lehce nad nulou - a sluníčko skutečně hřálo. Ideální na cesty. Zvolila jsem trasu Kaunas-Trakai-Vilnius, dohromady 4 a půl dne a tři historická hlavní města. V Kaunasu jsem spala dvě noci v hotelu - a bylo to to nejlepší ubytování, co jsem kdy byla. A to jsem vzala nejlevnější jednolůžkovou věc, co byla k mání! Měla jsem pro sebe dva pokoje - ložnici a kuchyňku s obývákem - a koupelnu. Vše čisté a nové a to přímo na hlavní ulici Kaunasu. Kaunas působil mile, ale trochu ospale. Část města se nachází na kopečcích, což byla po Rize příjemná změna. Na jeden z nich jsem vyjela lanovkou - cesta trvala asi minutu :-) Ve vegetariánské restauraci jsem si dala bramborové blynai, obobu našich bramboráků. Z Kaunasu jsem vyrazila do Trakaie, která mě nadchla (teda hned potom, co jsem od vlaku musela projít zašlým socialistickým sídlištěm). Jádrem je zámek stojící mezi třemi jezery - jezera byla teda zamrzlá a zasypaná sněhem, ale i tak (nebo proto) to byla nádhera. Lidi se procházeli, bruslili, pouštěli draky a tak. Lada by měl radost! Historická část města se skládá z malých chatek, hezky barevných a většinou se třemi okny - což je typické pro architekturu Karaimů, kteří zde tradičně žijí ( ). Díky nim je také Trakai proslavená pokrmem zvaným kibinai - jsou to taštičky plněné různými náplněmi. Samozřejmě jsem si je nenechala ujít :-) (viz fotka) No a na závěr zbyl Vilnius. Ve Vilniusu jsem spala u Agne, spolužačky ze současného programu (tenhle rok je v Dublinu, ale byla doma kvůli rozhovorům do diplomky). Agne hezky všude provedla a libovala si, že jsem jim přivezla sluníčko - ve Vilniusu bylo skutečně nádherně a opravdu teplo, kolem 6-8 stupňů přes den. Vilnius je oproti Rize více upravený a zjevně se mu daří. Myslím, že se tam žije dobře, i když Riga má asi větší šarm. No ale těžko soudit z tak rychlé návštěvy. Co se týče litevštiny, oproti lotyštině má zjevně více společného se slovanskými jazyky a to díky historickým vztahům s Polskem. Tak jsem se bavila snahou poromět nápisům - a ono to celkem šlo. Ale naštěstí všichni všude uměli aspoň pár slov anglicky.

Volby na ambasádě

A tak jsem si odškrtla další zahraniční zkušenost - volby na ambasádě. Vše proběhlo rychle a naprosto bez problémů. Celkově se sice můj hlas ztratil, ale v rámci voličů v Lotyšsku si můžu říct, že jsem se zasadila o Karlovo vítězství - poměr hlasů v jeho prospěch byl totiž 10:9 (viz http://volby.idnes.cz/prezidentske-volby-2013.aspx?t=6&k=2&o2=EVLV ).

"Meet Latvia" - 1. díl, vydařená série videí o Lotyšsku (s titulky v AJ, RU aj.)

Lotyšský patriotismus

Minulý týden byl takovým týdnem lotyšské národní hrdosti. Začal v neděli 11. 11., což je všude na světě den veteránů. V Česku to většinou moc lidí neví a den se vyznačuje hlavně položenými věnci a udělenými vyznamenáními, která tak moc nikoho nezajímají. Tady se den jmenuje po hrdinovi bájných legend (Lāčplēsis čili Medvědobijec)a pro Lotyše je to den významný. U pamatníků padlým bratrům se zapalují svíčky a průvod s pochodněmi pak jde do centra k pomníku svobody, kde se zpívají národní písně. Svíčky se zapalují i na dalších místech, zejména pak (logicky) v ulici 11. listopadu. Tradicí jsou také svíčky v oknech. Kromě toho jsou na všech domech vlajky - jako na každý státní svátek. A opravdu jen na málo domech vlajka nevisí. Vlaječky mají také prostředky hromadné dopravy - a protože je za týden další svátek, vlaječky zůstávají celý týden (kdo by se s tím taky sundával, že). To samé platí o mnoha lidech - 11. 11. přišpendlí na bundu stužku a odšpendlí ji až za týden (nebo vůbec). Týden je uzavřen státním svátkem 18. 11., který je výročím vyhlášení nezávislosti Lotyšska v roce 1918. Opět se zapalují svíčky, hlavně u všech možných pomníků všemožným politikům. Přes den je vojenská přehlídka, večer projev prezidenta a písně (jak jinak než u pomníku svobody) a na závěr ohňostroj. A hlavně je všude hodně, ale opravdu hodně lidí. Velmi příjemné je ovšem to, že se volno přesunuje na pondělí, pokud svátek vyjde na neděli. A taky byla doprava po celé Rize zadarmo. Tak je to svátek skutečně pro lidi :-)

Ježek v mlze (1975) - další animovaný příběh ze SSSR, který nás minul

Staré fotografie..

Při "přípravě" projektu do školy narazíte na spoustu věcí (jen ne na to, co potřebujete). Tak tady odkaz na staré pohlednice Lotyšska: http://www.letonika.lv/groups/default.aspx?g=3&r=1101173&f=1 A jedna pěkná fotka. Na ceduli je napsáno: Chci žít ve svobodném Lotyšsku.

Sníh

26. 10. mě probudil překvapivý výhled z okna! Kdo by to byl řekl, že když je v předpovědi nějaký ten sníh, znamená to hned tohle. Celé dopoledne padaly velké vloky (něco mezi vločkami a kroupami), odpoledne už nesněží a trochu i svítí sluníčko. Zítra má být celý den slunečno, tak to asi zase roztaje. Ale zatím to celkem drží. Meteorologické podmínky mě donutily urychlit plánovaný nákup obuvi - což se mi potvrdilo během cesty do školy, kdy mi do stávajících bot začal vnikat sníh. Koupe se naštěstí podařila, stejně jako nákup dvou párů teplých ponožek. Cestou na autobus domů mě nicméně potkalo ještě jedno nepříjemné překvapení - na schodech do podchodu (tedy za zídkou!) se mi dostalo mohutné sprchy od projíždějícího auta. Jelikož jsem již byla na schodech dolů, dostala jsem sprchu velmi doslova od hlavy až k patě. Nejenže voda byla totálně hnědá, ale taky totálně studená. Čili šoková terapie v praxi. Aneb jak říká doktor Vlach ze Saturnina, osud by nám učinil velkou službu, kdyby nás občas chytil za pačesy a vyhodil na mráz. No naštěstí jsem byla na cestě domů, z autobusu mě taky nevyhodili, tak jsem se hned vrhla do horké sprchy a všechno mokré a blátivé oblečení šlo do pračky.