Paříž a oslava Carlových narozenin

Vzhledem k narůstajícímu rozptýlení přátel po světě, jsem se rozhodla pokračovat v blogu i nadále jako v zápisníků z cest.
Včera jsem se tedy vrátila z báječných čtyř dnů v Paříži, resp. Montrouge (předměstí Paříže, kde bydlí Carlo).
Na letiště Charles de Gaulle jsem přistála v půl jedenáctý večer. Nastal poněkud zmatek když na celé stanici vláčku do Paříže (u letiště!) fungoval pouze jeden automat na lístky a bral jen mince. 8 euro jsem v mincích neměla. Lítala jsem kolem, všechno zavřený, nakonec jsem rozměnila a uplně nakonec jela načerno načež jsem musela potom v cílové stanici přeskakovat takovou tu vycházecí závoru (co se otevře, když do ní strčíte lístek). Milá mi přišla pomoc mladíka, který mě beze slova chytil za ruku a pomohl mi přeskočit (s 16 kilovym batohem se neskáče až tak snadno). Nic neřekl a šel dál. Solidarita :-) Předtím jsem se ještě na té letištní stanici seznámila s klukem v mikině z boloňské univerzity, svět je malej.
No nic, na stanici vláčku, který se pod Paříží mění v normální metro, na mě čekal Carlo. Ještě než jsem se vzpamatovala mi na půjčovací stanici kol předplatil na týden kolo (systém 20 minutových jízd, přesáhneš platíš, můžeš jen přicvaknout a hned zas znovu odjet) a jeli jsme směr k němu domů. Sice mi vzal batoh, ale i tak jsem hned málem zahučela k zemi, protože jsem nějak nečekala, jak bude to kolo těžký (vzhledem k tomu mechanismu kvůli půjčování, které je plně automatizované). No s kolem bylo ještě pak spoustu legrace, jednou jsem trochu žuchla a už jsem se viděla, jak přijedu domů znovu s modřinama a zubařka mě zabije za další zlomený zub. Ale dobrý, nakonec jsem si i skoro zvykla na městský provoz a byl jen trochu problém, když jsem jela za Carlem, protože on hází dost myšičky, z kterých mi naskakovala husí kůže. Ale jinak Paříži pochvala za ty kola a za cyklistický cesty, který jsou fakt funkční a ne jen pro dobrou image starosty. Prostě pohoda. A na týden 5 euro :-) (teda pro mě nakonec 6, jednou jsme přetáhli). Jo a za zastavení ve stojanech v kopci máte 15 minut bonus. Je to jako hra :-)))
Mno, čtvrtek a pátek jsem turistovala sama, Pantheon, Notre Dame, Eiffelovka - pěšky do druhého patra. Pěšky proto, že to bylo levnější a taky, že ty výtahy byly taaaaak nacpaný.. a to nechci vidět jaký je to zas plně slunečného počasí! výtah na vršek byl ještě větší masakr, tak jsem si řekla, že netřeba přehánět. I tak byl výhled supr a jak se kolem rychle proháněly mraky, tak bylo každou chvíli jiné osvětlení.. paráda :-) Na závěr mi hezký dojem trošku pokazil krkavec, který přímo uprostřed pod Eiffelovkou trhal a žral mrtvýho holuba. Bleeeee.
Ve čtvrtek jsem po městě viděla spoustu chutně vypadajícího libanonského jídla, ale říkala jsem si, že nebudu jíst u Libanonců v Paříži.. ale pak Carlo večer říkal, že v Paříži je uplně super libanonský jídlo, tak jsem nakonec měla za celý pobyt tři mooooc dobrýýý falafely :-) (akorát jsem je v pátek nemohla najít až pak zas zpátky kolem Notre Dame jich bylo hafo)
Ve čtvrtek měl Carlo narozeniny, na večeři přišla jeho přítelkyně Marie a jedl s námi i Carlův spolubydlící Filippo, příjemné. Ode mě dostal Carlo, krom povinné becherovky (2 lahve) a piva (4 plzně, dva staroprameny), dvd Krtečka a Příběhy obyčejného šílenství - na ty jsme pak koukali v sobotu a myslim, že se Carlovi líbily :-)
V pátek večer měl Carlo party, já jsem byla po celém dni dost kaput, půlce lidí jsem nerozuměla, tak jsem pak celkem brzo zahučela ke Carlovy do postele (jinak jsem spala v obýváku, kde samozřejmě byli hosti) - v noci jsem se pak ještě přesunovala, haha, v takovym bordelu už jsem dlouho nespala, všude kolem gauče lahve, kelímky, vajgly..
v sobotu jsem k obědu dělala vepřo knedlo zelo, chvíle paniky nastala, když jsem zjistila, že Carlovy nejde trouba (nějak mě nenapadlo se na to zeptat dopředu), ale nakonec jsme maso podusili a bylo.
Odpoledne jsme se pak vykolébali a vyjeli ke kanálu St. Martin a pak večer jsme se prošli na Sacre Coeur. Cestou jsme prošli indickou čtvrtí. Ale opravdu indickou. Jasně, nakupovat tam chodí i neindové. Ale tam třeba bylo kadeřnictví, kde bylo asi 20 lidí a všichni Indové! Celá nadšená jsem si koupila 4 bollywoodské filmy s Hrithikem Roshanem za 10 euro. Lenko, včetně toho nového! hurá :-) Zpátky jsme jeli metrem, tak jsem si ho taky užila.
V neděli byla muzea zadarmo (první neděle v měsíci), tak jsme šli do Musee d'Orsay - bývalá vlaková stanice (viděli jste taky takovou tu fotku, jak vlak jakoby vyjel v patře z budovy? tak to je tam :-) ) a pak do Centre Pompidou, všechno super, akorát ke konci už jsem teda byla dost kaput. Dorazil mě terminál dvě letiště Charles de Gaulle - na to, že jsem vyjímečně neletěla s lowcostem, jsem se teda octla na tak hroznym, přeplněnym, mrňavym, zpožděnym a uřvanym terminále s pracovnicí co mě i svojí chabou frenglish málem zprdla za to, že jsem nepochopila, že mám čekat tam a tam až se otevře check-in, který už měl být dávno otevřen.
Takže tak. Eiffelovka byla v noci osvětlená modře, aby vynikly žluté hvězdičky; toť francouzské předsednictví EU. ČSA mají lepší jídlo než AirFrance. Paříž chvílema teda dost chaos, ale krásný chaos. Já chci zpátky!
FOTKY zde: http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko/Paris#

Konec

A je to. Jsem v Praze. V Boloni snad všechno vyřešené, v Praze začíná nová etapa. Jak moc jsem se změnila posuďte sami, podle mě dost. Mějte se.

Moře aj.

Samý fofry, vidět lidi, věci.. dvakrát moře - jednou Ravenna, dnes Riccione (teoreticky by se dalo přeložit jako velký ježek). Dnes pěkně připálená záda. Začátek balení.

Verona

Dneska jsme se ségrou vyrazily do Verony. Na sluníčku je asi 50 stupňů, takže jsme se dost propekly a pustily šťávu ;-) Za 8 euro jsme si koupily vstup na všechno, ale prošly jsme jen to hlavní - Torre Lamberti (83 metrů, uf), Arena (třetí největší amfiteátr v Itálii a jeden z nejzachovalejších), Juliin dům - tam byla legrace, římské divadlo, hrad Castelvecchio a pak Juliin hrob, který byl ovšem podvod na entou, protože se ani nenamáhali dát tam nějaký sarkofág, ale je tam prostě otevřená (a samozřejmě prázdná) kamenná bedna. Fotky snad nějak zítra nebo tak.

Záznam č. 100

Tak od středy prázdninuji, ještě trochu administrativy a Erasmus je skončen. Ve čtvrtek jsme s Annou naložily hermelín na zítřejší aperitiv. Dneska přijela sestra Eva. Uvítala jsem jí zapocená, špinavá a od krve, protože jsem sto metrů od nádraží hodila držku z kola. Nejzávažnější škodou je zlomený zub. Dále mega modřina na stehně a sedřené dlaně. Pak pár dalších odřenin na různých částech těla. Ale jinak fajn, jen to občas různě pálí a bolí.

Uf, takže výsledek dobrý..

Ze včerejší zkoušky 22, dokonce 4 body nad minimum. A jak tak na to koukám, body celkově spíš nižší. Takže jsem vlastně šikulka :-) Tak ještě zítra.

Situace se uklidnila

Tak, už je to trochu klidnější, něco se ujasnilo, táta odvezl spoustu věcí, napsala jsem písemku (i když ještě nevim s jakým výsledkem), zítra ústní, na který nevím, co se učit, poslouchám jekot spolubydlících (zápas Itálie-Francie), piju plzeň a brouzdám po netu. Na webalbu jsou nějaké nové fotky.