Karneval

Karneval je prima věc. V Praze mi přišlo nemožné donutit více lidí, aby přišli na maškarní skutečně v maskách. Tady celé období karnevalu chodí lidi v maskách, takže jen tak potkáte medvěda, čaroděje, supermana (pravda, pokud půjdete na procházku v sobotu večer, může se stát, že se medvěd bude poněkud kymácet). Prostě pohoda, pojďme využít toho, že si můžeme hrát! Ovšem nemusely by se pořád rozhazovat konfety, v tom větru je to trochu vopruz, ale jinak radost pohledět!

Jako doma

Tak vítr Bora už snad dofukuje, sluníčko svítí na plný pecky a včera nebylo po medúzách ani vidu ani slechu. Navíc jsem se nastěhovala do nového bydlení, skříň sice dorazí až zítra, ale jinak už můžu plně bydlet. V kuchyni není trouba, to je nedostatek, ale holt to 4 měsíce vydržim bez koláčů a zapečených dobrůtek. Za to mám balkon, na kterém jsem dneska ráno posnídala :-)
Terst se jinak tváří přívětivě, zítra půjdu vyřizovat nějaké papíry do školy, tak jsem na to zvědavá.

Obnovený deník

Deník byl dlouho dost zanedbáván a tak se ho pokusím obnovit u příležitosti pobytu v Terstu.
Do Terstu jsem dojela dnes, zatím se snažím najít nějaký pěkný pokojíček, v kterém bych tu mohla strávit několik měsíců. Město vypadá pěkně, i když tu pěkně fučí - vítr má jméno Bora a podle novin lze soudit, že se rozhodl se trochu vyřádit. Ale zítra už by to mělo být lepší, takže se bude snáz procházet a vylezu třeba i na molo (což jsem si v tom vichru netroufla).

Podzimní kontrola Boloni

Poštěstilo se a minulý týden jsem strávila v mojí milované Boloni, s mými milovanými a s milovaným jídlem :-) Celkově to byla dost žrací dovolená, půlka setkání probíhala u nějakého jídla (jak už je ostatně vidět z fotek picasaweb.googe.com/lenickaslunicko). Bylo krásné sluníčko - a to do mého příjezdu prý asi týden v kuse pršelo. Takže jsem to pěkně vychytala :-)
Ale abyste věděli, krom toho, že jsem jedla, tak jsem i v neděli byla v divadle - Grande Circo Inferno, hrála tam Ala. Byla to něco jako alegorie, cirkus s despotickým vůdcem, revolucí, prokletím moci, spoustou vtipů a protivládních narážek. Skončilo to ohromným potleskem a bylo to fakt pěkné.
Ve středu jsem byla v kině - Parole sante, o call center v Římě a celkem drsném vykořisťování zaměstnanců. V pátek jsem se vyšplhala ke kostelu an Michele in Bosco, byl sice zavřený (chytře jsem tam dorazila v jednu), ale byl odtamtud hezký výhled a prošla jsem se parkem :-)
Jinak jsem se pořád potulovala po nějakém jídle, nakoupila dárečky, poslala obvyklou kupu pohledů, nakoupila něco knih, nakonec si i zazpívala karaoke, zkoukla několik filmů s Hugh Grantem a celkem i spala (bohužel kromě posledních dvou nocí, takže opět jedu s deficitem). Taky byl v Boloni čokoládový trh, to vidíte z fotek - mňam! koupila jsem tam sicilské cannolli (ta věc co tam s Annou krájíme a jíme), neuvěřitelná dobrota.. Taky jsem viděla demonstraci zemědělců a kvůli páteční stávce mhd jsem se trochu proběhla - jako na truc zrovna jeden ze dvou dnů, kdy jsem potřebovala někam popojet (jinak je v Boloni všechno blízko) - i když ještě ten lepší, divadlo bylo uplně v kelu, tam bych nedošla (i když kvůli své blbosti jsem dost uběhla po svých, protože jsem omylem vystoupila děsně brzo, ještěže v Itálii začíná i divadlo pozdě).
Taky jsem měla to potěšení potkat se s ex-paní domácí, nechtěla jsem se s ní nějak bavit, ale neunikla jsem - už proto, že dorazila v SEDM RÁNO!! a pak měla spoustu blbých keců - prostě una rompicoglioni (laskavý čtenář promine lokální výraz a zalistuje ve slovníku).
Jinak na mě byli všichni hodní, povedlo se mi vidět všechny, hurá! akorát nevim, kdy se tam zas dostanu buuu... (a to víc buuuu po tom šoku po návratu - v Boloni sluníčko a krásně, tady sníh, tma, zima..)

Paříž a oslava Carlových narozenin

Vzhledem k narůstajícímu rozptýlení přátel po světě, jsem se rozhodla pokračovat v blogu i nadále jako v zápisníků z cest.
Včera jsem se tedy vrátila z báječných čtyř dnů v Paříži, resp. Montrouge (předměstí Paříže, kde bydlí Carlo).
Na letiště Charles de Gaulle jsem přistála v půl jedenáctý večer. Nastal poněkud zmatek když na celé stanici vláčku do Paříže (u letiště!) fungoval pouze jeden automat na lístky a bral jen mince. 8 euro jsem v mincích neměla. Lítala jsem kolem, všechno zavřený, nakonec jsem rozměnila a uplně nakonec jela načerno načež jsem musela potom v cílové stanici přeskakovat takovou tu vycházecí závoru (co se otevře, když do ní strčíte lístek). Milá mi přišla pomoc mladíka, který mě beze slova chytil za ruku a pomohl mi přeskočit (s 16 kilovym batohem se neskáče až tak snadno). Nic neřekl a šel dál. Solidarita :-) Předtím jsem se ještě na té letištní stanici seznámila s klukem v mikině z boloňské univerzity, svět je malej.
No nic, na stanici vláčku, který se pod Paříží mění v normální metro, na mě čekal Carlo. Ještě než jsem se vzpamatovala mi na půjčovací stanici kol předplatil na týden kolo (systém 20 minutových jízd, přesáhneš platíš, můžeš jen přicvaknout a hned zas znovu odjet) a jeli jsme směr k němu domů. Sice mi vzal batoh, ale i tak jsem hned málem zahučela k zemi, protože jsem nějak nečekala, jak bude to kolo těžký (vzhledem k tomu mechanismu kvůli půjčování, které je plně automatizované). No s kolem bylo ještě pak spoustu legrace, jednou jsem trochu žuchla a už jsem se viděla, jak přijedu domů znovu s modřinama a zubařka mě zabije za další zlomený zub. Ale dobrý, nakonec jsem si i skoro zvykla na městský provoz a byl jen trochu problém, když jsem jela za Carlem, protože on hází dost myšičky, z kterých mi naskakovala husí kůže. Ale jinak Paříži pochvala za ty kola a za cyklistický cesty, který jsou fakt funkční a ne jen pro dobrou image starosty. Prostě pohoda. A na týden 5 euro :-) (teda pro mě nakonec 6, jednou jsme přetáhli). Jo a za zastavení ve stojanech v kopci máte 15 minut bonus. Je to jako hra :-)))
Mno, čtvrtek a pátek jsem turistovala sama, Pantheon, Notre Dame, Eiffelovka - pěšky do druhého patra. Pěšky proto, že to bylo levnější a taky, že ty výtahy byly taaaaak nacpaný.. a to nechci vidět jaký je to zas plně slunečného počasí! výtah na vršek byl ještě větší masakr, tak jsem si řekla, že netřeba přehánět. I tak byl výhled supr a jak se kolem rychle proháněly mraky, tak bylo každou chvíli jiné osvětlení.. paráda :-) Na závěr mi hezký dojem trošku pokazil krkavec, který přímo uprostřed pod Eiffelovkou trhal a žral mrtvýho holuba. Bleeeee.
Ve čtvrtek jsem po městě viděla spoustu chutně vypadajícího libanonského jídla, ale říkala jsem si, že nebudu jíst u Libanonců v Paříži.. ale pak Carlo večer říkal, že v Paříži je uplně super libanonský jídlo, tak jsem nakonec měla za celý pobyt tři mooooc dobrýýý falafely :-) (akorát jsem je v pátek nemohla najít až pak zas zpátky kolem Notre Dame jich bylo hafo)
Ve čtvrtek měl Carlo narozeniny, na večeři přišla jeho přítelkyně Marie a jedl s námi i Carlův spolubydlící Filippo, příjemné. Ode mě dostal Carlo, krom povinné becherovky (2 lahve) a piva (4 plzně, dva staroprameny), dvd Krtečka a Příběhy obyčejného šílenství - na ty jsme pak koukali v sobotu a myslim, že se Carlovi líbily :-)
V pátek večer měl Carlo party, já jsem byla po celém dni dost kaput, půlce lidí jsem nerozuměla, tak jsem pak celkem brzo zahučela ke Carlovy do postele (jinak jsem spala v obýváku, kde samozřejmě byli hosti) - v noci jsem se pak ještě přesunovala, haha, v takovym bordelu už jsem dlouho nespala, všude kolem gauče lahve, kelímky, vajgly..
v sobotu jsem k obědu dělala vepřo knedlo zelo, chvíle paniky nastala, když jsem zjistila, že Carlovy nejde trouba (nějak mě nenapadlo se na to zeptat dopředu), ale nakonec jsme maso podusili a bylo.
Odpoledne jsme se pak vykolébali a vyjeli ke kanálu St. Martin a pak večer jsme se prošli na Sacre Coeur. Cestou jsme prošli indickou čtvrtí. Ale opravdu indickou. Jasně, nakupovat tam chodí i neindové. Ale tam třeba bylo kadeřnictví, kde bylo asi 20 lidí a všichni Indové! Celá nadšená jsem si koupila 4 bollywoodské filmy s Hrithikem Roshanem za 10 euro. Lenko, včetně toho nového! hurá :-) Zpátky jsme jeli metrem, tak jsem si ho taky užila.
V neděli byla muzea zadarmo (první neděle v měsíci), tak jsme šli do Musee d'Orsay - bývalá vlaková stanice (viděli jste taky takovou tu fotku, jak vlak jakoby vyjel v patře z budovy? tak to je tam :-) ) a pak do Centre Pompidou, všechno super, akorát ke konci už jsem teda byla dost kaput. Dorazil mě terminál dvě letiště Charles de Gaulle - na to, že jsem vyjímečně neletěla s lowcostem, jsem se teda octla na tak hroznym, přeplněnym, mrňavym, zpožděnym a uřvanym terminále s pracovnicí co mě i svojí chabou frenglish málem zprdla za to, že jsem nepochopila, že mám čekat tam a tam až se otevře check-in, který už měl být dávno otevřen.
Takže tak. Eiffelovka byla v noci osvětlená modře, aby vynikly žluté hvězdičky; toť francouzské předsednictví EU. ČSA mají lepší jídlo než AirFrance. Paříž chvílema teda dost chaos, ale krásný chaos. Já chci zpátky!
FOTKY zde: http://picasaweb.google.com/lenickaslunicko/Paris#

Konec

A je to. Jsem v Praze. V Boloni snad všechno vyřešené, v Praze začíná nová etapa. Jak moc jsem se změnila posuďte sami, podle mě dost. Mějte se.

Moře aj.

Samý fofry, vidět lidi, věci.. dvakrát moře - jednou Ravenna, dnes Riccione (teoreticky by se dalo přeložit jako velký ježek). Dnes pěkně připálená záda. Začátek balení.