Itálie má narozeniny

Dnes Itálie slaví 150 let od prohlášení Viktora Emanuela II. prvním králem sjednocené Itálie. Itálie vznikla asi tak stejně uměle jako Československo, ale když jsem ráno koukala z okna, moje skepse vůči oslavám sjednoceného národa nenároda trochu klesla - napočítala jsem 9 vyvěšených vlajek, za hodinu už jich bylo 11. K tomu nějaký soused pěl árie (zřejmě společně s televizním přenosem). Tak už italský národ asi přeci jen existuje (ať si Liga Severu říká, co chce, a bojkotuje hymnu, jak chce). I když jde evidentně o národ poněkud neuvědomělý - ve výzkumu sienské univerzity, který se uskutečnil asi před měsícem, jen třetina Italů věděla, v kterém roce Itálie vznikla. A hodně respondentů umístilo rok až kamsi do 20. století.

Opicina

Na kopci nad Terstem leží Opicina. Administrativně se jedná o část Terstu, ale je to docela bokem a bydlí tam převážně Slovinci (nápisy jsou tam dvojjazyčně).Z Terstu tam kromě autobusu jezdí (v rámci hromadné dopravy) poslední zbylá tramvaj (která se chvílemi mění v lanovku). Tramvaj je turistická atrakce - nejen protože je to stará tramvajka, ale i proto, že vede k výhledu na celý terstský záliv a k několika pěším stezkám, které tu vedou po kopcích.

Karneval v Benátkách

Dnes byl poslední den karnevalu v Benátkách a tak jsem se nakonec rozhodla vyrazit. žádný organizovaný průvod či představení jsem sice nezastihla, ale masky byly krásné (to budou ta léta praxe), sluníčko svítilo a Benátky jsou krásné a fotogenické vždycky. Lidí bylo strašně, ale na Benátky to zas konec konců bylo jen o něco více než jindy (pravda, při cestě zpět na nádraží jsem narazila na "objížďku" - jeden průchod se ucpal a tak paní policajtka odkláněla dopravu). Druhou horší věcí byla cena záchoda - nejdražší čurání v mém životě bylo za 1,50 EURO. Uf. Naštěstí jsem musela jen jednou, jinak bych asi šla do kanálu.
Jinak to byl ve skrze pozitivní výlet, nechala jsem si na obličej namalovat květiny, abych zapadla do davu. Trochu jsem i (jako obvykle) zabloudila, ale zase jsem se našla a aspoň jsem si užila uliček s minimem (jeden až dva v dohledu) turistů. Takže prima!

Karneval

Karneval je prima věc. V Praze mi přišlo nemožné donutit více lidí, aby přišli na maškarní skutečně v maskách. Tady celé období karnevalu chodí lidi v maskách, takže jen tak potkáte medvěda, čaroděje, supermana (pravda, pokud půjdete na procházku v sobotu večer, může se stát, že se medvěd bude poněkud kymácet). Prostě pohoda, pojďme využít toho, že si můžeme hrát! Ovšem nemusely by se pořád rozhazovat konfety, v tom větru je to trochu vopruz, ale jinak radost pohledět!

Jako doma

Tak vítr Bora už snad dofukuje, sluníčko svítí na plný pecky a včera nebylo po medúzách ani vidu ani slechu. Navíc jsem se nastěhovala do nového bydlení, skříň sice dorazí až zítra, ale jinak už můžu plně bydlet. V kuchyni není trouba, to je nedostatek, ale holt to 4 měsíce vydržim bez koláčů a zapečených dobrůtek. Za to mám balkon, na kterém jsem dneska ráno posnídala :-)
Terst se jinak tváří přívětivě, zítra půjdu vyřizovat nějaké papíry do školy, tak jsem na to zvědavá.

Obnovený deník

Deník byl dlouho dost zanedbáván a tak se ho pokusím obnovit u příležitosti pobytu v Terstu.
Do Terstu jsem dojela dnes, zatím se snažím najít nějaký pěkný pokojíček, v kterém bych tu mohla strávit několik měsíců. Město vypadá pěkně, i když tu pěkně fučí - vítr má jméno Bora a podle novin lze soudit, že se rozhodl se trochu vyřádit. Ale zítra už by to mělo být lepší, takže se bude snáz procházet a vylezu třeba i na molo (což jsem si v tom vichru netroufla).

Podzimní kontrola Boloni

Poštěstilo se a minulý týden jsem strávila v mojí milované Boloni, s mými milovanými a s milovaným jídlem :-) Celkově to byla dost žrací dovolená, půlka setkání probíhala u nějakého jídla (jak už je ostatně vidět z fotek picasaweb.googe.com/lenickaslunicko). Bylo krásné sluníčko - a to do mého příjezdu prý asi týden v kuse pršelo. Takže jsem to pěkně vychytala :-)
Ale abyste věděli, krom toho, že jsem jedla, tak jsem i v neděli byla v divadle - Grande Circo Inferno, hrála tam Ala. Byla to něco jako alegorie, cirkus s despotickým vůdcem, revolucí, prokletím moci, spoustou vtipů a protivládních narážek. Skončilo to ohromným potleskem a bylo to fakt pěkné.
Ve středu jsem byla v kině - Parole sante, o call center v Římě a celkem drsném vykořisťování zaměstnanců. V pátek jsem se vyšplhala ke kostelu an Michele in Bosco, byl sice zavřený (chytře jsem tam dorazila v jednu), ale byl odtamtud hezký výhled a prošla jsem se parkem :-)
Jinak jsem se pořád potulovala po nějakém jídle, nakoupila dárečky, poslala obvyklou kupu pohledů, nakoupila něco knih, nakonec si i zazpívala karaoke, zkoukla několik filmů s Hugh Grantem a celkem i spala (bohužel kromě posledních dvou nocí, takže opět jedu s deficitem). Taky byl v Boloni čokoládový trh, to vidíte z fotek - mňam! koupila jsem tam sicilské cannolli (ta věc co tam s Annou krájíme a jíme), neuvěřitelná dobrota.. Taky jsem viděla demonstraci zemědělců a kvůli páteční stávce mhd jsem se trochu proběhla - jako na truc zrovna jeden ze dvou dnů, kdy jsem potřebovala někam popojet (jinak je v Boloni všechno blízko) - i když ještě ten lepší, divadlo bylo uplně v kelu, tam bych nedošla (i když kvůli své blbosti jsem dost uběhla po svých, protože jsem omylem vystoupila děsně brzo, ještěže v Itálii začíná i divadlo pozdě).
Taky jsem měla to potěšení potkat se s ex-paní domácí, nechtěla jsem se s ní nějak bavit, ale neunikla jsem - už proto, že dorazila v SEDM RÁNO!! a pak měla spoustu blbých keců - prostě una rompicoglioni (laskavý čtenář promine lokální výraz a zalistuje ve slovníku).
Jinak na mě byli všichni hodní, povedlo se mi vidět všechny, hurá! akorát nevim, kdy se tam zas dostanu buuu... (a to víc buuuu po tom šoku po návratu - v Boloni sluníčko a krásně, tady sníh, tma, zima..)